Sobota, 26 září
Shadow

Německá daň na jaderné palivo je „formálně neústavní“, rozhodl soud

Elektrárna Neckarwestheim I, spuštěná v roce 1976. Její provozní doba nebyla prodloužena. Zdroj: Spiegel.de
Elektrárna Neckarwestheim I, spuštěná v roce 1976. Její provozní doba nebyla prodloužena. Zdroj: Spiegel.de

Německá daň z jaderného paliva byla navržena tak, aby „odčerpala zisky provozovatelům jaderných elektráren“. Rozhodl o tom Hamburgský daňový soud. Uvalení takové daně podle něj překračuje pravomoci vlády a odporuje Ústavě.

Konečné rozhodnutí, které 30. ledna vydal Hamburgský daňový soud (Finanzgericht Hamburg), postoupilo celou záležitost k Ústavnímu soudu – jedinému soudu v Německu, který může prohlásit zákon za neplatný.

Od ledna roku 2011 provozovatelé jaderných elektráren platí za každý gram štěpitelného jaderného paliva vloženého do reaktoru 145 euro. To znamená, že dosud jaderné elektrárny zaplatily v Německu na daních okolo 1,5 miliardy euro.

Podle soudních záznamů již od samého začátku kolovaly „značné pochybnosti“ o legálnosti zmíněné daně. Zákon napadly energetické společnosti, které tak učinily poté, co vláda zrušila dohody o prodloužení životnosti německých jaderných elektráren. Stuttgartský daňový soud daň ospravedlnil, v Hamburgu byla však označena za pochybnou. Odvolání vlády proti tomuto rozhodnutí udrželo dosud daň v platnosti, vyjádření Hamburgského soudu, který je „přesvědčený“, že je daň „formálně neústavní“, však znamená, že její prošetření postoupí k Ústavnímu soudu.

Německá ústava stanovuje druhy daní, jejichž vybírání může federální vláda nařídit, a to včetně spotřebních daní určených ke snížení soukromé spotřeby (například daň na alkohol nebo cigarety). Daň z jaderného paliva byla přidána do této kategorie, ačkoli nebyly splněny patřičné podmínky, její vybírání totiž nemá žádný vliv na odběr spotřebního zboží, tj. elektřiny. Namísto toho, jak potvrzují oficiální prohlášení během soudního procesu, je jejím účelem „odsávat zisky provozovatelů jaderných elektráren“.

Současně s tím Německo tytéž společnosti pomocí dotací povzbuzuje, aby investovaly do obrovského obnovitelných zdrojů. Velcí průmysloví spotřebitelé elektřiny za ně platí v porovnání s domácnostmi méně, Německo se tím snaží udržovat na trhu konkurenci. Politickým cílem je, aby se do roku 2020 podílely obnovitelné zdroje na produkci elektřiny z 20 %, dále umožnit o dva roky později uzavření jaderných elektráren a snížit spotřebu fosilních zdrojů na 80% ze současné úrovně.

Jak vznikl spor o daň z paliva

Po deseti letech protijaderné politiky si německá vláda v roce 2008 uvědomila, že potřebuje jaderné elektrárny jako spolehlivý zdroj energie po dobu delší, než s jakou počítaly plány na jejich postupné uzavírání. Kancléřka Angela Merkelová zahájila dlouhá vyjednávání, aby mohly společnosti provozovat své jaderné elektrárny po delší dobu. Na oplátku měly energetické společnosti odvádět značnou část příjmů na dani z jaderného paliva. Tato koncepce byla schválena na konci roku 2010, daň pak vstoupila v platnost v lednu následujícího roku. V reakci na havárii ve Fukušimě o tři měsíce později ale vláda jednohlasně změnila své stanovisko: delší provoz byl znemožněn a osm reaktorů bylo nařízeno zavřít, daň z paliva však zůstala.

Zdroj: World Nuclear News

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..