Správní soud v Hesensku shledal, že německé federální ministerstvo životního prostředí jednalo protiprávně, když 18. března 2011 nařídilo s okamžitou platností uzavřít všechny bloky jaderné elektrárny Biblis. Státní úředníci tak uváděli do praxe dekret kancléřky Angely Merkelové, která po havárii na elektrárně Fukušima Dajiči vyhlásila tříměsíční moratorium na provoz všech německých reaktorů. Elektrárny, jejichž provoz byl zahájen v roce 1980 nebo dříve, měly být vypnuty již natrvalo.
RWE nařízení uposlechla a blok Biblis-A ihned odstavila. Biblis-B v té době procházel plánovanou odstávkou. Společnost však trvá na tom, že elektrárny splňovaly všechny bezpečnostní požadavky německých provozovatelů a vláda neměla právo je vypínat, podala proto odvolání proti vládnímu dekretu u hesenského správního soudu.
Soud nyní rozhodl, že nařízení bylo protiprávní, protože RWE neměla dostatek času ani příležitost na něj reagovat. Rozhodnutí správního soudu se týká výhradně toho, zda vládní výnos splňoval právní normy, pokud se RWE rozhodne s vládou nebo Hesenskem soudit o náhradu škod, bude o tom rozhodovat občanský soud.
Německá vláda následně došla k závěru, že nejlepší skutečně bude uzavřít osm starších reaktorů natrvalo a oživila plány na odstavení všech jaderných elektráren do roku 2022. Německé provozovatele to přišlo draho: RWE odhadla své ztráty na více než miliardu eur jen za rok 2011.
Za ztráty lze považovat i „atomovou daň“ z jaderného paliva. Tu německá vláda vybírala od provozovatelů před Fukušimou právě za příslib, že starším reaktorům schválí delší provozní dobu. Po japonské nehodě však svou část dohody o provozní době zrušila a není jasné, co s těmi penězi bude.
Proti rozhodnutí vlády o uzavření elektráren se odvolali všichni němečtí provozovatelé jaderných bloků, kteří byli jejich uzavřením zasaženi, soudy ohledně daně z jaderného paliva probíhají zvlášť.
Přečíst si více o problémech s „jadernou daní“ si můžete zde
