Pondělí, 21 září
Shadow

Ruský expert na jadernou bezpečnost Vladimír Asmolov: o Fukušimě a prověrkách

Vladimir Asmolov (vpravo). Zdroj: Atominfo.ru
Vladimir Asmolov (vpravo). Zdroj: Atominfo.ru

Vladimír Asmolov je známou osobností ruské jaderné energetiky – profesí odborník na jadernou bezpečnost, který se jí zabývá jak vědecky, tak prakticky, byl členem pomocného týmu, který Rusko vyslalo do Japonska po havárii na Fukušimě (rozhovor s ním na toto téma najdete zde). Dnes je zástupcem generálního ředitele Rosenergoatomu, provozovatele všech ruských jaderných elektráren, a prezidentem sdružení WANO (Světová asociace provozovatelů jaderných elektráren). Přinášíme čtenářům Atominfo.cz krátký rozhovor s ním, pořízený 17. září 2012 na 56. generální konferenci Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

První skupina otázek se týkala končícího zasedání fóra skupiny INSAG – skupiny poradců v rámci MAAE, sestávající z odborníků na jadernou bezpečnost a členů národních regulačních úřadů (více zde).

„Bylo tam hodně lidí … (Jmenovitě) předsedkyně americké Jaderné regulační komise (NRC), Allison Macfarlane. Velmi zajímavá žena. Čím jsme si blízcí je to, že je profesorka, působila ve vědě,“ okomentoval Asmolov.

NRC je mnohými právem považována za nejsilnější regulační úřad na světě, podle slov Asmolova je ukázkovým příkladem dobrého spojení vysoké míry nezávislosti a rozsáhlých pravomocí.

Na fóru INSAG vystoupil nový předseda finského regulačního úřadu Tero Varjoranta a další významní odborníci na jadernou bezpečnost a energetiku.

Hlavním závěrem fóra podle Asmolova je, že v jaderném průmyslu se po celém světě postupně ustaluje jednotný názor na to, co je třeba udělat a změnit po událostech na japonské Fukušimě.

„Hlavní závěr, který jsme si všichni z toho odnesli – musíme se více zabývat zkušenostmi z těžkých havárií. Zásady bezpečnosti jsou psány krví. Udělali jsme projekt elektrárny tak, že podle něj k havárii nikdy nedojde. Ale pak je další krok – musíme na to zapomenout a spočítat si, kolik máme času (než dojde k roztavení aktivní zóny, pozn. aut.) v případě té nejnepravděpodobnější extrémní situace“.

Každá země, provozující jaderné elektrárny, by si měla fukušimské události co nejhlouběji prostudovat a odnést si z nich patřičné ponaučení pro vlastní jaderný program. Japonská strana však dosud nezveřejnila všechny informace o tom, co se na elektrárně vlastně dělo.

„Po Černobylu Rusové (tedy tenkrát Sověti, pozn. red.), ačkoliv museli řešit velmi náročnou a komplikovanou likvidaci následků havárie, předložili zprávu o téměř tisíci stran a předali ji k mezinárodnímu posouzení, Bylo v ní vše, detaily projektu RBMK, zhodnocení toho, co zafungovalo a co nezafungovalo, a tak dále,“ připomenul Asmolov. „K dnešnímu dni toho od Japonců moc nemáme (…) Pro Japonce i pro nás všechny je velmi důležité, aby japonská strana sama zhodnotila všechno, co se dosud událo, a ne jen technickou stránku věci, ale i infrastrukturu.“

Asmolov vyjmenoval řadu příčin, které se podle jeho mínění negativně projevily ve Fukušimě, jednou z nich podle něj byla slabost a závislost na regulačním úřadu (NISA – Japonská agentura pro atomovou bezpečnost).

Výchozí data, podle nichž byly budovány fukušimské bloky, nebyla od doby výstavby přezkoumána, a do projektů nebyly vneseny změny odpovídající současným potřebám: “ Stala se TMI-2 (havárie elektrárny Three Mile Island v roce 1979), stal se Černobyl, a Japonsko si žilo samo pro sebe v izolaci. Všechny země utrácely peníze na modernizaci a zvýšení bezpečnosti svých reaktorů a Japonci se tím nezabývali. A stalo se jim to, co se jim stalo.“

Druhá série otázek projednávaná na zasedání skupiny INSAG se točila kolem tématu: je možné používat pravděpodobnostní metody pro ohodnocení málo častých událostí podobných těm, ke kterým došlo ve Fukušimě?

„Moje odpověď byla velmi jednoduchá, a mí kolegové mne podpořili. Pro hodnocení takových vzácných událostí… použití pravděpodobnostních metod jednoduše není možné. Chyby (ve výpočtech) se pohybují v rozmezí několika řádů,“ řekl Asmolov. „Musíme vždy vyhodnotit čas, který má provozovatel na to, aby se vypořádal s danou situací. Pokud má při úplné ztrátě přívodu elektrické energie a roztržení okruhu (patrně myšlena ztráta chladicího média, například jeho vytečení, pozn. aut.) méně než hodinu, taková elektrárna nesmí být vůbec provozována“. Dodal, že na dnešních blocích a blocích IV. generace je nezbytně nutné vyloučit „na základě fyzikálních principů“ sebemenší riziko spuštění neřízené štěpné reakce.

Další ožehavou otázkou dotýkající se mnoha organizací je nadměrné množství kontrol prováděných po japonské havárii.

„Co se stalo po Fukušimě? MAAE rozhodla zvýšit četnost kontrol. Skvěle, říkali si. WANO, kde jsem prezidentem, rozhodla zvýšit četnost kontrol. Ruští regulátoři se rozhodli zvýšit četnost kontrol, hygienici se rozhodli, hasiči se rozhodli…Máme tu mezinárodní kontroly, národní kontroly, evropské kontroly…“ Stává se, že každý týden jsou na elektrárně dvě prověrky. „A kdy pak máme pracovat?“, ptá se Asmolov. Dle jeho názoru je třeba kontroly elektráren optimalizovat.

Vladimír Asmolov (nar. 1946) je v současnosti zástupcem ředitele energetické společnosti Rosenergoatom. Narodil se v Moskvě, vystudoval Moskevskou univerzitu energetiky. Jeho odbornou specializací je termofyzika, přenos tepla v jaderných elektrárnách, bezpečnost jaderných reaktorů, je autorem 170 odborných článků, kromě řady ruských vědecko-technických časopisů je členem odborné rady mezinárodního „Nuclear Engineering and Design“. V jaderné sféře pracuje celý život, začínal v Kurčatovském institutu, v roce 2006 byl jmenován zástupcem generálního ředitele Rosenergoatomu pro vědu a výzkum. Stojí za zmínku, že rok působil jako zástupce ministra jaderné energetiky (2003-2004).

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..