Přesně před pěti lety vědci poprvé spustili obří urychlovač jaderných částic. Jeho smyslem je nasimulovat podmínky, za kterých vznikal vesmír. Na přípravě urychlovače se podílelo přes 10 tisíc fyziků a na 500 výzkumných institucí a firem z celého světa včetně Česka.
Vědeckou novinku před pěti lety představila mimo jiné píseň, která popisuje, jak 27 kilometrů dlouhý tunel umístěný 50 až 175 metrů pod švýcarsko-francouzskou hranicí funguje.
Urychlovač umožňuje vyslat proti sobě dva paprsky protonů a iontů rychlostí zhruba 300 tisíc kilometrů za sekundu, což je téměř rychlost světla. Při jejich střetu vznikne sprška nových částic. A právě ty vědce zajímají.
„Pokud chceme zkoumat částice, které se nacházejí v atomovém jádře, a dokonce části, které tvoří části tohoto atomového jádra, tedy jaderné částice, potřebujeme získávat pro zkoumání nejjemnějších detailů hmoty poměrně velkých energií, kterých se dosahuje právě v těchto urychlovačích, z nichž LHC je v tuto chvíli ten nejmohutnější,“ popisuje Vítězslav Kříha, vedoucí katedry fyziky ČVUT.
Zatím největším úspěchem bylo nalezení takzvaného Higgsova bosonu. To je základní částice do té doby popsaná pouze v teoriích, která hraje klíčovou roli ve vysvětlení původu hmotnosti ostatních částic.
Od února je ale urychlovač v odstávce. Vědci se ho snaží upravit tak, aby mohl pracovat na plný výkon. Díky úpravám by se měla zrychlit energie uvnitř tunelu a také zlepšit jeho luminozita. Ta pomáhá částicím se častěji střetávat, což zvýší pravděpodobnost vzniku nových vzácných jevů.
„Tohle jsou dva faktory, které by měly přispět k tomu, že pokud existují nějaké vzácné jevy, dosud neobjevené, bude větší šance je objevit než v tom současném stavu, v jakém urychlovač LHC pracuje,“ vysvětluje Jiří Rameš z Fyzikálního ústavu Akademie věd.
Znovu by měl být urychlovač v provozu v listopadu 2014. Vědci v době odstávky ale zahálet nebudou. Čeká je analýza všech dosud získaných dat. Ta představují asi 700 roků sledování vysoce kvalitních filmů.
Zdroj: Český rozhlas
