Data naznačují, že Severokorejci experimentovali s fúzním zážehem svých štěpných zbraní.
Toto tvrzení vyvolalo ze strany některých odborníků na jaderné zbraně skeptickou odezvu. Pokud se však výsledky analýzy potvrdí, znamenalo by to, že množství zkoušek prováděných v Severní Koreji je dvakrát větší, než se očekávalo, a že se země snaží vyvinout nové hlavice pro svůj rodící se jaderný arzenál.
Mohlo by to také osvětlit bizarní prohlášení, které vydala severokorejská státní tisková agentura v květnu 2010, podle kterého země dosáhla jaderné fúze. V Jižní Koreji a západních zemích byla tato zpráva přijata se značným posměchem – v úzkém kruhu odborníků, kteří své životy zasvětili identifikaci tajných jaderných zkoušek, však tato teorie tak rychle smetena se stolu nebyla. Přibližně v tomto období totiž jihokorejští vědci detekovali závan radioaktivního xenonu, který by naznačoval, že jejich severní soused opravdu prováděl jaderné aktivity, k čemuž došlo už dříve v letech 2006 a 2009.
V srpnu 2010 se odborníci sešli ve Vídni a neformálně diskutovali o jihokorejských datech a měřeních, která vzešla z mezinárodní sítě radioizotopových monitorovacích stanic, provozovaných Organizací smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBTO), která podporuje dosud neschválenou smlouvu, usilující o plošný zákaz zkoušení jaderných zbraní.
Jedním z těchto odborníků je Lars-Erik De Geer ze Švédské agentury pro výzkum obrany ve Stockholmu, který se zabývá výzkumem atmosféry. Poté, co vědci spatřili monitorované údaje z ruských a japonských stanic poblíž Severní Koreje, „všichni dospěli k závěru ‚K čertu, tohle nedokážeme vysvětlit.‘“, vzpomíná De Geer.
De Geer nechtěl nechat celou věc nevyšetřenou, a tak radioizotopové údaje porovnal s jihokorejskými, přičemž prozkoumal i meteorologické záznamy. Po roce práce dospěl k závěru, že Severní Korea provedla dvě malé jaderné zkoušky v dubnu a v květnu roku 2010, které způsobily exploze odpovídající ekvivalentu 50-200 tun TNT. Říká, že podle typu a poměru detekovaných izotopů Severní Korea testovala materiály a techniky, pomocí nichž hodlá zesílit účinek svých zbraní. Jeho článek se objeví v dubnovém a květnovém vydání časopisu Science and Global Security.
Izotopový detektiv
De Geerova teorie je založena na detekci několika radioizotopů s krátkou dobou života, které vznikají během jaderných procesů prováděných člověkem.
Poměry xenonu-133 a xenonu-133m (což je „metastabilní“ forma izotopu s vyšší energií) poukazují na explozi, která proběhla v půlce dubna. Poměry izotopů s kratší dobou života – baryum-140 a produkt jeho radioaktivního rozpadu lanthan-140 – naznačují, že druhý test byl proveden kolem 11. května. Tvrdí, že přítomnost barya-140 lze vskutku vysvětlit jedině nenadálou jadernou událostí. „Ve Švédsku jsme takovéhle věci vídali před desítkami let, v době, kdy probíhaly ruské podzemní zkoušky.“ Poměry dalších izotopů xenonu taktéž poukazují na rychlou jadernou reakci, která zahrnovala uran. Dosud se mělo za to, že severokorejský program byl založen výhradně na plutoniu, ačkoli zvěsti o tajném uranovém programu přetrvávaly léta.
De Geer spekuluje, že Severní Korea se snaží vytvořit silnější bombu. Pokročilé jaderné zbraně často obsahují malá množství těžších izotopů vodíku, známých jako deuterium a tritium. Když hlavice detonuje, stlačí deuterium a tritium, které se pak spojí při jaderné fúzi. Fúzní reakce uvolní neutrony, které pak opět povzbudí štěpný proces, což zvyšuje celkovou účinnost. De Geer tvrdí, že tyto zkoušky zbraní o slabší intenzitě (low-yield tests), o nichž předpokládá, že se odehrály, mohou být prvním krokem při konstrukci pumy s tritiovým zážehem.
Frank von Hippel, fyzik z princetonské univerzity v New Jersey, připouští, že De Geerova analýza poskytuje přesvědčivý důkaz toho, že proběhla jakási jaderná štěpná reakce. Nesouhlasí však, že musí jít nezbytně o dva testy zbraní či o fúzní zážeh. „Doufám, že celou situaci podrobí analýze i ostatní odborníci a že se jim snad podaří nalézt i jiná, prostší vysvětlení,“ doufá von Hippel.
Další lidé jsou ještě skeptičtější a pochybují, zda vůbec k nějakým zkouškám došlo. Nejpodezřelejší je fakt, že chybí jakékoli seismické vibrace, které by mohly radioizotopové údaje podpořit, jak praví Ola Dahlman, geofyzik ve výslužbě, který strávil léta prací v detekční síti skupiny pro zákaz testů. „Korejský poloostrov má takovou stavbu, že sebemenší otřes z jaderné exploze by měl být zaznamenán“, říká Dahlman. „Něco by muselo být vidět.“
Jeffrey Lewis, ředitel Programu pro nešíření jaderných zbraní ve Východní Asii na Montereyském Institutu mezinárodních studií v Kalifornii, souhlasí. De Geerova hypotéza „mi nepřijde správná,“ říká. Monitorovací systém sám o sobě prostě nemůže prokázat, že nemohlo jít o nějaký jiný druh jaderného incidentu, například o nehodu reaktoru. Ve východní Asii v současné době pracují desítky reaktorů, říká, a bez seismických dat nebo pozemních inspekcí není možné ověřit, kde se izotopy vzaly. „Jsou třeba další údaje.“
De Geerovy argumenty se zčásti opírají o data nasbíraná sítí senzorů CTBTO, ale podle Lassina Zerbo, což je ředitel jejího centra dat ve Vídni, organizace sama tato data nikdy oficiálně neanalyzovala. Zerbo říká, že ačkoli jsou krátce po každé takovéto události data zpracována a sdílena, oficiální analýza je provedena pouze v případě, že to požadují členské státy CTBTO. Tvrdí, že ani jeden ze 182 signatářů smlouvy dosud žádný takový požadavek nevznesl. Zerbo dodává, že organizace nemá přístup k jihokorejským datům zmíněným v článku, která byla posbírána pomocí jejich národní sítě monitorovacích stanic.
De Geer doufá, že jeho článek rozpoutá debatu a další zkoumání záhadných emisí. Podle Zerba může podnítit přinejmenším vědce v členských státech CTBTO, aby data znovu prověřili a potom požádali CTBTO o provedení oficiální analýzy.
Zdroj: Nature.com
