Na festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti se uskuteční premiéra ruského snímku Atomový Ivan. Režisér Vasilij Barchatov o něm Právu poskytl rozhovor a řekl: „Chtěl jsem si vyzkoušet něco nového. Jako lidé v době renesance, kteří se dokázali projevit v mnoha různých oborech.“
V osmadvaceti letech jste respektovaný a oceňovaný operní režisér. Co vás přivedlo k filmu, navíc z prostředí jaderné elektrárny?
Vždycky jsem chtěl točit filmy a často jsem od kolegů slyšel, že by to bylo něco pro mě, protože věnuji velkou pozornost detailům. Tak jsem pořád kňoural a stěžoval si, že bych chtěl točit, až jsem si nakonec film vybrečel.
Jak jste se dostal právě k této látce?
Obrátili se na mě producentka Jelena Glikmanová a Sergej Novikov, ředitel departamentu komunikaci státní korporace Rosatom. Viděl mé divadelní práce a přečetl si v jednom rozhovoru, že bych chtěl natočit film.
Jak vás napadlo umístit komediálně laděný příběh do prostředí atomové elektrárny?
Chtěl jsem, aby ten film byl komedie. Ne romantická, ale trochu laděná do absurdna, a v tomto zrcadle jsem chtěl ukázat problematiku vztahů mezi člověkem a jádrem. Jaderná energie je velmi široký pojem, o kterém často prakticky nic nevíme. Je v tom jaderná medicína, antiteroristické systémy, průzkum vesmíru, jaderné ledoborce. Chtěl jsem ukázat, že na jaderných elektrárnách pracují zajímaví a chytří lidé se svým vlastním vnímáním světa, osobními problémy a vlastní představou o štěstí. Všechny dřívější filmy o jádru byly katastroficky laděné, já jsem jej chtěl ukázat v jiném světle.
Obavy z jaderných elektráren, strašák Černobylu, to vše v lidech stále přežívá. Jak reagovali herci a štáb na to, že budou natáčet v elektrárně?
Měli strach. Snažili se ho zakrýt humorem. Ale před některými scénami jsme s nimi speciálně mluvili, než začalo natáčení. Ve výsledku mohli herci a štáb vidět na vlastní oči, jak funguje jaderná elektrárna. Natáčení probíhalo na dvou skutečně fungujících elektrárnách, na Kalininské a Leningradské.
Jaké bylo natáčení a spolupráce s obyvateli těchto míst?
Mysleli si, že je to nějaký velký žert. Měli jsme poradce, pracovníky jaderných elektráren. Hlídali, aby herci nejen mačkali všechny čudlíky, na které dosáhnou, jak tomu je v některých amerických filmech, ale říkali jim, co a jak mají dělat. Ale i oni byli chvíli v šoku, když jsme točili scénu, ve které se hraje fotbal přímo u ovládacího pultu reaktoru.
Skutečného reaktoru?
Ne, u trenažéru. U skutečného ve dne v noci sedí tři operátoři, kteří neustále sledují a analyzují údaje z obrovského počtu obrazovek, detektorů, indikátorů a světýlek. Je to jejích posvátný oltář.
Vaší hlavní prací byly dosud inscenace oper, mezi nimiž několikrát figuruje Leoš Janáček – co na tomto skladateli nejvíc obdivujete?
To je můj nejoblíbenější skladatel. Byl to génius. Velmi důsledně a svědomitě zapisoval v notách neřešitelné problémy, které ho trápily. Svou hudbou mluví o něčem velmi osobním, co neřeknete ani svým úplně nejbližším a co ani slovy pořádně vyjádřit nejde. Zinscenoval jsem dvě jeho opery a chystám se zpracovat i další.
Vedle oper režírujete i zábavné televizní pořady. Co pro vás tato práce znamená?
Chtěl jsem si vyzkoušet něco nového. Jako lidé v době renesance, kteří se dokázali projevit v mnoha různých oborech. Samozřejmě se nechci srovnávat s tehdejšími génii a vůbec, nemyslím si, že bych některou ze svých prací někoho dostal na lopatky. Zkouším své síly v různých směrech a pomáhá mi to uvědomit si, který z nich je mi nejbližší.
Hodláte i nadále střídat svět divadla a filmu?
