Vláda současného premiéra Donalda Tuska chce vybudovat dvě. Lidé z obce Gąski, kde by jedna mohla být, ji však v místním referendu odmítli.
Ve střední Evropě jsou dva státy, které nemají jadernou elektrárnu, Rakousko a Polsko. Rakousko ji sice už v roce 1978 vybudovalo ve Zwentendorfu, ale nikdy ji nezprovoznilo. Rakouští občané ji totiž v referendu neschválili. A Polsko? Nebýt havárie reaktoru v jaderné elektrárně v Černobylu v roce 1986, možná by už také mělo svoje Dukovany a Temelín. Zatím má jen trosky po jejím nedokončení v Żarnowci.
Poláci začali budovat svou první jadernou elektrárnu let později než Rakušané – v roce 1982. V roce 1989, po konci komunismu, však její výstavbu přerušili. Poté se k jejímu vybudování nejednou vraceli, ale nové přípravy začaly nedávno – v roce 2008. Vláda současného premiéra Donalda Tuska (Občanská platforma) chce dvě jaderné elektrárny. Poláci si však po Fukušimě nejspíš vzpomněli, jak po Černobylu pili Lugolův roztok, a proto jsou k jádru skeptičtí. Lidé z obce Gąski, kde by polská jaderná elektrárna mohla být postavená, už jí v místním referendu jednoznačně řekli „ne“.
Už za komunismu
Rozhodnutí vybudovat první polskou jadernou elektrárnu padlo před více než 40 lety – v srpnu 1971. V prosinci 1972 tehdejší komunistická Státní plánovací komise rozhodla, že bude postavena ve vesnici Kartoszyno u Żarnowieckého jezera, 55 kilometrů (km) severozápadně od Gdaňsku a deset od pobřeží Baltského moře. V příštích deseti letech sice bylo podepsáno několik smluv, ale u Żarnowieckého jezera byl klid.
V lednu 1982 se situace radikálně změnila. Tehdy vláda generála Wojciecha Jaruzelského zahájila první etapu výstavby jaderné elektrárny a schválila, že bude vybavena čtyřmi reaktory WWER-440. Stejně jako Dukovany. Bylo to jen několik týdnů po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981, a proto zpráva, která by jindy měla náležitý ohlas, zůstala téměř bez povšimnutí. Byla totiž považovaná za propagandistický krok „vojenské junty“, která se potřebovala předvést.
Už v březnu 1982 však povolila pozemní práce. Okamžitě poté bylo dodavateli předáno místo pro stavbu a 1. června 1982 vznikl Státní podnik jaderná elektrárna Żarnowiec ve výstavbě. Začalo vysídlování obyvatel vesnice Kartoszyno a na stavbu vjely stroje.
Rezignace kvůli strachu a krizi
Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu 26. dubna 1986 začal nad Evropou kroužit radioaktivní mrak a vedení Polské lidové republiky poprvé neposlechlo Moskvu. Nařídilo, aby Poláci, zejména děti, dostávali Lugolův roztok kvůli ochraně před ukládáním radioaktivního izotopu jódu v těle.
Černobylská tragédie však pozitivní vztah tehdejší vlády k jaderné energii neovlivnila. V roce 1987 Státní plánovací komise rozhodla o výstavbě druhé jaderné elektrárny v Klempiczi, 50 km severozápadně od Poznaně. Jaderná elektrárna Warta měla mít čtyři reaktory WWER-1000. Stejně jako Temelín.
V polské veřejnosti však narůstal strach z „Żarnobylu“. Navíc Polsko tehdy zasáhla krize jeho hospodářství a vládě začaly chybět peníze – i na jadernou elektrárnu. Proto na konci podzimu 1988 tehdejší místopředseda vlády Ireneusz Sekuła nařídil zastavit investice do Żarnowce a v dubnu následujícího roku vláda Mieczysława Rakowského rezignovala i na výstavbu Jaderné elektrárny Warta v Klempiczi.
Ukončení investice
Nedávno předtím skončila jednání u „kulatého stolu“ vládnoucí polské komunistické strany a do té doby zakázaným hnutím Solidarita. V částečně svobodných volbách 4. června 1989 získala antikomunistická opozice všechna křesla v Sejmu (dolní komoře parlamentu), která směla obsadit, a 99 ze 100 v Senátu. V srpnu se zformovala vláda Tadeusze Mazowieckého, prvního nekomunistického premiéra ve střední a východní Evropě.
Problémy s jadernou energií však přetrvaly. Na konci října 1989 tehdejší ministr průmyslu Tadeusz Syryjczyk ustavil 20člennou skupinu expertů, která měla rozhodnout co dál s Żarnowcem. Polovina chtěla pokračovat ve stavebních pracích, druhá je ukončit. Zastánci a odpůrci první polské jaderné elektrárny se přeli ještě téměř rok. Nakonec Rada ministrů 4. září 1990 investici ukončila.
Její hlavní argumenty zněly: jaderná elektrárna je z hlediska polské energetické bilance zbytečná, rentabilita ve srovnání s konvenčními elektrárnami pochybná, nejednoznačná bezpečnost a obavy lidí, kteří se v neformálním referendu v gdaňském vojvodství jednoznačně vyjádřili proti „Żarnobylu“. Než byl podnik vyškrtnut z registru firem, změnil název na Jaderná elektrárna Żarnowiec ve výstavbě v likvidaci.
Návrat k atomu
Podle různých odhadů byla v té chvíli výstavba Żarnowiecké elektrárny z 37 až 40 procent dokončená. Na investici se podílelo 70 polských a devět zahraničních firem. Za vrcholu stavby na ní pracovalo šest tisíc lidí. Náklady na ni sice známé nejsou, ale pravděpodobně byly ve srovnání s tehdejším potenciálem polského hospodářství mnohem vyšší než v případě rakouského Zwentendorfu.
Poláci na rozdíl od Rakušanů nerezignovali na jadernou energii, ale rozhodnutí o jejím využití posunuli do budoucna. V listopadu 1990 Sejm přijal zákon o státní energetické koncepci do roku 2010. Mimo jiné se v něm předpokládala výstavba jaderné elektrárny po roce 2005 „výhradně s využitím nové generace reaktorů zaručujících ekonomickou efektivitu a ekologickou bezpečnost“.
Zdroj: Česká pozice
