Sobota, 26 září
Shadow

Svět po Fukušimě: jaderné země mění přístup k bezpečnosti, trendem je širší spolupráce a změna kompetencí jaderných úřadů

Ačkoliv jaderná havárie je mnohem méně pravděpodobná, než například nehody v jaderném průmyslu, obavy vyvolává především skutečnost, že radiaci není vidět a dlouhodobé následky. Zdroj: novostienergetiky.ru
Ačkoliv jaderná havárie je mnohem méně pravděpodobná, než například nehody v jaderném průmyslu, obavy vyvolává především skutečnost, že radiaci není vidět a dlouhodobé následky. Zdroj: novostienergetiky.ru

Jaderná bezpečnost bude v pofukušimské éře nahlížena z mnohem širšího pohledu. Roste počet bezpečnostních požadavků, jsou vyvíjeny snahy o větší mezinárodní spolupráci mezi provozovateli jaderných elektráren a národními úřady jaderné kontroly a mnohem větší důraz je věnován opatřením proti haváriím velkého rozsahu a především zmírnění jejich následků.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) a japonská vláda uspořádaly správní konferenci v Korijamě (prefektura Fukušima) na téma jaderné bezpečnosti. Zúčastnily se jí všechny členské státy MAAE a skončila 17. prosince 2012. Během pracovních zasedání byly rozebírány změny v regulaci, bezpečností průpravě a ochraně obyvatelstva.

Za rok a devět měsíců, které které uběhly od nehody ve Fukušimě, všechny členské země s vlastním jaderným programem revidovaly svůj systém jaderné bezpečnosti. Své závěry prezentovaly na půdě agentury. Hlavní jaderný inspektor Spojeného království Mike Weightman k tomu poznamenal: „Je uklidňující konstatovat, že i přes odlišnou terminologii a různé aspekty, na něž jednotlivé země kladou důraz, nakonec všichni dospěli k obdobným názorům“.

Nejpodstatnější změnou je nový přístup, podle kterého je nutné při navrhování, provozu a kontrole jaderných zařízení více pozornosti věnovat haváriím velkého rozsahu. Od jaderných elektráren a jejich operátorů je nyní požadováno, aby byli s to se vypořádat s živelnými pohromami a jinými vnějšími faktory, které není možné dostatečně dobře předvídat a které mají velký rozsah. A pokud není možné se nějakému nebezpečí vyhnout, operátoři mají za úkol co nejvíce zmírnit možné následky a omezit únik radiace.

Požadavky na bezpečnostní opatření, určené pro mimoprojektové havárie, mají obecný charakter, což je značně odlišuje od běžných detailních a konkrétních bezpečnostních pravidel a předpisů (poplatných například typu reaktoru), typických pro jaderný průmysl. Dobře zkombinovat tyto dva zcela odlišné přístupy dá velkou práci každé zemi, žádná z nich ale v tom není sama – národní úřady jaderného dozoru mohou využít sdílení informací mezi sebou a vzájemně posuzovat své snahy. Takové postupy zatím nejsou příliš ve zvyku – jednotlivé země si zvou na své elektrárny nanejvýš zástupce mezinárodních misí. Podle některých názorů vzájemná výměna zkušeností by například mohla svého času podnítit Japonce k revizi svého systému jaderného dozoru, jehož slabiny se projevily po fukušimské nehodě (a které nyní Země vycházejícího Slunce řeší hlubokými právními změnami). Ostatně během konference byl také jednomyslně pochválen nový japonský jaderný úřad, který získal mnohem více nezávislosti, než dosavadní komise.

Připravenost na reakci

Bohužel nic nemůže zabezpečit před haváriemi stoprocentně, ačkoliv mnoho delegátů vyslovilo na konferenci vcelku upřímné přání se o to pokusit. Byly však navrženy důležité změny, které mají zvýšit připravenost všech odpovědných osob na jaderné nehody.

Podle Weightmana by jaderné úřady neměly hlídat jen technickou bezpečnost, nýbrž působit na mnohem širším poli. Fukušimská nehoda ukázala, že jaderná havárie může mít velké sociální dopady i v případě, kdy nedošlo k přímému ohrožení zdraví obyvatel radiací.

Alumanda dela Rosa, vedoucí Výzkumného jaderného ústavu Filipín, například uvedl, že země využívající jadernou energetiku by měly vyvinout postupy pro řešení nehod způsobujících kontaminaci ploch, za něž by zodpovídal jaderný dozor. Měly by zahrnovat řízení dekontaminací průmyslových a zemědělských oblastí různého stupně zamoření, a to jak z hlediska právního, tak i technického a ekologického. Jednotlivé země by podle ní měly své zkušenosti v této oblasti sdílet.

Zástupce generálního ředitele Společného centra pro výzkum Evropské komise, Vladimír Šucha, zdůraznil, že plánování řešení jaderných nehod čerpá z mnoha vědních oborů. Je důležité kromě technických otázek rovněž věnovat dostatečnou pozornost psychologii, která určuje lidské chování ve stresových situacích, jako jsou například evakuace, stejně jako kulturní a komunikační otázky, obzvláště v případě, že případná nehoda zasáhla území více států.

V Evropě je celkem 177 jaderných reaktorů v 30 zemích a jistý stupeň harmonizace postupů pro nouzové situace je velmi podstatný, řekl dále pan Šucha. Juan Carlos Lentijo z MAAE uvedl, že podle existujících bezpečnostních standardů je možné oznámit cvičení reakce na jadernou nehodu díky tomu, že MAAE spustila projekt na srovnání přístupů a metodologií v různých zemích.

Podobně bude posíleno mezinárodní monitorování kontaminace potravin po jaderné katastrofě pomocí programu zahrnujícího vědecký výbor OSN pro následky jaderného záření. Řada mezinárodních organizací rovněž přezkoumá celosvětově přijaté normy, podle nichž probíhá mezinárodní obchod s potravinami.

Související články: Rozhovor se světovým odborníkem na jaderné právo Carltonem Stoiberem: Nová americká vláda bude muset rozhodnout, co s jaderným odpadem

Zdroj: World Nuclear News (původní článek zde)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..