Ano. Opera je něco, co je mi tak nějak vlastní, to je můj způsob komunikace s okolním světem. Práce s filmem byla výbornou zkušeností. Teď už vidím, co se mi podařilo a co ne. Až budu točit další film, budu důslednější.
Zdroj: Právo
Chtěl zůstat pod peřinou, přijel kvůli Janáčkovi
Natáčet se dá v různém prostředí. Ve městě, na vesnici, v přírodě. A také v jaderné elektrárně, kde se se odehrává snímek ruského režiséra Vasilije Barchatova Atomový Ivan. V Uherském Hradišti měl mezinárodní premiéru.
Když přijel devětadvacetiletý Vasilij Barchatov do Uherského Hradiště, byl nervózní. Poprvé za hranicemi své země totiž představil svoji artovou komedii Atomový Ivan, kterou točil v jaderných elektrárnách. Pro oceňovaného operního režiséra, jenž miluje Leoše Janáčka, to byl navíc filmový debut.
„Kdybych zůstal doma pod peřinou, tak by to nebylo tak hrozné,“ přiznal Barchatov při návštěvě Letní filmové školy.
Ale přijel jste, takže vás sem muselo něco táhnout.
Uvést film před plným sálem a pak si vyslechnout hodnocení publika je do určité míry masochismus, ale na druhou stranu také stimul. Právě proto režiséři točí filmy. Spousta jich sice říká, že je jim jedno, co na to řeknou diváci, ale to není pravda. Každému na tom záleží.
Může být téma českému divákovi bližší, protože i tady je téma jaderných elektráren diskutované? Navíc si zdejší lidé pamatují jadernou katastrofu Černobylu.
Může. Film ale není primárně o jádru, spíš o lásce, lidech a taky o absurditě.
Souvisí absurdita i s prostředím, v němž jste natáčeli?
Točili jsme ve dvou elektrárnách, v modernější kalininské a starší leningradské. Všude byla přísná bezpečnostní opatření. Museli jsme s technikou přijít vždy tři hodiny před natáčením, abychom je všechna splnili. Elektrárny jsou navíc rozdělené na špinavou a čistou zónu.
Můžete to přiblížit?
Obě zóny jsou čisté, ale ta špinavá může být čistě teoreticky kontaminovaná. V leningradské elektrárně je špinavá zóna větší. A je tam i chodba, uprostřed níž je lavice, přes kterou se přelézá z čisté do špinavé zóny. To jsme použili i ve filmu. Sednete si na lavici, zvednete pravou nohu, obujete ji do speciálního návleku a přesunete na druhou stranu. To samé uděláte s levou. Když jsem jednou špinavou zónu opouštěl, zůstala mi bota v návleku. Část dne jsem pak točil s jednou botou.
Ve filmu připravují ochotníci při jaderné elektrárně na popud jejího vedení divadelní představení. Mám to chápat jako střet světa lyriky a fyziky?
Trošku jsme si s tím zahrávali. Ale fyzika může být romantická a lyrika zase pragmatická. Hlavně jsme chtěli ukázat vztah zákazníka a tvůrce. Najít hranice tvůrčí svobody autora, jenž dělá na zakázku.
Mluvil vám někdo do toho, co a jak máte točit?
Bylo nám dovoleno vše. Ale abych se vrátil k tématu, tak přece i Mozart a Bach dělali na objednávku, dnes by to byly státní zakázky. Rossiniho dokonce drželi v kleci. Měl dluhy, kam se podíval, tak měli strach, aby jim neutekl. Psal hudbu proto, aby splatil dluhy.
Vaším oblíbeným autorem je Leoš Janáček.
Mám rád jeho hudbu. Jedno z prvních operních představení, která jsem režíroval, byla Její pastorkyňa. Děj se odehrává na Moravě. Od té doby jsem snil, že se do těchto míst tady podívám. A moc se mi tady líbí. Uherské Hradiště je krásné a čisté město.
FAKTA: Vasilij Barchatov (29) Jeden z nejpopulárnějších ruských divadelních režisérů, který získal prestižní cenu Zlatá maska Ruské federace. Úspěšně inscenoval díla Leoše Janáčka, například Její pastorkyňu. Snímek Atomový Ivan je jeho filmový debut. Dnes se promítá v Uherském Hradišti v kině Espace Dorleans od 23.30 hodin.
Zdroj: Mladá fronta DNES
