Podle nezveřejněné vládní zprávy mohou změny klimatu ohrozit 12 z 19 jaderných zařízení.
Hrozbou není pouze zvyšující se mořská hladina, ale i eroze pobřežních hornin. Devět z míst, kde se nacházejí britské jaderné objekty, nebo kde je naplánována stavba nových, je podle Ministerstva pro životní prostředí a zemědělství (Defra) v ohrožení již nyní. Zbylé tři budou ohroženy v příštích desetiletích. Nebezpečné lokality zahrnují všech osm míst určených pro stavbu nových elektráren, v dalších lokalitách jsou umístěna úložiště jaderného odpadu, pracující reaktory nebo zrušená jaderná zařízení různých účelů.
Dvě z lokalit určených pro stavbu nových elektráren jsou dokonce označeny za vysoce ohrožené zaplavením – Sizewell v Suffolku a Hartlepool v hrabství Durham (obě na pobřeží Severního moře). V těchto místech mají nové elektrárny nahradit staré, stále pracující reaktory. Odstavené i stále běžící bloky elektrárny v Dungeness v Kentu jsou také označeny jako „vysoce rizikové“.
Další z ohrožených míst je Hinkley Point v hrabství Somerset, kde má začít výstavba první nové elektrárny. Zdejší staré reaktory jsou postupně odstavovány. Podle Defra je zatím elektrárna v bezpečí, ale kolem roku 2080 bude vážně ohrožena zaplavením i erozí. Další v budoucnu ohrožené elektrárny jsou nedávno odstavená Oldubury, Bradwell v Essexu a obrovský vysloužilý jaderný komplex v Sellafield na severu Anglie.
Tuto zprávu vypracoval tým odborníků na pobřežní erozi z Defra jako součást analýzy dopadů změn klimatu na Spojené království. Výsledky byly publikovány v lednu, nebylo ale zveřejněno, která zařízení jsou ohrožena v krátkodobém horizontu.
Poté, co se tyto informace objevily ve světových médiích, Defra musela poskytnout celou analýzu.
Většina z ohrožených zařízení byla postavena už v 50. a 60. letech a je nepravděpodobné, že by se je podařilo rozebrat za méně než několik desetiletí. V některých z nich je uložen jaderný odpad.
Podle odborníků největší obavy panují kolem možnosti úniku jaderného materiálu do moře.
„Mořská hladina roste, především na jihovýchodě Anglie je to patrné. Pokud bude současné tempo pokračovat, do 100 let budou některá jaderná zařízení pod vodou,“ řekl David Crichton, odborník na záplavy a profesor na University College London.
„To způsobí, že rozebírání elektráren bude mnohem náročnější a dražší. A to vůbec nemluvím o převozu jaderného odpadu jinam.“
Francouzská energetická společnost EDF, pod jejíž křídla spadají všechny rizikové objekty, ať stávající nebo plánované, trvá na tom, že všechny její jaderné elektrárny jsou proti bouřím a záplavám dostatečně chráněny. „Bez dostatečných opatření by měla bezpečnostní komise právo elektrárnu uzavřít,“ řekla mluvčí EDF. Zpráva Oddělení pro kontrolu jaderných zařízení vypracovaná po fukušimské havárii potvrzuje, že alespoň základní bezpečnostní opatření u všech elektráren jsou zatím dostačující. Podle mluvčí bere EDF rizika v úvahu i při návrhu nových elektráren.
Představitelé britského Úřadu pro likvidaci jaderných elektráren (NDA) poukazují na to, že rizika jsou analyzována přibližně každých deset let. „Nová rizika způsobená změnami klimatu se objevují pozvolna, což nám dává dostatek času k nalezení vhodného řešení,“ řekl mluvčí NDA.
„Současné jaderné elektrárny byly postaveny tak, aby odolaly 10000-leté vodě, a nové jsou plánovány s ještě větším ohledem na změny klimatu.“
Skupina Greenpeace ovšem obvinila vládu a jaderné společnosti ze zastírání skutečných rizik. „Po téhle zprávě zkrátka chceme vědět, jaké další informace o bezpečnosti před námi vláda a EDF tají,“ prohlásil Dough Parr.
Zdroj: The Guardian
