Středa, 30 září
Shadow

Írán hodlá budovat flotilu jaderných ponorek

Flotilu jaderných ponorek začala nedávno budovat Čína, přidá se do poměrně malého klubu zemí, které mají tento respekt budící bojový prostředek i Írán?

Islámská republika opět „táhla jezdcem“ v informační válce. Tiskem proběhly zprávy o tom, že Írán hodlá vybudovat vlastní flotilu jaderných ledoborců včetně jaderných ponorek.

Důvodem má být nedávné embargo na dovoz íránské ropy, které podle řady íránských politiků může vést k plošnému zákazu tankování lodí Islámské republiky v cizích přístavech. „Írán musí umět obohacovat uran na úroveň, která umožní vyrábět palivo pro ropné tankery s jaderným pohonem“, uvádí webová stránka Mashreghnews.ir, která prezentuje názory celé řady konzervativních íránských politiků, blízkých administrativě současného prezidenta Mahmúda Ahmádínežáda.

Podle autorů publikace, z níž pochází uvedená citace, je nutné zvýšit nezávislost íránských lodí.
Faktem ovšem je, že v parlamentním výboru íránského Medžlisu (sněmovny) pro průmysl a těžbu proběhla ještě před touto publikací diskuze o zřízení vlastní atomové flotily v zemi. Člen výboru Allahverdí Dehgání po diskuzi mluvil s novináři uvedl, že pro podporu tohoto zákona má parlament podobné důvody: „Uvážíme-li západní sankce, které na nás byly uvaleny, včetně těch, co se týkají tankování íránských lodí (…), Írán musí nahradit motory na fosilních palivech jadernými pohony, aby jeho lodě byly při dopravě na velké vzdálenosti soběstačné“. Reaktory, určené pro pohon lodí, však potřebují palivo s poměrně vysokým obohacením (například 50%), protože výrazně šetří velikost a hmotnost článků, z čehož podle Dehgáního vyplývá, že Islámská republika se jej musí naučit pořádně obohatit.
Zatímco íránští poslanci a autoři zmíněného webu mluví čistě o mírovém využití jaderných lodí, námořnictvo mluví poněkud jinak. Začátkem července Abbás Zamíní, vojenský hodnostář odpovědný za technické vybavení flotily, oznámil: „Udělali jsme první krok směrem k vytvoření flotily jaderných ponorek“.
Zatím se ovšem není třeba obávat útoku islámských fundamentalistů, vyzbrojených stovkami jaderných hlavic. I kdyby íránská sněmovna projekt podpořila, zůstane téměř jistě jen na papíře. Podobných „zásadních“ rozhodnutí už padly desítky, parlament například nařídil vybudovat v zemi 7 Gwatt jaderných kapacit. Zatím však v Íránu funguje jeden jediný blok JE Búšehr, která byla rozestavěna v 70. letech, a ani ten nejede na plný výkon. Konstrukce a výroba jaderného reaktoru pro ponorku je úkol minimálně stejně složitý a náročný, ne-li více, než je stavba jaderné elektrárny svépomocí. Například Indie, která de-facto už patří mezi jaderné velmoci a má velké zkušenosti ve všech jaderných odvětvích, jej sama zvládnout nedokázala a pozvala si ruské poradce. V roce 2009, kdy první indická jaderná ponorka Arihant byla dokončena, tehdejší šéf úřadu pro jadernou energii Anil Kákodkár veřejně Rusům poděkoval.
Mezi Indií a Íránem je však velmi zásadní rozdíl. Zatímco Indie má plnou volnost ve využívání zahraniční pomoci při budování jaderných kapacit, na Írán byly uvaleny sankce OSN, které výrazně omezují mezinárodní spolupráci s Islámskou republiku v jaderném průmyslu s výjimkou JE Búšehr a projektů oficiálně posvěcených MAAE. Můžeme proto směle předpokládat, že ani civilní, ani vojenskou jadernou flotilou Írán v dohledné budoucnosti rozhodně disponovat nebude. A pokud se tato předpověď nesplní, nebude pochyb o tom, že na to Íránci nebyli sami.
Nicméně nemusí jít o zcela planý poplach. Je možné, že se Írán snaží postupně vydobýt právo na vyšší obohacení uranu, než měli dosud. V roce 2009 při dalším kole jednání mezi Islámskou republikou a skupinou 5+1 (stálí členové Rady bezpečnosti OSN plus Německo) Írán požádal o možnost zakoupit palivo pro výzkumný reaktor TRR v Teheránu. Tomuto návrhu předcházela bouřlivá diskuze v kuloárech konference MAAE, svědky některých jejích epizod se stali novináři ruského jaderného portálu Atominfo.ru Západní země nechtěly prodat Íránu palivo jen tak za peníze a snažily se dosáhnout ústupek z jeho strany, například aby dodal uran pro výrobu paliva.
Íránští představitelé na to odpověděli hrozbou, že pokud nebude moct země palivo pro TRR ani koupit, nebude mít jinou možnost, než jej začít vyrábět svépomocí, což znamená začít obohacovat uran na úroveň 20%. Obě strany byly přesto blízké k uzavření dohody, v podstatě všichni souhlasili se schématem „uran s 5% obohacení za palivo“. Nakonec však padla kvůli detailům, například záruce toho, že když západní země partii uranu dostanou, tak skutečně svou část dohody dodrží a kdy. Zpětně už víme, že Íránci technicky vyhráli, jaderní inženýři Islámské republiky se úspěšně naučili obohacovat uran na 20% a v současnosti jej mají dost na provoz TRR. Nedokázali však zahájit sériovou výrobu. Nicméně o tři roky později, v roce 2012, již byla stará otázka nastolena v novém kabátě: Írán navrhuje vyměnit 20%-uran za palivo. Zatím poslední část jednání proběhla 18. a 19. června v Moskvě a podle informací Atominfo.ru jsou velmi komplikovaná a je úspěch, že ještě neskončila. Je možné, že Írán prohlášením o budování vlastní jaderné flotily připravuje půdu pro další kolo – ve kterém už bude žádat výměnu za uran s obohacením 50% a už jen náznak toho, že jej má k dispozici (ať už je skutečnost jakákoliv), může být dostatečně silnou pákou k tomu, aby mu zajistila výhodnou vyjednávací pozici.

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..