Neděle, 27 září
Shadow

Sergej Ryžov, ředitel a hlavní konstruktér OKB Gidropress: Nic jako „neekonomická“ bezpečnost neexistuje

Sergej Ryžov (1959-2011). Zdroj: Atomic-energy.ru
Sergej Ryžov (1959-2011). Zdroj: Atomic-energy.ru

Reaktory typu VVER, navržené ruskou společností Gidropress, tvoří dnes významný podíl na světové jaderné energetice. Fungují na 18 jaderných elektrárnách v Rusku, na Ukrajině, ve Finsku, Arménii, Bulharsku, Maďarsku, České republice, na Slovensku a v Číně.

V Rusku v současnosti probíhá stavba devíti nových energobloků s těmito reaktory: VVER-1000 (stejný, jako na JE Temelín) na Rostovské a Kalininské JE a VVER-1200 na Novovoroněžské JE-2, Leningradské JE-2 a Baltské JE. Dalších devět bloků budují ruské jaderné firmy v zahraničí: JE Kudankulam v Indii, Búšehr v Íránu (ten už je dokončený, ale stále nebyl předán íránskému vlastníkovi), Belene v Bulharsku (stavba je nyní pozastavena), Tianwan v Číně a Chmelnická JE na Ukrajině. U čínské elektrárny je třeba poznamenat, že první dva bloky jsou také VVER a byly dokončeny v roce 2007, v současnosti tak právě v Říši středu fungují nejmodernější ruské jaderné elektrárny. Ve výstavbě jsou dva nové bloky 3 a 4. Ruští dodavatelé se účastní tendru v České republice, jsou připravovány projekty pro stavbu nových elektráren v Turecku a Vietnamu.

Ruský jaderný portál Atomic-energy.ru před několika dny uveřejnil rozhovor o bezpečnosti této technologie s osobou nejpovolanější: generálním konstruktérem a ředitelem Gidropressu Sergejem Ryžovem. Ten již bohužel není mezi námi, před dvěma lety zahynul při leteckém neštěstí. Ačkoliv je rozhovor už staršího data, je pořád velmi zajímavý, rozhodli jsme se jej proto přeložit pro naše čtenáře, čímž také vzdáváme hold Sergeji Ryžovovi.

 Sergeji Borisoviči, jak hodnotíte úroveň bezpečnosti reaktorů VVER? Jsou na nich možné takové havárie jako ta, k níž došlo na JE Fukušima (stojí za připomenutí, že rozhovor se odehrával v roce 2011, tedy ne příliš dlouho po japonské havárii a Fukušima tehdy byla velmi aktuální, pozn. Atominfo.cz) 

Na reaktorech VVER nikdy nedošlo k opravdu vážným incidentům. Co se týče obecně bezpečnosti, už dlouhá léta je hlavní osou, kolem které se točí vývoj jaderné energetiky, právě bezpečnost, v tomto případě bezpečnost jaderného reaktoru a elektrárny po celou dobu jejího životního cyklu. Jsou to vývoj, výroba zařízení, stavba energobloku, spouštění, provoz a likvidace.

Hlavní bezpečnostní koncepce jsou navrhovány už během přípravy projektu. Dnešní paradigmata bezpečnosti pro systémy VVER vznikaly postupně, změny nastávaly především po zevrubných analýzách havárií na JE Three Miles Island ve Spojených státech v roce 1979 a na Černobylské JE v roce 1986.

Všechny projekty VVER zohledňují negativní zkušenosti předchozích generací, pokaždé byly elektrárny zmodernizovány, byly postaveny a do nových projektů už od začátku přidávány nové bezpečnostní systémy, aby buď bylo možné zcela vyloučit situace známé z minulosti, nebo alespoň výrazně zmírnit jejich průběh a následky. Dnešní koncepce byla utvořena na začátku 90. let a od té doby stále udržujeme a navyšujeme tu úroveň bezpečnosti, které jsme dosáhli. Dnes je nejvyšší na světě, podle řady ukazatelů jsou naše systémy bezpečnější, než u společností Areva a Westinghouse. Například počet poškození aktivní zóny při mimoprojektových haváriích je o dva řády nižší, než vyžadují bezpečnostní předpisy.

Naše nejnovější projekty, které jsou teď ve výstavbě, dva bloky na Novoroněžské a dva bloky na Leningradské jaderné elektrárně a první blok Baltské jaderné elektrárny, patří do ještě vyšší generace, generace III+. Jsou lepší, než elektrárny generace III, což je zatím nejvyšší dosažená úroveň ve světě, jsou odolné vůči potenciálním chybám personálu a mají velmi dobré bezpečnostní parametry. Zcela vyhovují všem novým požadavkům, kladeným na jaderné elektrárny po nehodě na japonské Fukušimě, jsou dobře chráněny proti silným zemětřesením a úplné ztrátě zdrojů elektřiny. Mají v sobě prostředky, které dokážou havarijním situacím buď zcela zabránit, nebo zamezit jejich těžkému průběhu.

 V čem podle Vás spočívá hlavní poučení, které si můžeme odnést z havárie na JE Fukušima?

