Ondřej Šlechta, bezpečnostní analytik a publicista: Energetická bezpečnost je spíše hodnotovým systémem, než číslem, které lze absolutně vyjádřit

S tím, jak pomalu ubíhají poslední dny letošního roku, se blíží nejen konec světa podle mayského kalendáře, ale také plánovaný závěr temelínského tendru (aspoň zatím jej nikdo neposunul). Bude rozhodnuto o největší veřejné zakázce v novodobých českých dějinách. Ve hře zůstaly jen dva zájemci, americká korporace Westinghouse a konsorcium Škoda JS-Atomstrojexport-Gidropress. Na české aréně tak svedou souboj ruská a americká technologie, obě strany jsou přitom dravé, silné a nabízejí nová řešení. Kromě technické roviny se však tak velká a závažná zakázka nevyhne ani politické a společenské rovině, například otázce energetické bezpečnosti. Co však tolik proklamovaná energetická bezpečnost vlastně je? Jak se požadavky s ní spojené odrážejí na průběhu tendru? Jak jej ovlivňuje komplikovaný vztah Čechů k Rusům a Ruské federace? Zeptali jsme se na to Ondřeje Šlechty, bezpečnostního analytika a publicisty, spolupracujícího s internetovým portálem Revue Politika (jeho články můžete najít zde).

Ondřej Šlechta působí jako konzultant a bezpečnostní analytik ve společnosti Diplomatic Services s.r.o. Věnuje se tématice surovinové a energetické bezpečnosti a mezinárodního postavení Ruské federace a států bývalého SNS.

Když z tendru vypadla společnost Areva, zůstaly v ní firmy ze zemí, které byly nepřáteli za studené války. Vnímá je jako nepřátele i české veřejné mínění?

Určitě to tak vnímá část českého veřejného a expertního mínění. Česká republika má korektní vztahy s Ruskou federací, nicméně existují problematické oblasti, například skutečné nebo domnělé historické křivdy, které se do vnímání Ruska českou společností pochopitelně promítají.

Takže můžeme říct, že jsou spíš iracionální povahy?

Nemyslím si, že je na místě rozebírat, zda jsou či nejsou iracionální. Prostě jsou a mají určitý reálný základ, podobných situací existuje na světě celá řada. Nemyslím si, že většina společnosti vnímá Rusko nějak apriori negativně, nicméně určité konotace naše vztahy poznamenávají.

Podívejme se na energetickou bezpečnost. Lze zajistit stoprocentní bezpečnost? Jak toho může stát dosáhnout?

Myslím si, že nejprve je třeba definovat, co vlastně bezpečnost je. Bezpečnost je nějaký žádoucí stav bytí určitého politického celku a nemyslím si, že jej lze vyčíslit. Domnívám se, že nelze mluvit o nějaké stoprocentní nebo žádné bezpečnosti, to jsou ideály, ke kterým se můžeme v některých segmentech přibližovat a v dalších se od nich vzdalovat. Pokud se budeme bavit o české energetické bezpečnosti a o tom, jak ji zajistit, nejprve bych podotkl, že Česká republika zatím stále nemá vypracovanou ucelenou koncepci energetické bezpečnosti a je to nutné napravit – uvědomit si, co je náš státní zájem v energetice, čeho chceme dosáhnout, jaká rizika vnímáme a jak se jim bránit. Jsou tady jisté náznaky – byla připravena pracovní verze České koncepce energetické a surovinové bezpečnosti, lze ji najít na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.

Abych se vrátil zpět k předmětu – myslím si, že energetickou bezpečnost můžeme definovat jako stav plynulých ekologicky bezpečných dodávekenergie za příznivých cenových podmínek. Tím se ale dostáváme na pole politických hodnot: nechci se teď pouštět na nejisté pole biopaliv a alternativních zdrojů energie, ale pokud mluvíme o fosilních palivech, musíme si uvědomit, že ve střední Evropě budeme vždy energeticky závislí, nebudeme nikdy soběstační. Naše vlastní zdroje fosilních paliv jsou absolutně nedostatečné pro pokrytí domácí potřeby, vždy je budeme do značné míry dovážet. Jsme sice soběstační v těžbě hnědého a černého uhlí, které také spotřebováváme, ale naše ložiska budou brzy vyčerpána, nicméně to už dostáváme jinam a sice k otázce, zda prolomit limity těžby se všemi vyplývajícími důsledky.

