Vladimír Dlouhý (58), bývalý (1989-1992) ministr hospodářství Československa a ministr průmyslu a obchodu ČR (1992-1997) a svého času jeden z nejpopulárnějších politiků v zemi (později se veřejné mínění obrátilo), dnes poradce banky Goldman Sachs, před několika dny poskytl rozhovor časopisu Týden, v němž se zmiňuje mimo jiné o politické stránce dostavby jaderné elektrárny Temelín. Přinášíme čtenářům Atominfo.cz úryvek z dlouhého interview, který obsahuje pasáže, týkající se největšího českého tendru.
Vrátíme-li se k nahlížení situace skrze tábory stoupenců Klause a Havla, pak v oblasti zahraniční politiky, říká se občas, mají ti první blíže k zájmům Ruska, zatímco druzí zase tíhnou k zájmům USA. Odrážejí se tyto tenze třeba v dění kolem tendru na dostavbu Temelína?
Pokud malá země realizuje tak velký – a v dnešní době svojí podstatou i zpolitizovaný – projekt, jako je stavba jaderné elektrárny, pak vždy bude vystavena také těmto mocenským tlakům. Začnu tím, abychom nedémonizovali Rusko. Po roce 1990 bylo naší chybou, že jsme se domnívali, že Rusko je země jako my, a současně že si Rusové zaslouží, aby tak deset let zpytovali svědomí, klečeli na kolenou a nesli na svých bedrech důsledky toho, že sedmdesát let tvrdili, že budují ideální komunistickou společnost a že sovětský člověk je vzorem všem ostatním. Ale že až si Rusové svůj kalich hořkosti vypijí do dna, transformují se jako my a „rozpustí se“ v našem evropském demokratickém uspořádání.
A ono ne.
A ono správně ne! Je to jiná země, jiná kultura, jiná tradice. Nemusí se nám na Rusku líbit spousta věcí – a mně se nelíbí -, ale je to jejich věc, nedémonizujme je. Chápejme, že se stále vnímají jako velmoc – a do určité míry velmocí stále jsou. Buďme ostražití stran toho, že jako velmoc mají představu o svém regionálním nebo dokonce globálním vlivu, avšak nepovažujme vše, co je ruské, za apriorně nebezpečné. A bojím se, že někteří věční kritici Ruska k tomu takto přistupují.
Koho myslíte?
Karla Schwarzenberga mám osobně velmi rád, je to ve světě uznávaný ministr, ale na Rusko má až příliš vyhraněný názor.
Někteří komentátoři upozorňují, že Klausova kritika EU je nevyvážená, přihlédneme-li k tomu, že směrem k Rusku od něho nezazní jediný kritický hlas. Sdílíte tento pohled?
Česko nežije ve vzduchoprázdnu, historicky jsme vždy byli stlačováni mezi dva vlivy, německý a východní, od 18. století explicitně ruský. Dnes, na počátku 21. století a v době krize evropské integrace, bychom měli vyslat dva základní signály. Zaprvé, patříme do střední Evropy a pro tento region není jiná alternativa než být uvnitř EU. Mohu sice úsměvně spekulovat, co by bylo, kdyby se nerozpadla, ale transformovala habsburská monarchie, neboť i dnes vidíme, že třeba z hlediska podmínek pro fungování společné měny mají země jako Německo, Rakousko, my, Polsko a další z našeho regionu nejvíce společného a „habsburské euro“ by patrně mohlo fungovat lépe než to dnešní. Je to ale jen bonmot, poválečná realita je jiná: zakladatelé evropské integrace považovali za prioritní integrovat Německo s Francií – ta je však jen nejsevernější z jižních evropských zemí a o tom v podstatě EU a její problémy jsou. Střední Evropa pak prostě do této EU patří, tečka.
Druhý signál se týká vztahu k Východu, k Rusku?
Přesně tak. Jak jsem řekl, respektujeme Rusko jako sousední silný stát a jako kulturně a sociálně jinou společnost. Zakotvením v EU – bez ohledu na její dnešní problémy -jsme dostatečně silní k odpoutání se od těžké komunistické minulosti a neobáváme se ruského obchodního a investičního vlivu. Nebudeme tyto vztahy zatěžovat fobií z Rusů, naopak – spolu s Němci jsme připraveni na znalosti ruského prostředí profitovat. To je pak i návod pro Temelín: z naší strany to musí být standardní transparentní proces, a ne že si už teď kdejaký podržtaška brousí zuby na tučnou provizi. Cena – kde ruská nabídka bude asi nejlepší – u takového projektu nemůže být jediným kritériem.
A co nevyváženost Klausovy kritiky Ruska a EU?
To je jeho věc. Mně spíše připadá, jako by – jak sám říkával – opravdu nahlížel politiku jako šachovou partii, kde často vidíme jenom tři čtyři tahy dopředu a čekáme, jak budou hrát protivníci. To je možné, pokud proti sobě hrají dva špičkoví vyrovnaní šachisti-politici. Tak mohl hrát Klaus proti Havlovi počátkem devadesátých let, kdy prosazoval správnou ekonomickou reformu a koneckonců i sebe sama. Takhle ale prostě nemůže hrát Česká republika, která hraje proti nesrovnatelně silnějším soupeřům. Je dobře, že máme prezidenta, který je schopen otevřené a přímé kritiky EU a současně nepřijmout jednoduchý, démonizující pohled na Rusko. K obojímu má totiž málokdo politickou i osobní odvahu. Věci však musejí mít svoji míru. Některé nedávné události v Rusku, ať jsou to soudní rozhodnutí či kroky proti nepohodlným novinářům, překračují onu mez respektování vnitřních odlišností a jsou to skutečnosti, které my jako ČR kritizujeme, když se objeví kdekoli ve světě. Pokud prezident nachází kritická slova pro EU, měl by v konkrétním případě najít kritická slova i pro Rusko.
Objevují se i názory, že zájmem Ruska je roztříštěná Evropská unie a že Klaus coby vyslanec těchto zájmů právě proto proti Unii brojí.
Jistě, Rusko může mít zájem na ne zcela pevné, nefederalizované Evropě, nehodlám však vůbec spekulovat o nějakém spojení s českým prezidentem.
Pohybujete se i kolem energetiky. Máte tip, kdo nakonec dostaví Temelín – Rusové, Francouzi nebo Američané?
Ať řeknu cokoli, bude to považováno za lobbování pro jednu z těch stran. Je to otevřené. Už jsem řekl, že ruská cenová nabídka bude asi nejnižší, u takového projektu však musejí rozhodovat i další kritéria, technická a bezpečnostní, myslím tedy jaderně-bezpečnostní. Mám-li ale odpovědět, zda ze strategicko-bezpečnostního hlediska – z hlediska obavy o rozšíření ruských zájmů – by bylo účelné ruskou nabídku vyloučit, pak jednoznačně říkám: Ne.
Zdroj: Týden
