Čtvrtek, 24 září
Shadow

Zemřel profesor Šimáně, otec jaderného výzkumu v Česku

Legenda české fyziky profesor Čestmír Šimáně

Kvalita piva je vděčným tématem ve všech hospodách od Aše až po Břeclav. Kromě dodržování technologie výroby má na jeho kvalitu vliv i jakost vstupních surovin. Kvalita sladu záleží na kvalitě ječmene. Jednou z podmínek, které ovlivňují kvalitu ječmene, je i obsah dusíku v zrnech. Proto vědci z mikrotronové laboratoře Ústavu jaderné fyziky AV ČR ozařují vzorky ječmene a ve spoluprácí s kolegy z VŠCHT sledují jeho jakost a dokážou odhalit i nekvalitní, levnější surovinu nebo jiná provinění proti technologickým předpisům.

Málokterý pivař přitom asi ví, že pokud je jeho oblíbený mok dobrý, vděčí za to i jaderné fyzice. A už vůbec neví, že za to může děkovat muži, jehož jméno je známější ve světě než u nás doma. Akademie věd, jaderní fyzici i řada světových vědců se minulý týden (prof. Šimáně zemřel 26. července, pozn. Atominfo.cz) rozloučili s profesorem Čestmírem Šimáněm, jedním ze zakladatelů našeho jaderného výzkumu. Novinářským klišé je fráze, že odešel od své práce. V případě profesora Šimáně to klišé není. Ve svých 93 letech stále docházel do tunelu pod Vítkov, kde je laboratoř Ústavu jaderné fyziky AV ČR, a v polovině července ještě vyhodnocoval průběžné výsledky studie koncentrace dusíku ve sladovnickém ječmeni. Čestmír Šimáně byl renesanční osobnost, s hlubokými znalostmi ve svém oboru, hovořící plynně sedmi jazyky a milující kulturu i život. Narodil se v Opavě a do konce života se hlásil ke slezské národnosti. Když nacisté uzavřeli vysoké školy, udělal si ve Zlíně strojní průmyslovku, díky čemuž si později dlouhá léta řadu přístrojů vyráběl sám. Po válce zvládl za tři roky techniku i přírodovědu. V roce 1947 vypsala Akademie věd dvě stipendia do zahraničí na jadernou fyziku. Stipendium dostal a odešel v roce 1947 do Paříže do laboratoře profesora Frederica Joliota-­Curie, nositele Nobelovy ceny. Uvedl se skvěle. Vymyslel a dal do provozu zařízení, které automatizovalo provoz cyklotronu. Dveře měl otevřené. Dostal se do Châtillonu, kde se budoval francouzský jaderný reaktor, měl možnost počítat magnetické pole prvního francouzského cyklotronu 25MeV, pracovat na urychlovači v Ivry. Na cestu domů dostal plány Van den Graafova generátoru, který pracuje nyní v Řeži, stejný typ urychlovače, na jakém pracoval v Ivry, byl v Hostivaři. V Paříži poslouchal i přednášky dalšího velikána moderní fyziky a nositele Nobelovy ceny Louise de Broglie. Přestože mu bylo nabízeno, aby po únorových událostech v Paříži zůstal, rozhodl se vrátit.

V roce 1948 se stal prvním zaměstnancem nového ústavu Akademie věd – Ústavu pro atomovou fyziku. Vybudoval a řídil Ústav jaderné fyziky. V roce 1961 odešel na vedoucí místo v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii OSN ve Vídni, odtud na místo místopředsedy Spojeného ústavu jaderného výzkumu v Dubně. Od roku 1955 se zúčastnil takřka všech jednání, týkajících se jaderného výzkumu nebo omezení jaderných zbraní. Během konference o monitorování jaderných výbuchů, která se v roce 1958 konala v Paláci národů v Ženevě, byla na sovětský zastupitelský úřad svolána schůzka amerických a sovětských delegátů. Řídil ji americký profesor Rabi, SSSR zastupoval akademik Tamm. Jednání byla superodborná, ale i supertajná a profesor Rabi neuměl rusky, zatímco profesor Tamm mluvil špatně anglicky. Pozvali si tedy jako tlumočníka, který nevyzradí tajemství, českého profesora Šimáně. Čestmír Šimáně byl i při jednání českého ministra Vlasáka v Indii o předání dokumentace k výrobě plutonia, jež ztroskotalo na příchodu vojsk v roce 1968.

Díky Šimáněho organizační i vědecké práci má česká jaderná fyzika ve světě vynikající zvuk. Českým jaderným vědcům svěřila NASA zkoumání lunárních vzorků z Apolla 11 a 12 a vzhledem k vynikajícím výsledkům pak vzorky ze všech dalších misí Apolla. Připojil se také Sovětský svaz se vzorky z Luny 16, 20 i 24. Čeští jaderní fyzici se podíleli i na komplexní analýze vousů a vlasů Tychona de Brahe, na analýze po korunovačních klenotech druhé nejvýznamnější pamětihodnosti na našem území – relikviáře sv. Maura, na datování artefaktů pomocí radiouhlíkové metody i na konzervaci hmotných památek.

„Byl to renesanční člověk, poslední z generace otců zakladatelů jaderného výzkumu u nás,“ řekla předsedkyně Státního ústavu jaderné bezpečnosti Dana Drábová. Na profesora, který do poslední chvíle pracoval na urychlovači mikrotron na pražském Vítkově a věnoval se i studentům, vzpomíná Drábová jako na člověka s velmi širokým záběrem, se kterým bylo vždy úžasné mluvit, například i o kultuře. Ještě nedávno dokázal vést devadesátiminutové přenášky, uvedla s tím, že až smrtí odešel z plně aktivního života.

„Vedle své badatelské práce publikoval řadu odborných článků a knih. Byl též členem mnoha československých delegací na mezinárodních konferencích o mírovém využití jaderné energie v letech 1955-1961. Po zřízení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR pracoval jako člen jeho poradního sboru. Až do své smrti byl vědeckým pracovníkem Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži,“ uvádí Šimáňův životopis.

Zdroj: ČTK, LN, Literární noviny

Prof. Ing. Čestmír Šimáně, vědecký pracovník Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR se narodil 9. května 1919. Po skončení války se coby absolvent Vysoké školy technické v Brně věnoval studiu elektroniky a jaderné fyziky a v letech 1947 až 1949 absolvoval studijní pobyt v Paříži u prof. Frederica Joliot-Curie.

V roce 1948 nastoupil jako první zaměstnanec Ústavu pro atomovou fyziku a vybudoval Laboratoř jaderné fyziky v Hostivaři. Byl ředitelem Fyzikálního ústavu ČSAV a od roku 1955 prvním ředitelem nově založeného a budovaného Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Později vedl také divizi Mezinárodní atomové agentury ve Vídni. V r. 1973 byl zvolen náměstkem ředitele Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně.

Prof. Čestmír Šimáně je autorem celé řady knih a publikoval v časopisech z oblasti elektrotechniky a elektroniky, jaderné fyziky, neutroniky, reaktorové fyziky, aplikací jaderných metod, jaderné přístrojové techniky.. Po zřízení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR pracuje jako člen jeho poradního sboru.

Rozhovor s tímto velkým vědcem jsme publikovali loni – Od krystalky k mikroprocesorům  – rozhovor s prof. Čestmírem Šimáněm, jedním ze zakladatelů české jaderné fyziky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..