Pátek, 23 října
Shadow

V Bulharsku skončilo další kolo sporů mezi elektrárnou Kozloduj, ruským TVELem a fyzikem-„disidentem“ Georgijem Kotevem o kvalitu ruského paliva

Georgij Kotev, „jaderný disident“, jak jej nazývá většina médií, po protestní hladovce v Bruselu.

Na nařízení bulharského ministra ekonomiky, energetiky a cestovního ruchu Trajča Trajkova byla 17. ledna 2011 zřízena zvláštní rada nezávislých expertů. Jejím úkolem bylo prozkoumat, zda při výměně palivových článků typu TBC-M za TBCA na 5. a 6. bloku jaderné elektrárny Kozloduj nebyl použit recyklovaný uran, což by bylo v rozporu s předpisy a smlouvou mezi Bulharskem a ruskými dodavateli. Podnět k tomu dal bulharský fyzik Georgij Kotev, který více než dva roky obviňoval ruský Rosatom z dovážení paliva z recyklovaného uranu. Členy výboru byli jmenováni docenti Ivajlo Christoskov, Petko Petkov a Ludmil Cankov z katedry jaderné techniky fyzikální fakulty Sofijské státní univerzity, Ani Vlyčkov — předseda bulharského Svazu fyziků ve městě Kozloduj a Plamen Mišev, odpovědný za radiační a dozimetrickou kontrolu na JE Kozloduj. Tito vědci a inženýři měli posoudit, zda ruské palivo skutečně odpovídá deklarovaným parametrům.

Pozvání podílet se na analýze dostal i další bulharský «jaderný disident», fyzik Georgij Kasčijev, ten však svou účast odmítl s odůvodněním, že nechce pracovat v týmu, jehož členové jsou všichni tak či onak spojeni s jadernou elektrárnou Kozloduj a dostávají od elektrárny peníze.

Historie sporu Kotěv versus domácí jaderné úřady čítá již čtyři roky. Nejprve technická preambule. V roce 2003 požádala elektrárna Kozloduj bulharské úřady a TVEL o povolení k přechodu na palivové kazety TBC-M ze dříve používaného typu TBCA. Důvody byly ryze technické, operátoři elektrárny uváděli například časté deformace TBC-M článků a vysoký obsah radioaktivních izotopů po vyhoření. Zúčastněné strany si plácly a začaly plánovat přechod na TBCA kazety, který měl být postupný — nějaký čas budou vedle sebe «topit» TBCA a TBC-M. Rusové dodaly do Bulharska první sérii článků.

V roce 2008 se poprvé ozval Kotěv, který pracoval na jaderné elektrárně Kozloduj jako hlavní technický expert na analýzu reaktorů. Kritizoval samotné použití TBCA článků, které podle něj hrozilo nebezpečím degradace ostatních kazet a obrátil se na domácí úřad pro jadernou bezpečnost. Jedním z jeho argumentů byl také fakt, že jako referentní pro TBCA články slouží Kalininská jaderná elektrárna, ale do Bulharsko směřovala trochu jiná jejich modifikace, která předtím nebyla v podobných podmínkách vyzkoušena. Bulharský úřad však odpověděl, že podobný provoz již byl vyzkoušen na Ukrajině a v dalších zemích a že není pochyb o jeho použitelnosti.

Kotev při zkouškách paliva podle vlastních slov zjistil, že články TBC-M, které do Bulharska dodává společnost TVEL, neodpovídají parametrům, požadovaným ve smlouvě s dodavatelem. Obrátil se proto na bulharský Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který si jej několikrát předvolal k výslechu, ale jinak nepodnikl žádné kroky. V létě 2008 odjel do Rakouska, odkud uveřejnil video na portálu Youtube.com, v němž vyjmenoval 16 údajně zjištěných rozporů mezi deklarovanými a skutečnými charakteristikami paliva (například delší dobu vyhoření, což je charakteristické právě pro recyklovaný uran). Asi nejvážnějším bylo obvinění z použití recyklovaného uranu při výrobě, což je v přímém rozporu s dodavatelskou smlouvou. Na podporu svých argumentů uvedl propočty, kterými dokazuje, že Rusko by použitím přepracovaného materiálu ušetřilo řádově desítky miliony eur.

