„Jaderná energetika zkrátka je, i když započítáme všechny náklady, stále nejlevnějším zdrojem elektřiny,“ říká v rozhovoru pro Deník ředitel Jaderné elektrárny Temelín
Temelín – Stabilní a cenově dostupná elektřina bude v příštích desetiletích nesmírně důležitá. Uvědomuje si to i ředitel Jaderné elektrárny Temelín Miloš Štěpanovský, když říká: „Pokud si hodláme zachovat současnou životní úroveň a zároveň nechceme zvyšovat negativní vlivy výroby elektrické energie na životní prostředí, tak se zatím bez čisté energie z jádra neobejdeme. Ano rozumnému energetickému mixu, ale využívejme každý zdroj k tomu, k čemu se nejlépe hodí.“
* Pane řediteli, Německo rozhodlo o odchodu z jádra do roku 2022. Dotkl se tento krok nějakým způsobem elektrárny Temelín?
Aktuálně nás to v práci nijak neovlivňuje. Dál děláme to, co umíme nejlépe. Zvládli jsme náročnou odstávku druhého bloku, úspěšně přešli na nové palivo a dodáváme elektřinu do sítě. Naprvním bloku probíhá až do poloviny září plánovaná odstávka. Pracujeme i na analýze rizik navazující na události ve Fukušimě. A připravujeme si i možné scénáře dalšího vývoje.
* Jaký je tedy, z pohledu českého občana, ten nejlepší a nejhorší scénář?
Víme, co určitě nechceme. Nechceme drahou nestabilní elektřinu. Nechceme sítě, které hrozí masivními výpadky, ve kterých je v některých chvílích „přetlak“ elektřiny a jindy nedostatek. Obávám se, že to by v situaci, kdy řada firem zvažuje odsun výroby do Asie, mělo katastrofální dopad na nás všechny. Našim cílem je stabilní, čistě vyrobená a hlavně co nejlevnější elektřina. Právě do tohoto scénáře spadá i připravovaná výstavba dalších dvou bloků Temelína.
* Nestabilní sítě, drahá elektřina… Není to, v souvislosti s rozhodnutím Německa, přehnané?
Rozhodnutí Německa je krokem demokraticky zvolené vlády suverénní země, která má právo se do něčeho podobného pustit. Určitě bude zajímavé sledovat, jestli se jim podaří vystavět energetickou síť na obnovitelných zdrojích, nebo zda budou nuceni nakupovat elektřinu ze zahraničí, případně budou v noci a v zimě odkázáni na uhelné a plynové elektrárny.
* V energetice pracujete už skoro třicet let, jaký je váš odhad?
Konkrétní německý scénář se stále vyvíjí a bude vyvíjet. Ale nejde o tak výjimečnou situaci, jak si myslíme. K něčemu podobnému došlo už v roce 1978 v Rakousku, kdy v referendu zvítězili nepatrnou většinou odpůrci spuštění elektrárny Zwentendorf. I tehdy to bylo do značné míry politické rozhodnutí (kancléř Bruno Kreisky spojil výsledek referenda se svým setrváním ve funkci – pozn. red.). Ajak to tehdy dopadlo: Rakušané museli postavit dva obří uhelné bloky elektrárny Dürnrohr a dodnes jsou plně odkázaní na dodávky hlavně polského uhlí. Apřímo z Dukovan vedou do Rakouska dvě linky velmi vysokého napětí. Původně zde byla jen jedna a postupně došlo k výstavbě druhé – jedna prostě nestačila.
* Teď ale máme k dispozici obnovitelné zdroje – třeba větrné a sluneční elektrárny. Německo se na ně chce spoléhat ve stále větší míře. Jde o zcela nereálný vzor?
Úplně nereálné to není. Musíme si ale popravdě říci, jaká by pro nás byla cena takového řešení. Navýběr bychom měli dvě možnosti. Za prvé razantně, ale opravdu drasticky, omezit spotřebu. Což by znamenalo třeba pracovat jen v době, kdy svítí slunce a fouká vítr. Nebo za druhé – a to je dnešní cesta Německa – investovat do zálohy zdrojů elektřiny a do řízení spotřeby. S tím jsou spojeny právě ty nové termíny jako „smart grids“, využití baterií, nebo jiné způsoby uložení energie. Ale také budou muset postavit nové elektrárny – zřejmě plynové, nebo uhelné – a pak je to zase o zvýšení množství emisí do ovzduší. Nezbytné budou i investice do přenosové soustavy. Takže můj závěr: cesta, pro kterou se rozhodlo Německo, je teoreticky možná, ale velmi drahá a navíc povede k nárůstu emisí oxidu uhličitého.
* Německo se přesto k takovému kroku rozhodlo …
Spolková republika má tak trochu štěstí na sousedy. Česká republika i Francie umí elektřinu velmi dobře vyrábět, a to pomáhá Němcům udržet stabilitu jejich soustavy. Ale jednoduché to nebude.
* Nezvládnou ale velké jaderné elektrárny nahradit kogenerační jednotky – tedy jakési minielektrárny?
Vodě, větru, biomase i slunečním elektrárnám fandím. Společnost ČEZ usiluje o to, aby tvořily významnou část energetického mixu, který mámek dispozici. Právě kogenerační jednotky mohou být pro obce, školy, nebo nemocnice velmi výhodné a y jim je aktivně nabízíme. Stále ale jde o to, že jejich primární funkcí je většinou ohřívat vodu – na topení či mytí. Ajen zbytek tepla, které se jinak ztrácí, přeměňují na elektřinu. Takže nikdy nemohou být tak efektivní jako velké elektrárny. Jaderná energetika zkrátka je, i když započítáme všechny náklady včetně těch budoucích, spojených s ukončením provozu, stále nejlevnějším zdrojem elektřiny.
* Co když těch malých zdrojů bude opravdu hodně. Navíc roste i počet fotovoltaických elektráren. Pořád to nebude stačit?
Obávám se, že ne. Problém není ani tak ve výrobě, jako v uchování elektřiny. Technicky není problém pokrýt sedm tisíc hektarů polí – tedy zhruba sedm tisíc fotbalových hřišť -solárními panely. Bude to sice ekologicky sporné a vyjde to asi desetkrát dráž, než současné dva temelínské bloky, ale dostaneme stejný instalovaný výkon. Jenže k dispozici nám bude v průměru jen několik hodin denně. Ai když rozsah takové solární elektrárny ještě zvětšíme, tak tolik přečerpávacích elektráren, abychom byli schopní energii z ní uchovávat, jednoduše nemáme. Nebo si můžeme vytvořit vlastní fotovoltaickou elektrárnu doma, naplnit sklep akumulátory a používat elektřinu k běžnému provozu domácnosti. Jde to. Ale není to ani levné, ani pohodlné, ani šetrné k životnímu prostředí.
* Dostavba Temelína je tedy ještě aktuálnější, než tomu bylo dřív?
Určitě ano. Stabilní a co nejlevnější elektřina bude v příštích desetiletích nesmírně důležitá. A pokud si chceme udržet energetickou bezpečnost, náš průmysl a pracovní místa, pak jsou čtyři vyrábějící temelínské bloky důležitou součástí naší budoucnosti.
Zdroj: Českobudějovický deník
