Spojené státy podruhé, znovu a lépe zahajují program budování dlouhodobých úložišť jaderného odpadu, určených pro vyhořelé palivové články a vojenský jaderný materiál. Tentokrát ovšem vláda přesune více odpovědnosti na místní obyvatele – sami rozhodnou, zda úložiště chtějí a jakou podobu má mít.
Začátek nové odpadové éry 10. ledna oznámil ministr energetiky Stephen Chu. Zdůraznil ve svém prohlášení důležitost jaderné energetiky pro zemi, která v současnosti provozuje 104 jaderných bloků – více, než kterákoliv jiná. Bezpečný a dlouhodobý program nakládání s vysoce radioaktivními odpady je podle něj „národní prioritou“ a nutnou podmínkou pro to, aby „jaderná energie zůstala součástí našeho portfolia ekologicky čistých zdrojů“.
První vlaštovkou nové americké strategie bude „první dočasné úložiště“, které vláda hodlá uvést do provozu v roce 2021 a které bude určeno pro odpad z již uzavřených jaderných elektráren. O čtyři roky později by mělo být otevřeno větší „univerzální dočasné úložiště“ pro všechny druhy materiálu. Na rok 2048 pak vláda plánuje otevření podzemního dlouhodobého skladu pro trvalé uložení všech vysoce aktivních odpadů. O jejich umístění rozhodne americký lid – místní obyvatelé, kteří si sami určí lokalitu z nabídky vhodných míst a rozhodnpi, zda se jednotlivé sklady budou nacházet vedle sebe nebo každý jinde. V úvahu rovněž připadá stavba více dlouhodobých úložišť.
Harmonogram je naplánován tak, aby uskutečnění těchto plánů umožnilo snížit výdaje vlády na ukládání radioaktivního odpadu. Podle Zákonu o nakládání s jaderným odpadem z roku 1982 totiž měla v roce 1998 začít postupně odebírat vyhořelé palivo od provozovatelů elektráren a ukládat jej. K tomu však nedošlo a v současnosti se přibližně 68 000 tun jaderného odpadu víceméně povaluje na 72 jaderných elektrárnách napříč celou zemí a za nakládání s nimi Ministerstvo energetiky pravidelně platí provozovatelům. Kapacita dvou chystaných dočasných úložišť bude dostatečná k uskladnění více než 2000 tun jaderných odpadů ročně. To je zhruba tolik, kolik produkuje americký průmysl, a umožní to postupně odlehčit jak elektrárnám, tak státnímu rozpočtu, uvádí ME: „Čím dříve bude tato nová strategie schválena legislativně a bude možné s ní začít, tím nižší bude její konečná cena pro daňové poplatníky“.
Kdo ale bude nová úložiště spravovat? K tomu hodlá ministerstvo zřídit novou organizaci „s dostatečně vyváženým poměrem mezi mírou nezávislostí (….) a kontroly ze strany Kongresu a výkonné moci“. Analytická agentura RAND nabídla ve své studii dvě možné formy – státní korporaci s působností po celé zemi a nezávislou vládní agenturu. Nový přírůstek do rodiny amerických jaderných úřadů ale také podle zástupců Ministerstva musí mít „dostatečnou autoritu a pravomoci, aby mohl dobře vykonávat svou misi“. To znamená například přístup k ke Státnímu fondu pro jaderný odpad, určenému právě na výstavbu úložiště, do kterého provozovatelé jaderných zařízení přispívají od roku 1982 (více o této velmi zajímavé otázce najdete v tomto rozhovoru).
V průběhu následujících deseti let bude nová organizace hledat vhodný z geologického a bezpečnostního hlediska pozemek pro úložiště a „přesvědčovat místní obyvatele, aby zvážili možnost z vlastní vůle nabídnout jej k výstavbě“. Jako jeden z možných důvodů, proč by si měli ctění američtí občané nechat vyrůst pod okny sklad radioaktivního materiálu, uvádí „potenciální ekonomické aktivity, související se stavbou a provozu takového zařízení“.
Stojí za zmínku, že tento postup se osvědčil úřadům ve Finsku a Švédsku, kde nyní probíhají řízení o udělení povolení ke stavbě hlubinných úložišť. Podobně rovněž postupují Kanaďané, Britové a Australané. V Texasu již nyní funguje v okruhu Andrews úložiště nízkoaktivního odpadu, postavené na podnět místních politiků ve snaze najít nové zdroje příjmů pro obce.
Prvním kritériem pro výběr lokality bude samozřejmě geologie – například zda je možné použít kontejnery, v nichž je vyhořelé palivo uskladňováno nyní na jaderných elektrárnách.
Původní článek zde obsahuje dvě věty navíc s informacemi technického rázu, co nejdříve je doplníme.
Nový plán na řešení problému dlouhodobého skladování jaderného odpadu přichází tři roky poté, co ministr Chu a prezident Barack Obama smetli se stolu projekt hlubinného úložiště Yucca Mountain, který byl ve Spojených státech projednáván desítky let (více například zde). Ruku k dílu zde přiložili také místní politici státu Nevada, například senátor Harry Reid.
Za dobu, která uplynula od definitivního zrušení projektu Yucca Mountain, ministerstvo energetiky získalo posudek a návrhy od zvláštní expertní komise (takzvaná Blue Ribbon Commission, více na oficiálních webových stránkách). Nová strategie přichází právě včas – americká Komise pro jaderný dozor (NRC, Nuclear Regulatory Commission) loni z nařízení soudu pozastavila na dva roky výdej licencí pro nové jaderné reaktory, aby mohla vypracovat strategii pro dlouhodobé zacházení s jaderným odpadem (více zde). Tedy – americká jaderná energetika může dostat nečekanou vzpruhu v podobě hotového řešení jednoho z nejpalčivějších dlouhodobých problémů, které ji sužují.
Stojí za zmínku, že podle zástupců ME jsou americké úřady „zásadně proti recyklaci jaderného paliva (…) a lze očekávat, že tak tomu bude i v nejbližší budoucnosti“. Nově zřizovaný úřad rovněž nebude mít žádné pravomoci k vývoji aktivit v tomto směru.
Zdroj: World Nuclear News (původní článek zde)
