Přibližně 99 % obyvatel prefektury Fukušima a sousední prefektury Ibaraki má sotva změřitelné hladiny vnitřního ozáření pocházejícího od cesia 137. Zbývající jedno procento obyvatelstva vykazuje hodnoty, které se pohybují pod vládou nařízenými limity, a to výrazně. S těmito výsledky přišla skupina japonských výzkumníků.
Skupina vědců v čele s profesorem Ryugo Hayanem z Tokijské univerzity zkoumala data ze snímkování celého těla provedeného na obyvatelích havárií postižených oblastí. Snímky byly pořízeny v Hirata Central Hospital (prefektura Fukušima) v období mezi říjnem 2011 a říjnem 2012. Zjištění výzkumníků, publikovaná v Proceedings of the Japan Academy, ukazují na mnohem nižší hladiny vnitřního ozáření než jaké byly odhady založené na studiích provedených po černobylské havárii.
Tým zjistil, že pro 9 886 (88 %)obyvatel testovaných mezi říjnem 2011 a únorem 2012 bylo množství cesia 137 výrazně pod detekovatelným prahem 300 becquerelů na tělo. U zbývajících 12 % (1 340 lidí) se hladiny ozáření obecně pohybovaly mezi 10 a 50 Bq/kg (becquerely na kilogram). Nicméně, 21 785 (99 %) obyvatel testovaných mezi březnem a listopadem 2012 nevykazovalo žádné detekovatelné ozáření a u zbývajícího 1 % (212 lidí) se úroveň ozáření nacházela převážně v rozmezí 10 a 25 Bq/kg. K takto prudkému poklesu přispěla mj. nařízení zavedená v březnu roku 2012, která obyvatelům nakazovala vyměnit běžné oblečení za nemocniční oděv.
Nejvyšší hodnoty ozáření – dávky okolo 1 milisievertu za rok – byly zjištěny u čtyř lidí, věkově mezi 66 a 74 lety, u kterých se ukázalo, že pravidelně požívali jídlo vystavené záření, jako houby, kančí maso nebo sladkovodní ryby. Poté, co bylo těmto lidem doporučeno, aby takové potraviny nejedli, však hladiny jejich vnitřního ozáření výrazně poklesly.
Studie založená na skenování celého těla u téměř 1500 školáků ve městě Miharu, prefektuře Fukušima, odhalila, že i když 54 z nich mělo v zimě roku 2011 detekovatelné hladiny ozáření cesiem 137, do podzimu roku 2012 již nebyly u žádného dítěte známky ozáření naměřeny.
Výzkumníci poznamenali: „Tyto výsledky nejsou průkazné pro prefekturu jako celek, jsou ale konzistentní s výsledky obdrženými z jiných měst v prefektuře a s daty prefektury. To však neznamená, že obyvatelé Fukušimy nejsou vystaveni rizikům vnitřního ozáření. Potvrzuje to malý počet seniorů, u nichž bylo tělo zatíženo více než 100 Bq/kg.“
Udržení nízkých hladin vnitřního ozáření u fukušimských obyvatel bude vyžadovat neustálé a „svědomité testování a monitorování potravin“, komentují vědci.
Srovnání s Černobylem
Hladiny vnitřního ozáření naměřené u lidí žijících v prefektuře Fukušima jsou mnohem nižší než ty naměřené u lidí žijících poblíž Černobylské elektrárny po havárii z roku 1986. A to navzdory skutečnosti, že po havárii JE Fukušima v březnu 2011 bylo prostředí – především půda – silně zamořeno radioaktivními prvky.
Současný průzkum provedený japonskou vládou ukazuje, že se hustota povrchového usazování cesia 137 v tak zalidněných městech jako Fukušima nebo Koriyama pohybuje v rozmezí 60 000 a 300 000 becqerelů na čtvereční metr.
Výzkumníci uvedli: „Vyjdeme-li z poznatků studií po černobylské havárii, vnitřní ozáření převyšující pár mSv/y by mělo být ve Fukušimě poměrně časté.“ Naznačují, že podíl potravin se zvýšenou kontaminací je ve Fukušimě „dosti malý“ oproti Černobylu.
Závěry WHO
V lednu Světová zdravotnická organizace (WHO) uvedla, že japonské populaci hrozí jen malé riziko, pokud jde o radioaktivitu uvolněnou během fukušimské havárie.
Pro populaci nejen v rozsáhlé fukušimské prefektuře, ale i za jejími hranicemi, jsou „předpokládaná rizika velmi malá a neočekává se žádný pozorovatelný vzrůst výskytu rakoviny nad jejími obvyklými hodnotami,“ oznámila WHO.
Na druhou stranu, v případě dvou měst poblíž JE Fukušima – Namie a Iitate – zvýšila WHO odhady ohledně rizika výskytu rakoviny. V těchto městech zůstal neznámý počet lidí možná až čtyři měsíce po havárii ve svých domovech.
Zdroj: World Nuclear News