Z hlediska komodit budeme vždy na někom závislí a když výhledově změníme například svou závislost z ruského plynu na ázerbájdžánský plyn, nikdo nám nezaručí, že časem nebudou i tyto nové dodávky, ať už půjde o je samotné, nebo o přepravní cesty, nějakým způsobem ohroženy, například válkou, politickou nestabilitou… Takže bych to uzavřel tím, že energetická bezpečnost je spíše otázkou našich politických hodnot, než nějakým číslem, které lze určit absolutně.

Druhá část té otázky byla – jak lze zajistit nejvyšší míru energetické bezpečnosti?

Je to otázka splnění řady předem definovaných podmínek. Co já bych například uvedl, je stabilní tok dodávek, stabilní prostředí, ze kterého odebíráme suroviny, stabilita finančních trhů a politická stabilita doma a v zemích, ze kterých odebíráme. Těch oblastí je několik, patří k vnitřní a vnější politice, pro každou z nich máme jiné nástroje. Ty vnitřně politické aspekty jsou jednodušší, můžeme je snáze ovlivnit. Zahraničně politické můžeme ovlivnit jen stěží a myslím si, že právě proto jsou spíše otázkou dlouhodobé strategie, jako je například ta právě připravovaná – jak správně takzvaně namíchat energetický mix, abychom snížili závislost na monopolních dodavatelích. To je často akcentovaná oblast, vnímaná velmi negativně. To je, myslím, úkol pro exekutivu, pro lidi, které tyto otázky mají na starosti.

Hodně lidí teď mluví o energetické bezpečnosti v souvislosti s dostavbou JE Temelín. Sledovala jsem Vaši debatu s panem Jochem (zde, názor p. Šlechty), která se točila kolem otázky, zda vůbec by Česko mělo dávat ruské firmě možnost účastnit se temelínského tendru. Chtěla bych se zeptat, zda skutečnost, že taková otázka byla položena v Česka veřejnou osobností, nediskvalifikuje česko-ruské konsorcium v tendru předem.

Tu debatu si pamatuji, byla mimochodem velmi kvalitní a podnětná, všichni přednesli velmi dobré výstupy. Sám jsem měl také problém s tím názvem, který byl negativně zabarvený, diskutoval jsem o tom s organizátory a ti svůj nápad položit titulní otázku právě takto obhájili tím, že kdyby ji položili pozitivně, mohli by být nařčeni z prosazování ruských, amerických nebo francouzských zájmů.

Já jsem vystupoval za protitezi spolu se stínovým ministrem financí za ČSSD panem Mládkem. Pro tezi, že by Rusové neměli být připuštěni k dostavbě Temelína, byl Roman Joch, předseda Občanského institutu, a Ondřej Kundra z Respektu. Myslím si, že tam se opravdu projevilo to, že otázka energetické bezpečnosti je spíše hodnotová, než absolutní.

Každá strana reprezentuje odlišný názor. Podle názorů pana Jocha by Temelín nemělo dostavovat konsorcium s účastí ruské státní firmy s ohledem na charakter politického systému Ruské federace. My s panem Mládkem jsme hájili tezi, že všem nabídkám by měla být dána šance a žádná by neměla být odmítnuta jen na základě politických důvodů, že jiné státy, včetně našich nejbližších spojenců, nemají problém spolupracovat s ruskými firmami na strategických projektech a jejich politická orientace není nijak ohrožena a rovněž jsme zdůraznili důležitost otázek ekonomického charakteru. První z nich je počet pracovních míst a subdodávek, který jednotliví účastníci tendru zajistí pro české firmy, a také, zda budou jejich palivové tyče (myšleny palivové soubory, Atominfo.cz) kompatibilní s našimi reaktory. Víme minulosti jsme přece měli určité problémy na prvních dvou blocích JE Temelín, které dostavovali Američané, ale poté na nich bylo nainstalováno ruské palivo (pozn. Atominfo.cz – toto tvrzení není přesné, Američané na Temelíně jen instalovali řídicí systém, a původní palivo bylo americké, později se ČEZ rozhodl pro změnu dodavatele a vybral si ruský TVEL).

