jaderná energie - Rusové vypravili první plovoucí jadernou elektrárnu - Jádro na moři (akademik lomonosov) 1
Hlavní blok plovoucí jaderné elektrárny Akademik Lomonosov, pojmenovaná po slavném ruském přírodovědci Michailu Lomonosovovi, zakladateli nejstarší v zemi Moskevské státní univerzity. Sama je nepohyblivá, potřebuje k tomu další loď. Kapacita reaktorů je celkem 70 megawattů, což není sice mnoho, pro mnoho oblastí, jako je například právě odsolování mořské vody, je zcela dostačující a vynikne zde vysoká mobilita a možnost přizpůsobení se místním podmínkám.

Ruské Baltské závody dokončily hlavní energoblok první plovoucí jaderné elektrárny na světě. Ponese hrdé jméno Akademik Lomonosov a vyplul 30. června 2011. Teď bude několik dalších měsíců trvat instalace energetického vybavení, poté zkušební provoz a příští rok by už mohla elektrárna začít fungovat naplno.

První ruská plovoucí jaderná elektrárna bude sestávat ze dvou reaktorů o kapacitě 35 megawattů. Místo instalace zatím není vybráno, Rosatom uvažuje o městech Pevek na Čukotce a Viljučinsk na Kamčatce. Jejím hlavním úkolem bude vedle výroby elektrické energie, která je v těchto krajích velmi obtížná, také odsolování mořské vody.

Rosatom hodlá vybudovat dalších 7 takových elektráren do roku 2015. Zájem o ně je v Rusku velký — okolo dvou třetin celého ruského území leží v oblasti trvale zmrzlé půdy, zásobování elektrickou energií je pro tyto kraje zcela zásadní, ale budování potřebné infrastruktury velmi náročné. Pohyblivé a nenáročné na pozemní obsluhu plovoucí elektrárny je mohou alespoň částečně vyřešit. Zájem projevil i plynový obr Gazprom, který je hodlá využít pro zásobování energií plynových vrtů v nejsevernějších místech zeměkoule (například na poloostrově Jamal). Není také vyloučeno, že v případě zájmu budou Rusové své námořní elektrárny vyvážet do zahraničí.

Základem pro technologie plovoucích jaderných elektráren posloužilo především ruské a sovětské know-how v oblasti vojenských jaderných technologií pro ledoborce a ponorky, reaktory tlakovodního typu PWR jsou vylepšenou verzí KLT-40, používaného na ruských atomových ledoborcích typu Arktika (jedním z nich je například slavná loď 50 let Vítězství)

Podobné námořní jaderné technologie vyvíjely také Spojené státy a svého času byly v této oblasti průkopníkem, nakonec ji však z větší části opustily. Známá je například historie lodi Sturgis, která v 60. letech zásobovala energií Panamský průplav v období sucha, kdy to nezvládaly vodní elektrárny. V roce 1976 ji však americká armáda povolala zpět do vlasti, oficiálně kvůli neklidné politické situaci v Latinské Americe. Neoficiálním důvodem bylo zpřísnění bezpečnostních pravidel v jaderné oblasti, po němž začala být jaderná energie pro americkou armádu méně rentabilní – v této době bylo ukončeno také několik dalších projektů (například téměř všechny jiné námořní reaktory, vyjma těch pro ponorky). Loď skončila na přístavišti a dnes už není v provozu.

Zdroj: RIA Novosti

O autorovi

admin

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..