Ruské společnosti Sibiřský chemický kombinát, který přes firmu TVEL patří pod křídla ruské státní korporace Rosatom, a výzkumný institut Luč (Paprsek) ve městě Podolsk, podepsaly smlouvu na vypracování a výrobu experimentálních článků s takzvaným tuhým palivem, obsahujícím směs obohaceného uranu a plutonia. Rozdíl oproti klasickému MOX-palivu spočívá v tom, že v tuhém palivu jsou místo oxidů uranu a plutonia použity nitridy (sloučeniny s dusíkem) a karbidy (sloučeniny s uhlíkem). Jaderné palivo s nitridy a karbidy je předmětem výzkumu v celé řadě zemí (například v USA), ruská technologie je původním dílem. Nitridové a karbidové články s uranem a plutoniem mají být určeny pro reaktory na rychlých neutronech a umožňují několikanásobnou recyklaci jaderného paliva.
V Rusku v současnosti běží první a jediná na světě komerční jaderná elektrárna s reaktorem na rychlých neutronech, BN-600 na Bělojarské jaderné elektrárně. Funguje od roku 1980. Svůj rychlý reaktor Phénix měla například Francie, v 90. letech však byl odstaven, další, Mondžú, se nachází v Japonsku, ale jeho osudy jsou velmi pohnuté (více například zde). Hlavní odlišnost od klasických reaktorů s tepelnými neutrony spočívá v tom, že používá neutrony o vyšších rychlostech, které přes některé problémy, přinášejí také rozsáhlé nové možnosti, například využívání thoria a izotopu uranu U-238 jako štěpných materiálů. V přírodě je jich řádově mnohem více, než klasického U-235. Lze tak využít i vyhořelé palivo z dnešních elektráren (zbude však nezpracovatelný odpad, který je nakonec stejně potřeba uložit, může ho ale být méně, než je dnešní produkce). Nevýhodou je nevyzkoušený postup a nutnost zacházet s vysoce toxickými materiály (existují další problémy technického rázu, související s jadernou fyzikou, které se však spíše týkají otázky rentability).
Ruský Rosatom staví další blok na rychlých neutronech, BN-800 v těsném sousedství staršího bratra BN-600. Má být dokončen v roce 2014 a právě pro něj je určeno nové palivo, které hodlá TVEL vyrábět.
