Středa, 25 listopadu
Shadow

Plovoucí jaderné elektrárny – minulost, současnost a budoucnost

A máme zde pro naše čtenáře další blogový příspěvek, tentokrát věnovaný jaderné energetice na moři – nebo spíš jejím perspektivám. Dozvíte se, jak fungují plovoucí jaderné elektrárny, jaké je jejich potenciální využití, možná rizika a přínosy oproti pozemním energoblokům. Uvádíme zde jen část statě, celý článek je zde.

Jeden z minulých blogů byl věnován malým jaderným reaktorům, které jsou do budoucna velmi slibnou technologií. Dnes se podíváme na jiný nápad ze série „jaderné elektrárny stokrát jinak“ – energetické bloky, instalované na lodích, neboli plovoucí JE.

K čemu je plovoucí jaderná elektrárna dobrá?

Hlavní motivací pro její stavbu je zásobování elektrickou energií odlehlých míst, kde je obtížné nebo velmi nákladné vybudovat přenosovou soustavu nebo potrubí pro ropu či plyn. Jsou to například města na ruském Severu, která byla za sovětských času často zakládána vedle ložisek nerostných surovin. Celkově asi dvě třetiny ruského území leží v oblastech trvale zmrzlé půdy, kvůli níž je výstavba infrastruktury velice náročná a nákladná. Kromě dalších kandidátů, kterými jsou odlehlá místa v Kanadě a Číně, projevila zájem i ruská společnost Gazprom, která by s jejich pomocí mohla zásobovat energií své ropné vrty v nejsevernějších místech zeměkoule, například na poloostrově Jamal.

Dalším potenciálním působištěm pro elektrárny na lodi jsou země s nedostatkem pitné vody, které by s jejich pomocí zvládly denně odsolovat velké množství mořské vody.

Ukázka vnitřního uspořádání jaderné elektrárny Akademik Lomonosov a jejího připojení k místní infrastruktuře. (Zdroj: http://www.uxc.com)

Schéma ruské plovoucí JE Akademik Lomonosov. Zdroj: http://www.uxc.com
Schéma ruské plovoucí JE Akademik Lomonosov. Zdroj: http://www.uxc.com

 

The main components in the KLT-40 barge and dock – Hlavní součásti plavidla s reaktory KLT-40 a přístaviště

25 Gcal/h Low-temperature Process Heat – Nízkoteplotní vedení tepla o tepelném výkonu 25 Gcal/h (= 29 MW – pozn. autora)

70 MWe – Elektrické vedení o výkonu 70 MW

Underwater excavation: 175 x 45 m. Depth: 9 m. – Rozměry na čáře ponoru:175 x 45 m. Výška: 9 m

Spent nuclear fuel store (pool) – Mokrý sklad použitého jaderného paliva

Reactor units – Reaktory

Steam turbine plants – Strojovna

Hydroengineering facilities – Vodohospodářská zařízení

Hot water (heat) distribution centre – Rozvodna teplé vody

Electricity transmission and distribution equipment units – Elektrická přenosová a distribuční výbava

Wet salt hopper – Zásobník pro sůl vzniklou při odsolování mořské vody

Hot water tanks – Nádrže s teplou vodou

District Heating or Desalination Applications – Vedení odsolené vody nebo teplé vody z výtopny

Historie

Historie plovoucích jaderných elektráren sahá až do roku 1963, kdy byla postavena první z nich. Společnost Martin Marietta Corporation tehdy umístila tlakovodní reaktor s výkonem 10 MW na upravenou nákladní loď SS Charles H. Cugle třídy Liberty. Vznikla tak plovoucí jaderná elektrárna MH-1A známá jako USS Sturgis. Plavidlo bylo využíváno v letech 1968 až 1975 k zásobování pásma Panamského průplavu elektrickou energií.

V roce 1972 byla dokonce zřízena společnost Offshore Power Systems Corporation (OPS), na níž se podílely společnosti Westinghouse a loděnice Tenneco za účelem výroby plovoucích jaderných elektráren. Kvůli potížím s licencemi, ropné krizi a havárii v elektrárně Three Mile Island bylo ale od projektů civilních námořních reaktorů upuštěno a vývoj se soustředil pouze na reaktory pro vojenské ponorky.

První plovoucí jaderná elektrárna USS Sturgis. (Zdroj: http://militaryanalysis.blogspot.cz)
První plovoucí jaderná elektrárna USS Sturgis. (Zdroj: http://militaryanalysis.blogspot.cz)

 

 

 

 

 

 

Celý článek najdete zde

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..