Mohu říci, že dříve vysoký stupeň bezpečnosti, kterého se držíme a který vyžaduje značné investice, výrazně ovlivňoval ekonomickou stránku našich projektů, samozřejmě v náš neprospěch. Podrývalo to naši konkurenceschopnost na světovém trhu, protože požadavky tendrů byly často založeny na poněkud benevolentnějších bezpečnostních západních standardech. Myslím si, že po havárii na jaderné elektrárně Fukušima bude tento přístup silně přehodnocen: dnes už je celému světu jasné, že neexistuje nic jako „zbytečná“, „neekonomická“ bezpečnost.

Všechny země také dnes velmi důsledně analyzují události, ke kterým došlo v Japonsku, a hledají další možnosti, jak zvýšit bezpečnost svých jaderných elektráren.

Ačkoliv naše elektrárny jsou již dnes velmi bezpečné, pro každou z nich dnes zkoumáme rozšířený seznam hypotetických situací, které mohou vést k havárii. Jejich rozsah často překračuje ty japonské události. Budeme je analyzovat nejen kvalitativně, ale také modelovat s použitím výpočetních programů.

Nemůžeme ignorovat žádné, dokonce ani ty nejméně pravděpodobné události nebo jejich kombinace, ke kterým může dojít v místech, kde se jaderné elektrárny nacházejí. V Moskevském kraji to jsou především tornáda a mimořádně chladné počasí, například „ledový déšť, který může zničit rozvodné sítě. Pokud naše analýza ukáže, že pravděpodobnost nějaké události překračuje nějakou minimální hranici, navrhneme technické prostředky a opatření, které zajistí jejich bezpečnost v případě, že k ní opravdu dojde. Samozřejmě přitom platí, že každé rozhodnutí o modernizaci by mělo být podložené, jak z hlediska bezpečnosti, tak ekonomiky (dnes je prosazován ještě tvrdší přístup, viz například zde, Atominfo.cz).

Modernizace stávajících energobloků je dnes jednou z hlavních oblastí, ve které pracuje Vaše společnost. Mohl byste nám o tom říct víc?

Modernizace probíhá jak v Rusku, tak v zahraničí. Probíhá ve třech směrech, od kterých se odvíjejí nejdůležitější technické aspekty. První směr je prodloužení doby provozu energobloku oproti té, na kterou byl původně navržen. Životnost elektráren druhé generace, kterým už se dnes blíží okamžik, kdy bude taková modernizace potřeba, činila podle původních projektů 30 let. Předpokládáme, že se to podaří prodloužit na 60 let díky technickým vylepšením, především zavádění nových řídicích systémů. Druhým směrem je zvyšování výkonů reaktorů, například výkon VVER-440 se podařilo zvýšit na 107-110% z původní, VVER-1000 na 104% a ve výhledu u nich zvažujeme další zvýšení, také na 107-110% v závislosti na současném stavu bloků. Třetím směrem je vylepšování jaderného paliva: zvyšování provozních charakteristik a ekonomiky, což zlepšuje ekonomiku energobloku jako celku.

Nicméně úroveň bezpečnosti, které jsme dosáhli, musí být taková, aby o ní nemohly být žádné pochyby. To je nutná podmínka dalšího rozvoje technologie VVER.

Lze zlepšit ekonomické ukazatele energobloků, aniž bychom snižovali úroveň bezpečnosti? Pokud ano, jak?

V poslední době, například v novém projektu VVER-TOI (typový, optimalizovaný, informatizovaný) trochu snižujeme množství aktivních bezpečnostních systémů. Vždy to podkládáme tím, že to nesnižuje celkovou úroveň bezpečnosti, jelikož používáme rozsáhlou sadu pasivních systémů, určený pro projektové havárie. Zvyšuje to bezpečnost a nemusíme pak tolik zálohovat aktivní systémy.

 Jaké jsou vyhlídky technologie VVER? Patří podle Vás do „energetiky budoucnosti“?

Pokud budeme i nadále zlepšovat provoz jaderných elektráren, pak bezpochyby ano.

Celý svět se v současnosti připravuje na uzavření palivového cyklu. Při provozu na takovém cyklu se všechny reaktory stávají zároveň spotřebiteli a výrobci štěpného materiálu. Dnes mají naše reaktory poměrně nízký multiplikační faktor (množství štěpného materiálu, vzniklého při provozu, ku množství spotřebovaného, pozn. Atominfo.cz), přibližně 0,4. Technologie VVER však umožňuje zvýšit tento faktor dokonce na stávajících systémech. Co víc, dnes jsou ve fázi projektu reaktory provozované na nových typech paliva, které by mohly mít multiplikační faktor až 0,8, což už se blíží optimálnímu poměru pro kombinaci reaktorů na rychlých a tepelných neutronech v rámci uzavřeného palivového cyklu. Takové změny se budou určitě týkat jen nových bloků, protože vyžadují rozsáhlou modernizaci samotného reaktoru a změnu celé řady systémů. Pokud tento projekt zrealizujeme, budou mít technologie VVER a analogické lehkovodní typy reaktorů své místo v energetice stovky let dopředu.

Zdroj: Atomic-energy.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..