Po nehodě ve Fukušimě se Německo odvrátilo od jaderné energetiky, což ale neplatí pro většinu bývalých komunistických států ve střední a východní Evropě – alespoň teoreticky a podle prohlášení jejich zástupců. V praxi ale výstavba nových jaderných bloků je i pro ně velmi choulostivou záležitostí.
Součástí všech nových jaderných projektů jsou ohromné technické výzvy, mnohamiliardové smlouvy, boj největších průmyslových hráčů o zakázky a ve velké míře také politika a geopolitika. Platí to zejména pro státy východní Evropy, které v jaderné energii vidí možnost snížit závislost na ruském plynu.
Rusové ale naopak vidí své jaderné technologii jako jednu z mála možností vyvážet do světa něco jiného, než ropu a plyn. Ze sovětského Ministerstva pro jadernou energii vznikla (postupně) státní korporace Rosatom, která se usilovně snaží najít nové zákazníky v zemích bývalého východního bloku.
Všechny tyto tlaky se kříží a vrcholí v jihočeské vesnici Temelín. Od října, kdy byla vyloučena francouzská Areva z mnohamiliardového tendru, tu visí ve vzduchu žaloba a množí se konspirační teorie.
Státem kontrolovaná energetická společnost ČEZ, která vyhlásila tendr, své rozhodnutí vysvětlila tím, že nabídka společnosti Areva měla nedostatky. Ovšem francouzská korporace trvá na tom, že jejich nabídka byla z technického hlediska nejlepší a že jí nebyla poskytnuta náležitá možnost na připomínky Čechů reagovat. Paříž je z toho celá vzteklá.
Vyřazení Arevy změnilo tendr na závod dvou hřebců, připomínající souboj dvou supervelmocí za starých časů.
Bílý dům podporuje nabídku společnosti Westinghouse, což je americká energetická společnost majoritně vlastněná japonskou Toshibou. Podobně Moskva lobbuje za česko-ruské konsorcium Rosatomu a Škody JS, firmy, která vznikla vyčleněním jaderné odnože českého průmyslového koncernu s dlouhou tradicí.
Areva se odvolala k českému Antimonopolnímu úřadu kvůli svému vyloučení a oznámila, že bude bez váhání apelovat k nejvyšší možné soudní instanci, aby zjednala nápravu. To může zauzlovat tendr do právních smyček a zdržet o roky konečné rozhodnutí, naplánované na rok 2013. Z Prahy zaznívají náznaky toho, že úřady začaly hledat způsoby, jak dostat Arevu zpět do hry, ačkoliv to může vyvolat otázky ohledně transparentnosti tendru.
Proč ČEZ zabránil francouzské společnosti zúčastnit se tendru až do konce? Areva se zapojila do hry stejně dobře, jako její konkurenti. Uzavřela s českými společnostmi dohody o spolupráci a slíbila, že její projekt vytvoří 11 000 pracovních míst. Zdá se ale, že chyba byla v menší politické podpoře, než jaké se dostalo ruské a americké nabídce.
Důvodů můžeme vidět několik. Obecně se zdá, že společnost ČEZ, významní zástupci českého průmyslu a proruský prezident Václav Klaus se kloní k česko-ruské nabídce, u níž věří, že bude mít největší přínos pro českou ekonomiku. Předseda vlády Petr Nečas ale nejspíš bude podporovat možnost společnosti Westinghouse, za niž lobbovala americká ministryně zahraničních věcí při své návštěvě v Praze minulý měsíc. Francouzské jádro možná nemělo žádné přátele ve vyšších kruzích.
Jedna z dalších teorií poukazuje na skutečnost, že reaktor typu EPR, nabízený Arevou, je jediný, který už byl schválen evropskými jadernými úřady. Čím déle Areva setrvávala v tendru, tím obtížnější bylo z české strany podporovat některého z jeho konkurentů (na druhou stranu EPR je oproti ostatním dvěma reaktorům výkonnější a tím nezanedbatelně dražší, což může být také důvod).
Nabídka Rosatomu mohla také nabýt na atraktivitě díky tomu, že nabídl financování části nebo všech nákladů na stavbu Temelína. Řada odborníků totiž soudí, že předpokládané náklady ve výši 300 miliard Kč jsou značně podhodnocené a že ČEZ nemusí celou stavbu utáhnout.
Na konci května začal ČEZ skutečně hledat strategického partnera, který by mu pomohl s financováním projektu a jednal v této souvislosti i s francouzskou energetickou skupinou EDF. Dále usiluje o státní záruky na výkupní ceny za temelínskou elektřinu.
Jiná teorie, ačkoliv se může zdát přitažená za vlasy, říká, že vyloučení Arevy mělo za účel pozdržet tendr tak dlouho, než bude po celé Evropě vyšší poptávka po elektřině a financování snazší.
Temelín není jediný jaderný podnik ve východní Evropě, kolem kterého se hemží diskuze a kontroverze. Koncem března byl zrušen bulharský projekt jaderné elektrárny Belene za 6 miliard euro kvůli neustále rostoucím nákladům, a to i přesto, že Rosatom už dokončil jeden reaktor a požadoval za něj jednu miliardu euro. Stejně jako v případě Temelína se objevily pochybnosti o výhodnosti JE Belene a o tom, že po její elektřině bude dostatečně velká poptávka. Odborní poradci trvají na tom, že tento projekt byl životaschopný, a spekulují o tlaku Spojených států na Sofii, aby se nestala závislou na ruském jaderném palivu a aby nedala Rosatomu oporu na evropském trhu.
Problémy temelínského tendru možná nejsou nijak mimořádné, možná je to jen další ukázka toho, jak komplikované a neprůhledné mohou být velké veřejné tendry. V sázce je však obraz jedné z nejúspěšnějších ekonomik střední Evropy a případná prohra může nejen ubrat na jejím lesku, ale také podnítit ostatní země, aby zvážily svou touhu po jaderné energii – stejně jako projekt Belene.
Původní článek zde
