Nejnovější letecký průzkum fukušimské oblasti ukázal, že radioaktivní kontaminace výrazně poklesla oproti hladině, zjištěné v loňském roce, především díky přirozenému rozpadu a rozptylu materiálu.
Prvního března vydala japonská ministerstva vzdělání, kultury, sportu, vědy a technologie zatím nejaktuálnější mapu zamoření fukušimské oblasti, která je založena na datech z října až prosince loňského roku. Oproti verzi z října až listopadu roku 2011 ukazuje rozsáhlé změny, naznačující snížení dávky radiace cca o polovinu.
Na mapě je nejzřetelnější výrazné zmenšení červené oblasti představující místa s vysokými dávkovými příkony převyšujícími 19,0 mikrosievertů za hodinu, což je přibližně 166 milisievertů za rok (mSv/y). Všechny oblasti s ročním příkonem nad 50 mSv/rok japonské úřady označují jako „problematické pro návrat“ obyvatel.
Při havárii JE Fukušima v březnu roku 2011 došlo k úniku tří hlavních radioaktivních látek: jódu 131, cesia 134 a cesia 137. Jód 131 má z nich nejkratší poločas rozpadu: přibližně osm dní, což znamená, že k zamoření téměř nepřispíval už v roce 2011. Větší pozornost naproti tomu vzbuzuje cesium 134 s poločasem rozpadu dva roky. Tento prvek vykázal při ročním odstupu výrazné snížení koncentrace. Podle očekávání se bude zastoupení cesia 134 v oblasti v následujících letech pozvolna, ale znatelně snižovat.
Cesium 137, jehož poločas rozpadu činí asi 30 let, však zřejmě způsobí dlouhodobé zamoření. S tímto prvkem japonské úřady bojují pomocí rozsáhlého dekontaminačního programu.
Kromě rozpadu ke snížení hladiny zamoření přispěly také běžné klimatické jevy. Dešťové srážky spláchly část spadu do řek a jimi pak do moře, kde se díky silným proudům a výraznému zředění radioaktivní materiál stal v podstatě nedetekovatelný (dokonce i v blízkosti samotné zničené elektrárny). Oblast též v červenci loňského roku postihl silný tajfun, který urychlil rozptylování radioaktivního materiálu.
Zdroj: World Nuclear News
