Sobota, 26 září
Shadow

Rosatom se rozhodl proniknout do samotného srdce západní jaderné energetiky – do Francie

Palivový článek TVSK, určený pro reaktory, postavené podle evropských tlakovodních technologií. Zdroj: Atomic-energy.ru
Palivový článek TVSK, určený pro reaktory, postavené podle evropských tlakovodních technologií. Zdroj: Atomic-energy.ru

Dceřiná společnost TVEL ruského jaderného koncernu Rosatom, zaměřená na výrobu a dodávky paliva, zahájila jednání s jednou z francouzských energetických společností o získání licence pro jaderné palivo TVS Kvadrat (TVSK) ruské výroby. Novináře o tom informoval první vice-prezident TVELU Petr Lavreňuk.

„Doufáme, že v nejbližší době uzavřeme dohodu s francouzskou společností, která začne pracovat na získání licence pro TVSK. Věřím, že do konce roku bude smlouva připravena k podpisu,“ upřesnil Lavreňuk. Rosatom tímto krokem s plnou vážností zahájil útok na své konkurenty na trhu zásobování jaderných elektráren palivem.

Pikantní je na celé situaci skutečnost, že na tomto trhu bylo dosud hlavním pravidlem schéma: kdo staví jadernou elektrárnu, zajišťuje i dodávky paliva. Jde o vskutku výnosný obchod. Ukrajina kupříkladu každoročně nakupuje od TVELu pro svých 15 jaderných energobloků, na nichž jsou instalovány reaktory typu VVER o celkovém výkonu 14 GW, jaderné palivo za sumu, která přesahuje 600 miliónů dolarů (a to je údajně ještě srovnatelně lacino). Jenomže svět se mění. A proto se ta samá Ukrajina v období prezidentství Viktora Juščenka rozhodla pustit na svoje palivové trhy konkurenta Rosatomu – americký jaderný koncern Westinghouse, s nímž uzavřela kontrakt na dodávky jaderného paliva v letech 2011 až 2015 pro tři bloky Jihoukrajinské JE s perspektivou zásobování ještě dalších šesti bloků ukrajinských jaderných elektráren, například Záporožské JE. Jenomže následujícím prezidentem se stal Viktor Janukovyč, za jehož prezidentského mandátu se Rusko a Ukrajina dohodly na výstavbě dalších dvou energobloků podle ruské technologie v rámci Chmelnické JE a vybudování závodu na výrobu jaderného paliva. Osud společnosti Westinghouse tím (a problémy s americkým palivem, k nimž došlo na Jihoukrajinské JE) byl zpečetěn.

Rosatom se na tom však nezastavil a soustředil se na tradičně západní teritorium, které kontrolují Westinghouse a francouzský jaderný koncern AREVA. Na jaře tohoto roku generální ředitel společnosti Vattenfall Nuclear Fuel AB Per Olof Nestenborg oznámil, že v roce 2014 zahájí ruský jaderný koncern zkušební dodávky paliva na švédskou JE Ringhals-3, kde jsou instalovány reaktory PWR (západní analog ruských reaktorů VVER). Šéf jedné z nejvýznamnějších evropských energetických společností přitom zvláště zdůraznil, že nehovoří o testování nového paliva, ale o plnohodnotném využití ruského jaderného paliva v běžném provozu. „Je velmi důležité, že neprovádíme testování vzorků, ale verifikaci běžného užití paliva. Jinými slovy plně důvěřujeme zkušenostem TVELu s využíváním paliva pro reaktory a výrobou jaderného paliva pro další firmy,“ prohlásil pan Nestenborg během své návštěvy závodu Elektrostal (Moskevská oblast), který je součástí TVELu.

V tomto kontextu jsou jednání o získání licence pro palivové články TVSK ruské výroby s jednou z francouzských energetických společností, o nichž se zmínil první vice-prezident TVELU Petr Lavreňuk, dalším krokem při pronikání jaderného paliva ruské výroby na západní energetický trh. A tento krok má, alespoň podle mínění ředitele Fondu energetického rozvoje Sergeje Pikina, všechny předpoklady pro to, aby byl úspěšný. „Ačkoli se jedná o oblast energetiky, která je velmi zpolitizovaná, jaderný průmysl je v tomto ohledu dostatečně stabilní. Je pochopitelné, že i politický faktor bezesporu sehraje svou roli, ale definitivní výběr palivových článků bude záviset na ceně dodávek a kvalitě, která bude kupci nabídnuta. Musíme samozřejmě vzít v úvahu, že evropské země se v současné době staví k jaderné energetice poměrně skepticky, což na druhou stranu politické tlaky naopak tlumí. Jinými slovy méně záleží na tom, z jaké země je dodavatelská firma, a větší důraz je kladen na ekonomickou výhodnost. Z toho plyne, že šance na realizaci zmíněného projektu jsou značné,“ upozorňuje expert.

Trh, který se tak ruským dodavatelům jaderného paliva možná otevře, je značně rozsáhlý. V současnosti tvoří reaktory typu VVER pouhých 17% z celkového množství průmyslových jaderných reaktorů ve světě. Reaktory typu PWR přitom tvoří celých 50%. Jen v samotné Francii je nyní v provozu téměř 60 energobloků postavených podle technologie PWR, pro jejichž provoz dodává palivo koncern Areva. Mimořádně atraktivně působí také čínský trh, na němž by mělo v příštích dvou desetiletích vzniknout více než sto nových energobloků. Pro 16 existujících čínských energobloků nyní dodávají palivo Američané, Francouzi, ruský TVEL i Čínská národní jaderná korporace (CNNC).

