Ruský Rosatom a nizozemská Royal Philips Electronics podepsaly na Petrohradském ekonomickém fóru smlouvu o spolupráci na rozvoji ruské jaderné medicíny. Hlavním směrem je především pozitronová a fotonová emisní tomografie. Philips přitom poskytne ruským výrobcům exkluzivní právo na výrobu svých modelů diagnostických přístrojů a jejich prodej doma a v zemích bývalého SNS pod společnou značkou, předá v rámci licence veškeré potřebné technologie a proškolí ruské specialisty. Rosatom se přitom bude zabývat výrobou přístrojů a rozvojem potřebné infrastruktury.
Kromě průmyslové výroby budou také Philips s Rosatomem spolupracovat v oblasti klinického, technického a základního výzkumu pro tomografickou diagnostiku. Pokud vše poběží hladce, vznikne vůbec první ruský domácí výrobce komplexních tomografických řešení pro domácí a světový trh.
Pozitronově-emisní tomografie je jednou z nejlepších metod pro přesnou diagnostiku rakovinových onemocnění v raných stádiích. Také je to však jedno z velmi bolavých míst ruské medicíny – v celé zemi zatím existuje pouze sedm center pro PET, přičemž všechna se nacházejí v Moskvě a Petrohradu. Přitom rakovina je mezi Rusy po cévních a srdečních onemocněních druhou nejčastější příčinou smrti. Pro srovnání, v USA je takových zařízení 2000, v Česku mají PET aparatury k dispozici čtyři nemocnice (pražská Homolka, fakultní nemocnice v Plzni a Olomouci, brněnský Masarykův onkologický ústav). Rusko by podle propočtů domácích expertů muselo vybudovat minimálně 140 dalších takových center jen k tomu, aby všichni obyvatelé země měli k vyšetřením přístup.
Princip pozitronové emisní tomografie je poměrně jednoduchý: pacientovi je podáno radiofarmakum, obsahující izotop s krátkým poločasem rozpadu, který je takzvaný zářič beta-plus: při jaderné přeměně uvolňuje pozitron. Používány jsou například uhlík-11 (poločas rozpadu 20 minut) či dusík-13 (10 minut). Pozitron je, jak známo jest, antičástice k elektronu a při setkání spolu anihilují a uvolňují paprsky gama-záření, které jsou pak rozptýleny lidskou tkání. Látkou, do níž jsou zářivé atomy zabudovány, může být například glukosa, která je zpracovávána lidským metabolismem. Výstupem je pak obraz toho, v kterých částech těla se shromáždilo nejvíce zářičů. Podle aplikované látky a porovnáním s obrazem zdravého člověka je pak možné rozeznat buňky, které se chovají zvláštně, mimo jiné rakovinné.
Samotná aplikace radionuklidů je jednoduchá, velmi složité je však následné měření, vyžadující citlivé detektory, a také výsledné zpracování obrazu: na rozdíl od rentgenového vyšetření nevidíme žádný „fyzický“ snímek, je třeba zrekonstruovat jej pomocí výpočetní techniky. To je ostatně důvodem, proč zavádění této metody do klinické praxe začalo až v 80. letech minulého století, přestože první měření pozitronového zářiče v lidském těle bylo provedeno už v roce 1953 americkým týmem z Massachusetts General Hospital.
Zdroj: Atominfo.ru
