Krok firmy Hitachi, která převzala projekt Horizon Nuclear Power, představuje změnu v technologickém směřování Spojeného království. Britové soudě podle předchozích projektů chtěly nahradit staré grafitové plynem chlazené reaktory tlakovodními, nyní na jejich trh mají přijít japonské varné systémy. Představitelé průmyslu soudí, že toto rozšíření pole působnosti je „dobrou zprávou pro britský subdodavatelský řetězec “.
Dosavadní jednotky I. a II. generace, pocházející z doby předchozího národního jaderného programu, byly založeny na reaktorech moderovaných grafitem a chlazených CO2. Projekt výstavby 10 tlakovodních jednotek z 90. let, který měl poněkud zředit tento monopol odlehčit, skončil nakonec jen u jediné, totiž Sizewellu B.
Vláda Spojeného království se v současnosti snaží o zvýšení podílu jaderné energie, volba technologií byla ale ponechána soukromým investorům. Podle diskusí se subdodavateli jsou oba první projekty, které mají projít procesem schvalování obecného návrhu (Generic Design Assessment , GDA), založeny na varných reaktorech: EPR Arevy a AP-1000 Westinghousu. Krok Hitachi, které koupilo projekt Horizon a chystá se stavět reaktory podle své vlastní varné technologie ABWR, slibuje další kolo procesu GDA, které má začít brzy.
Asociace pro jaderný průmysl (Nuclear Industry Association, NIA), britský obchodní orgán, soudí, že přijetí technologie varných reaktorů do VB by rozšířilo pole působnosti a možnosti pro britské subdodavatele. Vedoucí manažer NIA, Keith Parker, označil dohodu za „dobrou zprávu pro britský subdodavatelský řetězec, pro nová pracovní místa v jaderném sektoru i pro širší ekonomiku.“ Samotná Británie by tak mohla dodat až 60% z hodnoty první jednotky a tento podíl by u dalších jednotek měl dokonce podle Hitachi a vlády růst.
Hitachi říká, že na plánu programu bude spolupracovat s Babcock International a s Rolls-Royce. Rolls-Royce se společně s Hitachi chystá zjišťovat, jak by mohl pomoci na poli výrobním, inženýrském a technickém. Rád by také obohatil své portfolio v oblasti ovládacích systémů a přístrojů.
Pokročilý Tlakovodní Reaktor – Advanced Boiling Water Reactor (ABWR)
Jde o modulární návrh, velké části reaktorové budovy mohou být smontovány již ve výrobní hale, a to včetně kabelových rozvodů a jednotlivých komponent. Tyto části jsou poté dopraveny na stavbu a pomocí jeřábů usazeny na svá místa. (Rozdíl oproti klasické stavbě přímo na parcele spočívá právě ve vysokém podílu součástí, které jsou smontovány předem, Atominfo.cz) Hitachi chce tuto technologii „přenést“ do VB a vybudovat velkou montovnu modulů. Společnost přislíbila „značné investice do školení inženýrů, stavebníků a operátorů elektráren“. Chce spolupracovat s místními universitami na vývoji školících programů, které pomohou vytvořit „ve Velké Británii silnou a stálou základnu jaderných dovedností, po kterých existuje celosvětová poptávka“.
Vývoj modelu ABWR byl jedinečný a vedl k neobvyklé situaci, ve které mohou toto řešení nabídnout 3 různé společnosti. Návrh vytvořily spolu Toshiba a GE, které pak pracovalo s Hitachi na výstavbě prvních dvou jednotek na konci 90. let. GE a Hitachi pak vytvořily společné podniky ze svých jaderných divizí, přesněji řečeno 2 dceřiné společnosti: GE-Hitachi a Hitachi-GE. Obě smějí nabízet řešení ABWR, stejně jako Toshiba, ačkoli její řešení se v některých technických aspektech mírně odlišuje, a to kvůli patentovým problémům.
Horizon byl zakoupen hlavní korporátní entitou Hitachi a podíl výsledné práce mezi dvěma dceřinými podniky Hitachi a GE teprve bude oznámen. GE se pro WNN vyjádřila takto: „Dnešek je významným dnem pro našeho korporátního partnera, Hitachi. Ač je projekt teprve v počátcích, již se velmi těšíme na spolupráci.“
V Japonsku jsou 4 provozuschopné elektrárny ABWR, 2 další jsou ve výstavbě. Další 2 se staví na Taiwanu a 2 se plánují pro Litvu, ačkoli podobný projekt dvou jednotek pro USA byl pozastaven. Model ABWR je již licencován v Japonsku a USA. Je schopen pracovat i čistě na palivo typu MOX (smíšené oxidy).
Hitachi uvádí, že doba stavby čtyř japonských ABWR se pohybovala mezi 36,9 až 43,2 měsíci.
Zdroj: World Nuclear News (původní článek zde)