Otázka v tuto chvíli zní, nakolik budou ruské palivové články (TVS) ekonomicky zajímavé pro majitele a provozovatele světových JE s reaktory PWR. TVSK je produkt speciálně přizpůsobený pro provoz v západních reaktorech. Z tohoto důvodu má také v průřezu čtvercový tvar (po němž dostal jméno), na rozdíl od šestiúhelníkových palivových článků pro reaktory typu VVER. Zároveň jsou ovšem nové TVS založeny na dlouholetých zkušenostech vývoje, výroby a užití jaderného paliva v reaktorech VVER-1000. Při výrobě TVSK jsou například používány konstruktérské postupy, které se osvědčily u TVS pro reaktory VVER-1000. Konkrétně jde o konstrukce kostry článku a distanční mřížky, které jsou uzpůsobeny pro provoz jaderného materiálu v reaktorech PWR. Jako výrobní materiály pro TVSK byly použity nejmodernější ruské slitiny na bázi zirkonia.

TVEL navíc věnuje mimořádnou pozornost výzkumu v oblasti jaderného paliva a technologickým inovacím. Objem investic společnosti do zdokonalování paliva dosáhl v roce 2011 1,4 miliardy a v roce 2012 dokonce 1,8 miliard rublů (35 a 45 milionů eur). Pro rok 2013 je v plánu pro financování technologických inovací suma přesahující 2,1 miliard rublů (52,5 milionů eur).

„V současné době stojí před TVELem velice náročný úkol zachovat stávající objem dodávek do zahraničí. To bude vyžadovat jednak okamžitá opatření pro snížení výrobních nákladů tak, aby naše ceny byly konkurenceschopné, ale zejména urychlení vývoje nové generace paliva pro JE. Bez nepřetržitého zdokonalování technických parametrů, především bezpečnostních, ale také ekonomických, nemá smysl snažit se něco prodat zahraničním klientům. Udržení a posílení pozice na světovém trhu vyžaduje mimořádné úsilí,“ prohlásil prezident TVELu Jurij Olenin na nedávné ruské konferenci o jaderném palivu nové generace.

Plány Rosatomu jsou velkolepé a dalekosáhlé, jenomže v praxi může uběhnout i více než deset let, než se ruské palivové články ve více či méně významném množství na reaktorech PWR skutečně objeví První ruské TVS v JE Ringhals-3 budou kupříkladu vyhořelé až za 4 nebo 5 let. A teprve potom se vedení Vattenfall Nuclear Fuel začne rozhodovat, v jakých objemech bude od TVELu nové palivo odebírat.

Nyní je v Rusku v provozu 34 jaderných energobloků, které vyrábějí 16% veškeré elektrické energie v zemi. Do roku 2030 by se toto procento mělo zdvojnásobit – i s přihlédnutím k zastavení provozu na vysloužilých blocích – a podíl jaderné energie by se za dvacet let měl zvýšit na 25%. A všechny tyto jaderné elektrárny budou, přirozeně, potřebovat palivo, které vyrábějí v Novosibirsku a u Moskvy. Do roku 2030 hodlá Rosatom vybudovat kromě toho ještě dalších 28 bloků typu VVER za hranicemi Ruska. A soudě podle vytrvalosti a neústupnosti, s jakou vstupuje do zahraničních tendrů, to vypadá, že aspoň část z nich bude skutečně postavena. A také tyto elektrárny budou potřebovat ruské palivo.

Navíc Rosatom se nedávno pod vedením Sergeje Kirijenka a jeho palivová divize vydaly do komerčních sfér, pro ruskou jadernou oblast přinejmenším nezvyklých.

Jednou z nich je výroba radiologických diagnostických a farmaceutických preparátů pro světový zdravotnický průmysl. Podle prognóz expertů totiž světový trh jaderné medicíny vyroste do roku 2030 5,5krát a dosáhne objemu 68 miliard dolarů. Rosatom z tohoto důvodu rozhodl o zvýšení produkce molybdenu-99, jednoho ze základních izotopů pro jadernou medicínu, v dimitrovgradském Vědecko-výzkumném ústavu jaderných reaktorů (NIIAR) 90krát. A Novosibirský závod chemických koncentrátů bude pro NIIAR vyrábět „terče“ ze slitin uranu a hliníku, z nichž budou potom v Dimitrovgradu získávat Mo-99.

Моlybden-99 je vyráběn bombardováním uranu neutrony v reaktoru. Nejdříve jsou z uranovo-hliníkové slitiny vyrobeny terče, které jsou následně umístěny do kanálů výzkumného reaktoru. V terčích se pak v důsledku štěpné řetězové reakce změní uran-235 na mоlybden-99. Následně jsou terče vyjmuty z reaktoru a procházejí radiochemickým přepracováním v horkých komorách, při kterém je z nich molybden izolován. Konečným produktem je roztok molybdenu-99, plněný do skleněných baněk. Poločas rozpadu molybdenu-99 je 66 hodin. Tento krátký čas nicméně stačí chemickou izolaci a dopravu do kliniky kdekoliv na světě. Samotný izotop Мо-99 je nezbytný pro získání dalšího krátkodobě existujícího izotopu – technecia-99. Тс-99m (m-metastabilní) má poločas rozpadu 6 hodin, pak se mění v obyčejný Tc-99, který přechází v ruthenium, což je vzácný kov s poločasem rozpadu 214 tisíc let. Díky popsaným vlastnostem má tento značkovací izotop nesmírně široké uplatnění a zabírá 80% obchodu s radiofarmaky. Právě tento izotop zabezpečuje činnost tomografů. Rusové tak mohou vstoupit na další trh, dnes zabraný západními dodavateli, ale jak bude úspěšný, ukáže až čas.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..