Zaútočil i na domácí jaderné úřady, které obvinil z korupce (jmenoval bulharskou firmu, která měla sloužit prostředníkem mezi Rosatomem a JE Kozloduj a nakupovat palivo za vyšší ceny, než je jejich hodnota — rozdíl si údajně nechává pro sebe).

Ruský dodavatel, korporace TVEL, všechna tato obvinění odmítla, nevyjádřila se však konkrétně podle 16 Kotevových bodů (respektive té jejich části, která se týkala ruské strany), ale pouze konstatovala, že palivo je přesně takové, jaké Bulhaři podle smlouvy požadují. Stojí za zmínku, že řada ruských novinářů a expertů specializujících se přímo na jadernou energetiku, tuto laxnost TVELu vyčítala i na domácí půdě. Společnost se o věci jednak vůbec nezmiňovala ve svých oficiálních tiskovinách a na internetu, jednak její odpověď nebyla příliš přesvědčivá — vyvolala proti sobě podezření i u těch, kteří zpočátku Koteva nebrali vůbec vážně.

Kotevova obvinění ale odmítl (dokonce dříve, než TVEL) i ředitel elektrárny, Ivan Genov, který je prohlásil za «blábol nemocného člověka».

Fyzik žil od roku 2008 v Itálii a odmítl se vrátit do Bulharska s tím, že má strach o svůj život. Doma poté vznikl zvláštní výbor «Na obranu Georgije Koteva». Spolu s bulharskou ekologickou organizací «Ekoglasnost» si zasloužil o medializaci celé věci. Ekoglasnost pak předala státnímu zastupitelstvu žádost, aby se kauzou Kozloduj zabývalo. Tu dostali i příslušné úřady Eurokomise.

Vedení elektrárny Kozloduj poté slíbilo, že nechá palivo zkontrolovat experty MAAE. Kontrola skutečně proběhla, ale nevykonala ji MAAE, nýbrž švédská firma Studsvik Nuclear AB. Potvrdila, že ruské palivo je z přírodního uranu. Kotev však napadl výsledek s tím, že prokázal pouze to, že TVEL skutečně vyrábí velkou část svých článků z přírodního uranu, nikoliv že je používá na JE Kozloduj. Faktem je, že Studsvik zkoumal čerstvou várku paliva od TVELu, nikoliv však tu, co byla přímo na reaktorech v Kozloduji, ale tu, kterou dostali přímo z továrny v Novosibirsku, kde je soustředěna převážná část ruské jaderněchemické výroby. Stojí za zmínku, že svou funkčností se články z recyklovaného a přírodního uranu nijak neliší (Rusko na některých elektrárnách používá recyklovaný uran), liší se však způsob práce s ním (viz dále).

V roce 2010 podnikl Kotev v Bruselu protestní hladovku, která byla široce medializována.

Kontroly se poté chopili sami Bulhaři — pracovníci elektrárny, kteří zkontrolovali okolo 40 kazet. Zkoumali zastoupení izotopu U-232, který je typický právě pro recyklované palivo. Na kvalitu nemá žádný vliv, ale jeho rozpadem vzniká silný gama-zářič Tl-208 (v tom mimo jiné tkví nebezpečí práce s tímto palivem — je potřeba vyšší radioaktivitu zvlášť ošetřit). Články z čerstvého a recyklovaného materiálu se liší také obsahem izotopu U-236, ten však nelze zjistit nedestruktivně, bez porušení schránky článku.

Analýza expertů elektrárny, kteří měřili zastoupení U-232, ukázala, že články z Ruska obsahují přibližně 1% (z celkového množství štěpného materiálu, tj. izotopů uranu) příměsí recyklovaného materiálu. Podle světových konvencí je za recyklované palivo považováno takové, které obsahuje více než 20% recyklátu. Zmíněné jedno procento se do kazet dostalo podle Rusů během rektifikace a výrobního procesu.

Právě tento výsledek 4. dubna potvrdila nově zřízená vládní komise. Rusové jsou tedy podle něj z obliga, přesto výbor doporučil do budoucna namátkovou kontrolu 10% dodávaných kazet spektrometrickou analýzou.

Zdroj: Svobodanews.com, Atominfo.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..