Neděle, 20 září
Shadow

Do našich výzkumných projektů zveme české firmy – Vjačeslav Peršukov, šéf Rosatomu pro výzkum a vývoj

Vjačeslav Peršukov, viceprezident Rosatomu
Vjačeslav Peršukov, viceprezident Rosatomu

Přinášíme rozhovor s viceprezidentem Rosatomu Vjačeslavem Peršukovem, který byl ve středu publikován v deníku Právo. Rosatom nabízí českým firmám spolupráci na mnoha projektech, například na tekutými kovy chlazeném reaktoru SVBR, který pracuje s rychlými neutrony a může být použit i v zemích, které nemají prostředky na vlastní  energetický jaderný program. Účast na produkci takového reaktoru by pro české firmy znamenala lukrativní zakázky na mnoho let dopředu.

 

 Jaký byl hlavní cíl vaší návštěvy v České republice?

 

Jednal jsem o spolupráci s českými odborníky na projektech, kde by Češi nebyli jen dodavateli, ale podíleli by se na výzkumu a vývoji. Je celosvětově známo, že máte velmi vzdělané a schopné inženýry a dobrou výrobu, a máme proto zájem využít vaše intelektuální zdroje, které by se mohly účastnit nových projektů, nemajících ve světě dosud obdoby. Jde o plnohodnotné partnerství ve výzkumu a vývoji systémů pro nové typy jaderných reaktorů. Češi mají podle mého názoru nejen veškeré kompetence potřebné pro práci na úrovni odpovídající evropským a světovým standardům, ale také hodně praktických zkušeností ve spolupráci s ruskými inženýry. Jsme proto přesvědčeni, že budou schopni splnit požadavky ruských kontrolních a jaderných úřadů. Počítáme také s tím, že Češi, kteří jsou blíže Evropě než my, nám pomohou uzpůsobit naše projekty pro zahraniční zákazníky.

 

O jaké projekty by konkrétně šlo?

 

V první řadě je to stavba nového reaktoru SVBR-100 fungujícího na rychlých neutronech. Ten se může stát základem pro vytvoření nové podoby jaderné energetiky ve světě. Nejdříve však bude nutné vybudovat vědecké centrum s výzkumným reaktorem MBIR. Nyní se poohlížíme po dostupných systémech a strukturách. České společnosti mají historickou zkušenost s ruskými projekty, navíc jsme si mentálně natolik blízcí, že nám je v této zemi vše srozumitelné, a vy zas podle mne velmi dobře rozumíte tomu, co se odehrává v Rusku.

 

Přijel jste tedy s dvěma hlavními projekty: na výstavbu výzkumného reaktoru a malých reaktorů na export. Můžete je blíže popsat?

 

Projekt výzkumného reaktoru MBIR už je v plném proudu a běží. Malé reaktory by se do této fáze měly dostat příští rok. Jsou snahou o komerční využití reaktorů s nízkým výkonem. Teď budou české společnosti pozvány do hospodářské soutěže k výstavbě reaktoru, kde by se jednalo především o strojírenství, kterým se vaše republika v minulosti také proslavila.

 

Můžete uvést, jaké jsou výhody malých reaktorů SVBR?

 

SVBR-100 je reaktor fungující na rychlých neutronech, chlazený směsí tekutého olova a bizmutu. Tyto systémy dříve poháněly jaderné ponorky, proto je jeho konstrukce odzkoušená a vlastně tradiční. Cílem je přepracovat tento reaktor pro civilní účely. Hlavním kritériem pro komerční využití této technologie je ekonomická výhodnost. Maximální úroveň bezpečnosti samozřejmě zaručujeme. Reaktor je výjimečný především tím, že celý první obvod, ve kterém se nachází palivo a aktivní zóna, je navržen jako jeden monolitní blok, který v sobě obsahuje sám reaktor, parogenerátory a hlavní cirkulační čerpadla. Není potřeba žádné vnější potrubí ani armatury, což celému systému dodává na bezpečnosti, především pasivního typu. Je známo, že u reaktorů pod 300MW nemůže dojít k jaderné havárii, to je prokázáno. Výkon SVBR 100 MW je malý, reaktor je kompaktní. Lze jej smontovat v továrně jako celek a poté může být kamkoliv dopraven po železnici nebo automobilem. Jeho parametry umožňují vyrábět jej sériově a používat univerzální postupy při instalaci, což snižuje výrobní náklady.

 

Jaký je rozdíl mezi chlazením vodou, což je běžné u reaktorů všude na světě, a chlazením olovo-bizmutovou směsí u reaktorů SVBR?

 

Rozdíl je ve fyzických vlastnostech: kolik tepla může pohltit voda, než začne vřít a dojde k výbuchu, a kolik olovo s bizmutem? Mnohem víc pojme olovo s bizmutem. Reaktor pracuje při vysokých teplotách 450 až 500 stupňů, za nichž může voda chladit jen pod vysokým tlakem, což je ale zdrojem velkého rizika, proto využíváme jiných chladicích kapalin – například právě roztavených kovů.

 

 Kde bude možné takový reaktor využít?

 

V první řadě se zaměřujeme na využití tohoto typu reaktoru pro zásobování velkých průmyslových podniků a energeticky náročných těžeb, jako je například těžba bauxitu, železa, niklu nebo zlata. Jsou primárně určeny pro odlehlé oblasti, které nemají energetickou infrastrukturu. Bylo spočítáno, že ideální výkon reaktoru je 100 MW, pro velká minerální naleziště to může být v maximu až 400 MW. Malé moderní reaktory lze ale využít i jako běžný zdroj v oblastech, kde nejsou uhlovodíkové ani vodní zdroje, a přesto tam lidé potřebují energetiku. Nejdůležitější pro bezpečnost reaktoru přitom je, aby jeho instalace a provoz byly co nejjednodušší. Odborné zásahy budou zapotřebí jen k výměně paliva, které bude probíhat jednou za několik let.

