Na pražské konferenci Nová bezpečnostní architektura v Evropě promluvil Vladimír Gračev, ruský vědec a politik, bývalý předseda ekologického výboru ruské Dumy, dlouholetý poslanec ruského parlamentu a současný poradce generálního ředitele státní korporace Rosatom. Přinášíme čtenářům Atominfo.cz rozhovor s V. Gračevem. Hlavními tématy naší diskuze byly změny přístupu k jaderné bezpečnosti po nehodě na japonské jaderné elektrárně Fukušima a jaderná ekologie.
Jak se změnil přístup k bezpečnosti jaderných zařízení po havárii na JE Fukušima?
Jak víte, Fukušima byla prohlášena za havárii 7. stupně podle stupnice INES. Dala velký podnět k revizi bezpečnostních systémů jaderných elektráren po celém světě. Na Fukušimě došlo ke zcela výjimečné situaci, kdy zasáhlo několik přírodních živlů naráz a elektrárna přišla o zdroje elektrického proudu, nebylo možné poskytnout pomoc zvenčí a k tomu navíc personál elektrárny nejednal příliš operativně. Viděli jsme, že i na takový scénář musíme být připraveni a počítat s ním při navrhování bezpečnostních systémů. Hlavní závěr, který jsme si z fukušimské havárie odnesli, je, že musíme přijít s novými způsoby, jak zvládat neprojektové havárie (takové, u kterých se nepředpokládá, že elektrárna je zvládne sama bez následků s prostředky, které má, a existuje riziko ohrožení zdraví lidí — Atominfo.cz). Na ruských elektrárnách jsme je už vypracovali (ačkoliv zátěžové zkoušky ukázaly, že naše elektrárny jsou na havarijní situace připraveny velmi dobře), myslím, že byly vypracovány i všude jinde.
Zmínil jste neprojektové havárie, tedy takové, se kterými se nepočítá v projektu elektrárny. Je tedy vůbec možné se na ně dostatečně připravit a navrhnout odpovídající bezpečnostní opatření?
Možné to je. Co je vlastně projektová havárie? Například při navrhování elektrárny počítáme s možností, že na ni spadne letadlo o hmotnosti 400 tun, nebo že vydrží zemětřesení o určité síle, vítr a podobně. S tím si elektrárna poradí sama, bez následků. Pokud se to však stane všechno najednou, například ji zasáhne zároveň vlna cunami a zemětřesení, jako v Japonsko, kde byly najednou vyřazeny všechny vnitřní zdroje elektřiny, došla voda a vnější zdroje se nepodařilo připojit, je to neprojektová havárie. Připravit se na ni můžeme tak, že s ní budeme počítat. Z Fukušimy jsme si odnesli, že elektrárna musí vydržet i takové situace, kdy nejde elektrický proud, není dostatek chladicí vody a personál ji opustil. Podle výsledků zátěžových zkoušek jsou na ně nejlépe připraveny ruské jaderné elektrárny. Proč? Protože mají hodně pasivních bezpečnostních systémů. Na našich blocích můžeme 24 hodin po odpojení elektřiny chladit vše jen pasívními prvky, na nových VVER už to je 72 hodin.
Už několikrát jste zmínil pasivní bezpečnostní systémy. V čem konkrétně spočívá jejích podstata? Jsou v této oblasti ruské jaderné elektrárny nějak výjimečné?
Pasívní systémy jsou takové bezpečnostní prvky, které nepotřebují vlastní přívod elektřiny a není nutné je zapínat zvlášť, spouštějí se samy. Co se týče ruských elektráren, jeden z hlavních rozdílů oproti americkým a japonským blokům spočívá v tom, že naše reaktory mají záporný teplotní koeficient reaktivity a pokud dojde ke zvýšení teploty, řetězová reakce se zastaví. Mají čtyři bezpečnostní bariéry a pět úrovní ochrany. Ve stručnosti jsou to dvojitý kontejnment reaktoru, «past na jádro» (koš, který zachytí palivo v případě, že se roztaví, poznámka Atominfo.cz) a několik systémů, představujících opatření pro případ neprojektové havárie, například systém odvodu vodíku, ochranu reaktoru při zvýšení tlaku, systém pasivního odvodu tepla, který nevyžaduje elektřinu a je rozdělen na dvě části, jedna zajišťuje odvod z vyvíječů páry a jedna z kontejnmentu. Právě pasívní odvod tepla je hlavním ruským know-how.
Rusko je zemí s velkými zásobami nerostných surovin a fosilních paliv, přesto velmi aktivně rozvíjí jadernou energetiku. V čem vlastně spočívá ruská jaderná strategie? Je jádro jen prostředkem diverzifikace energetických zdrojů, nebo existují i další faktory, které mluví pro rozvoj domácí jaderné energetiky?
Jaderná energetika má řadu ekonomických a ekologických výhod oproti jiným zdrojům. Je založena na využívání vnitřní energie látky. Zatímco z jednoho kilogramu uhlí můžeme získat 7 kilowatthodin elektřiny, jeden kilogram uranové suroviny poskytuje 120 000 kilowatthodin, na rychlých reaktorech pak 24 000 000 kilowatthodin, což je 3,5 milionkrát víc. Ekologický faktor má rovněž svou váhu. V letech 1970 až 2000 došlo po celém světě ke 1480 haváriím s lidskými oběťmi na energetických objektech. Z toho na jaderných elektrárnách to byly čtyři, tedy přibližně 370-krát méně, než na ostatních.
Může samozřejmě dojít k rozsáhlé havárii s dlouhodobými následky, jako byl Černobyl. Ale z černobylské zkušenosti jsme se už poučili a na dnešních reaktorech už k havárii podle tohoto scénáře nemůže dojít. I přes všechna rizika proto považuji jadernou energetiku za ekologicky nejčistší energetický zdroj současnosti.
Vladimír Alexandrovič Gračev (nar. 1942): ruský vědec, politik a ekolog. Vystudoval Penzenskou polytechniku se zaměřením na metalurgii a kovovýrobu. Do roku 1974 pracoval na Penzenských kompresorových závodech, poté přednášel na univerzitě. Od roku 1991 je aktivní v politice, byl poslancem Národního parlamentu RSFSR, poté poslancem ruské Dumy (v letech 1999-2007). Rovněž absolvoval právnickou fakultu Penzenské akademie. V současnosti je předsedou Veřejné rady při nejvyšším ruském úřadu pro technickou a ekologickou regulaci, agentuře Rostechnadzor, členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy, Výboru Ruské federace pro dědictví UNESCO a ekologického výboru při ruské Dumě.
V roce 2011 na dubnovém zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy obdržel medaili Pro Merito („Za zásluhy“) a diplom zasloužilého člena shromáždění.
Od roku 2010 vede mezinárodní ekologickou organizaci Greenlight, jejíž hlavní činností je ekologické vzdělávání, pořádání seminářů a poskytování nezávislých odborných ekologických posudků (má pobočku i v České republice).
Atominfo.cz
