Úterý, 29 září
Shadow

Bývalá premiérka Litvy: Litva, Bělorusko a Rusko musí sladit svou strategii v jaderné energetice, aby měla v pobaltském regionu budoucnost

 

Bělorusko, Polsko a pobaltské země mají, jak známo jest, velmi komplikované vztahy s Ruskem  a neméně komplikované vztahy mezi sebou. Vzájemné osočování, útoky jak slovní, tak vojenské, a neustálé změny územních poměrů provázejí tento region po staletí, podobně jak je tomu například v zemích bývalého Rakouska-Uherska. Nyní se staletý konflikt odehrává ve zcela jiné rovině – energetické. Neztrácí však nic ze své vyhrocenosti.

V rámci dohod o připojení k Evropské unii se Litva vzdala Ignalinské jaderné elektrárny, největšího zdroje elektrické energie v zemi. Už dva roky je odpojena od elektrické sítě, v současnosti probíhá příprava na likvidaci (stojí za zmínku, že je v časovém skluzu, kvůli němuž chtěli Litevci zažalovat německou firmu, která likvidaci připravuje). Problém je, že zajišťovala okolo 80% (údaje z různých zdrojů se liší, ale všechny se shodnou na nadpolovičním podílu) litevské elektřiny a tento výpadek není čím nahradit. Litva proto začala plánovat spolu s dalšími pobaltskými zeměmi a Polskem stavbu nové jaderné elektrárny, a to přímo na místě Ignalinské. Mezitím však byla zahájena výstavba ruské elektrárny v Kaliningradské oblasti (Baltská JE) a letos i v Bělorusku, což Litevcům pořádně zamíchalo kartami – nová litevská JE se měla stát hlavním dodavatelem energie v celém regionu a země chtěla její kapacity exportovat. Pokud však Bělorusko bude mít vlastní jaderné bloky, nejspíš se bude snažit o totéž a vzhledem k současnému náskoku a podpoře Ruska pravděpodobně mnohem úspěšněji. Navíc tak Litva přijde o potencionálního odběratele. Nyní proto pracně hledá co nejvýhodnější cestu pro sebe – jak získat náhradní zdroj za Ignalinu, nejlépe odjinud, než z Ruska (závislost na ruské ropě je jedním z důvodů, proč ztráta Ignaliny zemi tak bolí – přinejmenším podle její politiků) tak, aby se investice do něj vyplatily.

Přinášíme našim čtenářům názor osoby z řad nejpovolanějších – článek Kazimiry Prunskeneové, premiérky Litvy v letech 1990-1991 a jedné z kariérně nejstarších političek země.

Energetika, a obzvlášť jaderná energetika, není v žádné zemi, ani v té největší, uzavřenou strukturou, a zasahuje do celého širokého okolí daleko za hranice. Je zcela přirozené, že například stavba jaderných bloků vyvolává velký zájem sousedních států, jejich obyvatel, průmyslníků a politiků. Po havárii na jaderné elektrárně Fukušima v Japonsku se tento zájem obrátil spíše nepřátelským k jaderné energetice směrem a vyvolal bouřlivé vědecké a politické diskuze a zvýšenou pozornost veřejnosti.

3. května 2011 se skupina vysoce postavených úředníků a jaderných vědců obrátila na prezidenty tří zemí – Litvy, Běloruska a Ruska s návrhem „ihned zahájit komplexní diskuzi o připravovaných nových jaderných elektrárnách v regionu“. Účelem debaty by mělo být „vymetení cesty“ pro rozvoj bezpečných a moderních jaderných bloků. Experti a politici zdůraznili, že plánované bloky ve všech třech zemích jsou soudě podle aktuálních potřeb nutné, stále však chybí všemi stranami respektovaný politický konsenzus.

Plně souhlasím se svými kolegy, kteří již řadu let spolupracují při řešení velmi komplikovaných otázek, týkajících se energetického sektoru. Lidé se nemohou vzdát vysokých technologií a energetika – jaderných reaktorů. Projektanti, stavitelé a inženýři musejí při plánování nových bloků zajistit co největší bezpečnost provozu a ekonomickou výhodnost. Má-li být postavena nová jaderná elektrárna v Pobaltí, nesmí to být na úkor zemědělství, výroby, turistického ruchu a především kvality života obyvatel. Tedy diskuze na nejvyšší úrovni, jejímž výsledkem snad bude vzájemně uznávaná dohoda tří zemí, která dá směr jejich dlouhodobým energetickým strategiím, by přišla rozhodně ve správnou chvíli.

Další otázkou je, zda by po dobu takové diskuze, která bezpochyby bude obtížná a ke které by se podle mého názoru mělo připojit i Polsko, měly být přerušeny práce na již zahájených projektech (například stavbě běloruské jaderné elektrárny nebo jednání o nové litevské JE, redakce Atominfo.cz). V Litvě je příprava stavby nových jaderných bloků beztak v obrovském časovém skluzu a Polsko a Bělorusko, pro které se jedná o velmi zásadní otázky, rozhodně nebudou s realizací svých rozhodnutí čekat na Litvu.

Prakticky bychom mohli zahájit takohý dialog například tak, že využijeme nabídky ruské strany a zapojíme se do stavby Baltské jaderné elektrárny (právě stavěná jaderná elektrárna v Kaliningradské oblasti, redakce Atominfo.cz). V případě, že se to zdaří, budeme moct zahájit širší spolupráci – koordinaci a plánování využití energetických kapacit podle aktuálních a budoucích potřeb trhu s elektrickou energií. Vzájemná izolace takovou spolupráci výrazně ztěžuje, přitom zrovna v energetickém sektoru je nejen potřebná, ale prakticky nevyhnutelná.

Z tohoto důvodu si nemyslím, že by měla být pozastavena či pozdržena realizace již zahájených projektů. (…) Zcela podporuji všechny snahy o vzájemné zprůhlednění energetických koncepcí mezi Ruskem, Běloruskem, Litvou a Polskem, jejich sladění a spolupráci na zajištění bezpečného a výhodného provozu připravovaných objektů.

Velmi bych si přála, aby se politikům a energetikům všech zúčastněných zemí podařilo dosáhnout vzájemného pochopení a společných úspěchů při řešení jednoho z nejpalčivějších problémů současnosti a budoucnosti – hledání dlouhodobých a stabilních zdrojů elektrické energie. A ještě víc bych si přála, aby to přineslo maximum pro budoucnost Litvy.

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..