 

Tyto malé reaktory tedy mohou být využity v zemích, které z nějakých důvodů nemohou stavět standardní jaderné elektrárny?

 

Ano – právě to je jejich účel. Kvůli jejich modulárnosti a jednoduchému ovládání není třeba speciálně vyškoleného personálu, dotyčná země nepotřebuje vzdělávací základnu v jaderných oborech. Kromě výroby elektřiny, tepla, případně chladu, zvládne i odsolovat vodu.

 

Co se týče SVBR, můžete konkretizovat možnou účast českých firem?

 

To není možné v tuto chvíli říci. Při výběru dodavatelů poběží standardní otevřené tendry, kterých se mohou zúčastnit všichni zájemci. Celkový objem investic dosáhne 13 miliard rublů, tedy asi 450 miliónů dolarů. Kde české firmy v tendrech uspějí, tam získají svůj podíl. Také budou samozřejmě zohledněna memoranda, která české společnosti podepsaly v říjnu loňského roku na mezinárodním fóru dodavatelů pro jaderný průmysl Atomex-Evropa 2012 s ruskou firmou AKME-Engineering, která právě tento reaktor vyvíjí. České výrobce zapojíme do dlouhodobého dodavatelského řetězce pro reaktor SVBR-100 a budou mít možnost se přidat k dalším projektům této firmy v Rusku a v dalších zemích.

 

Jaké jsou základní parametry reaktoru MBIR?

 

MBIR nahradí dosluhující výzkumný reaktor BOR-60, který má být odstaven do roku 2020. Jde o sodíkem chlazený reaktor s výkonem 150 megawattů, na kterém bude podle projektu možné dosáhnout nejvyšší hustoty neutronového toku na světě. Největší problém spočívá v tom, že reaktor na rychlých neutronech je třeba chladit olovobizmutovou směsí, protože vodou nemůžeme zvládnout tepelné toky, které v něm vznikají. Hlavním úkolem tohoto zařízení je experimentálně dokázat možnost využití různých materiálů uvnitř reaktorů na rychlých neutronech. Vědci pro něj připravují celou řadu experimentů. Například z oblasti fyziky aktinoidových prvků, úpravy materiálů, půjde rovněž o studium chování jaderného paliva v nestandardních a havarijních podmínkách a mnohé další. Kromě vědecké práce bude reaktor například vyrábět také lékařské izotopy. Nejdůležitějším směrem výzkumu ale bude uzavřený palivový cyklus. Je to metoda využívání jaderného paliva, při které během činnosti reaktoru vzniká plutonium, jež je možné využít k výrobě nových palivových článků. A tak pořád dokola. Pokud se to podaří, výhody jsou nemalé. U obyčejného uranového paliva je pětiprocentní využití považováno za vysoké, u uran-plutoniového paliva lze ale využít dvanáct až patnáct procent. Teoreticky ale lze dosáhnout i 25, 30 či 50 procent, což s klasickým uranem není možné.

 

Znamená to, že klasický uran už by nebylo třeba těžit?

 

Pokud dokážeme uzavřít palivový cyklus, nebudeme potřebovat uranový průmysl a jeho těžbu, palivo si totiž sami vyrobíme v reaktoru. K výrobě paliva stačí jen uran-238, kterého máme na tisíce let dopředu. Zpracováním plutonia s uranem uzavřeme palivový cyklus. Potřebujeme ale ještě znát odpovědi na mnoho otázek: Co se stane s vyhořelým palivem, pokud není čistě uranové, ale například smíšené uran-plutoniové. Jak postupovat, když dojde k vysokému nahromadění radiace, a tak dále. Nikde jinde na světě nic takového není, je jen ruský reaktor BOR-60, jehož provoz už v roce 2020 musí být ukončen. Zadáním bylo vyvinout reaktor, který jej nahradí. Na něj se teď stojí fronta z celého světa a další objednávky přicházejí. Projekt MBIR bude přitom mezinárodní.

 

Jak si představujete účast českých firem na vývoji MBIR?

 

Rozpočet MBIR činí 24 miliard rublů (asi 15 miliard korun). Ke spolupráci na projektování strojovny a turbíny už jsme pozvali firmu EGP Invest. Hlavním kritériem je pro nás dobré typové řešení. Vaše společnosti tyto kvality mají, takže si myslím, že si zajistily práci až do uvedení reaktoru do provozu, tedy nejpozději do roku 2019. Během naší návštěvy jsme se seznámili s technickými kapacitami českých výrobců a velmi rádi je přivítáme v našich otevřených tendrech na dodávky zařízení pro MBIR. Jde například o účast vašich projektových společností. To je EGP Invest, jejíž projektanti se podílejí na návrhu turbínového okruhu. Do tendru také zveme společnost Škoda Power, seznamovali jsme se rovněž se Škodou JS, kde jsme jednali o reaktorových nádobách nebo o manipulátorech, kontejnerech na převoz a uchovávání radioaktivních látek. Myslím, že je také pozveme. Mimochodem EGP Invest je podle smlouvy exkluzivním projektantem konsorcia. Jsem si jist, že česko-ruská spolupráce v oblasti jaderné energetiky má obrovský potenciál a prostor pro další rozvoj.

Zdroj: Právo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..