Pondělí, 21 září
Shadow

Moře je klíčem k téměř neomezeným zásobám uranu

V mořské vodě je uranu dost pro všechny, ale je drahý. Zatím. Zdroj: inventorspot.com
V mořské vodě je uranu dost pro všechny, ale je drahý. Zatím. Zdroj: inventorspot.com

Díky nové technologii, umožňující z mořské vody extrahovat přírodní uran, je možné mnohonásobně zvětšit zásoby základní suroviny pro výrobu jaderného paliva.

V oceánech je odhadem rozpuštěno 4,5 miliard tun uranu, což představuje ohromný zdroj energie. Avšak koncentrace uranu v mořské vodě je velice nízká, pohybuje se okolo 3,3 částic na milion jiných.

Při předchozích experimentech byl uran z moře získáván tak, že do vody byly ponořeny dlouhé vláknité rohože pokryté speciální adsorpční látkou, která na sebe váže jeho atomy. . Po několika týdnech byly rohože vytaženy a umyty . Ta uvolnila uran a rohož mohla být znovu použita. Tyto pokusy sice potvrdily funkčnost metody, ale zároveň zpochybnily její komerční realizovatelnost, protože cena byla neskutečně vysoká – odhadem asi 260 dolarů za libru uranu. Tuto hodnotu můžeme srovnat s cenou důlní těžby, cena nejlevnějšího uranu z ložisek činí okolo 20 dolarů za libru. U zdrojů, dnes odhadovaných jako nejdražší, se cena může vyšplhat až na 115 dolarů za libru, vystačí však lidstvu minimálně na jedno století.

Minulý víkend na setkání americké American Chemical Society (ACS) ve Philadelphii vědci prezentovali nejnovější pokroky v extrakci uranu z mořské vody, mezi nimi nové postupy výroby vláken, které by měly výrazně zvýšit výtěžnost uranu.

Oak Ridge National Laboratory spolupracovala s firmou Hills Inc z Floridy na výzkumu pro americké ministerstvo energetiky a společně vyvinuly nové adsorpční látky. Rohože vyrobené z vláken HiCap, které se vyznačují větší plochou ve srovnání s ostatními druhy vláken, jsou ozářeny a poté reagují s chemickou sloučeninou, která na sebe velice snadno váže uran. Po použití jsou rohože opět umyty kyselinou a poté ještě ošetřeny hydroxidem draselným.

Oak Ridge National Laboratory uvedla, že tyto rohože mají pětkrát větší kapacitu, větší selektivitu (pravděpodobnost, že na sebe naváží právě uran a ne něco jiného) a rychleji adsorbují látky ve srovnání s nejlepšími doposud získanými výsledky. . „Výsledky těchto pokusů jasně svědčí o tom , že větší plocha povrchu vláken přímo implikuje vyšší kapacitu ,“ řekl Chris Janke, vedoucí projektu.

Druhý projekt, který byl představen na setkání ACS, používá vlákna založená na chitinu, což je biopolymer s dlouhými řetězci molekul, který lze získat s krunýřů krevet. Vědci z University of Alabama pracovali na výrobě adsorpčního materiálu s velkou plochou z chitinové pryskyřice získané z rybářského průmyslu. Vedoucí projektu Robin Rogers věří, že by tato vlákna také mohla usnadnit extrakci uranu z mořské vody.

Společnost ACS ukončila setkání prohlášením, že by nové technologie mohly snížit cenu uranu z mořské vody zhruba na 135 dolarů za libru. Ovšem tato cena je v současné době stále nevýhodná. Hodnota jaderného paliva tvoří pouze 5% celkové ceny jaderné energie, tedy jeho případné zdražení nejspíš nezpůsobí dramatické změny v ekonomice jaderného průmyslu. Za těchto souvislostí může komerční realizace některé metody získávání uranu z mořské vody poskytnout zdroj uranu pro jadernou energetiku na několik tisíciletí. Nové zásoby uranu však můžeme získat i jinými způsoby. Mezi ně patří přepracování vyhořelého jaderného paliva, používání technicky vyspělejších jaderných reaktorů běžících na materiálech, které dnes považujeme za odpad, a zařízení, které během své činnosti produkují štěpný materiál z neštěpitelného.

Zdroj: World Nuclear News

Moře je klíčem k obrovským zásobám uranu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..