Myslím, že v té debatě se opravdu ukázalo, že pojem energetické bezpečnosti je spíše hodnotový. Tím nechci nijak snižovat hodnoty Romana Jocha nebo Ondřeje Kundry, chci jen říct, že jsme vyšli z jiných, byť ne až tak odlišných, postojů, a nevyvodili jsme žádné společné závěry. 

Nejsou mezi těmito tábory přece jen nějaké styčné plochy, kompromisy? Dokázali jste se v té debatě na nějakých bodech shodnout?

Určitě ano. Například všichni účastníci se shodli na tom, že vláda by si měla dostavbu bloků 3 a 4 JE Temelín velmi dobře rozmyslet. Pokud se ukáže, že to bude nevýhodné nebo že je nakonec nebudeme potřebovat – existují totiž statistiky, svědčící o tom, že energetická náročnost českého hospodářství dlouhodobě klesá, byť náročnost domácností naopak roste – a energie by šla na export, otevírá to řadu otázek. Pokud by se skutečně takový projekt ukázal jako nevýhodný, bylo by lepší od všech nabídek odstoupit a buď elektrárnu neodstavovat, nebo posunout celý tendr.

Na Ukrajině probíhá úspěšně stavba továrny na jaderné palivo a Ukrajinci dokonce chtějí její produkci vyvážet. Nemohl by právě odběr od ukrajinských dodavatelů být v budoucnu určitou zárukou proti závislosti na ruských nebo amerických výrobcích?

Je otázka, zda by byly kompatibilní s našimi reaktory, a pak, politická situace a stabilita na Ukrajině je stále velmi nejistá.

Neobjevil se někdy v Čechách nápad učinit stejně a postavit si svůj vlastní závod jako společný podnik s TVELem? Pokud vím, je o něm zmínka právě ve vládní koncepci surovinové a energetické bezpečnosti….

Pokud budou nové temelínské bloky postaveny, zásadní otázka opravdu je, kdo bude do nich dodávat palivo. Panuje obava, která zazněla i na té debatě, že pokud by tendr vyhrálo česko-ruské konsorcium, tak tím, že máme všechno palivo z Ruska, by se ještě prohloubila naše závislost na něm. Já jsem v té debatě kontroval tím, že je vždy na zákazníkovi, kterého dodavatele si zvolí, což potvrzuje i historie změny amerického dodavatele na ruského na JE Temelín.

To zase dostáváme k otázce kompatibility. Nemyslím si ale, že by i v případě výhry konsorcia v tendru byl nákup ruského paliva nějakým dramatickým ohrožením energetické bezpečnosti. To však platí jen za podmínky, že budou naplněny některé body vládní energetické koncepce – že budeme kromě palivových hmot ve Státní správě hmotných rezerv skladovat i jaderné palivo. Zatím je ukládáno jen na rok dopředu, ale je zvažována změna, která by z něj učinila strategickou prioritu a byly by připraveny zásoby na pět až deset let dopředu. To si myslím, že je dobrá cesta, a že bez ohledu na to, kdo vyhraje tendr na dostavbu JE Temelín a tendr na dodávky jaderného paliva, by s dostavbou měla jít ruku v ruce i tato změna – zajištění zásob jaderného paliva. To je také mnohem jednodušší, než dopředu skladovat například zemní plyn. 

Atominfo.cz