Sobota, 28 listopadu
Shadow

Čína: mezi růstem a bezpečností

Čínský průmysl stále roste, a roste i jeho hlad po levné a dostupné energii. Drtivou většinu z ní dodávají uhelné elektrárny, ty však na pokrytí všech potřeb nestačí, navíc Čína má ambice stavět ve světě nové bloky podle vlastních projektů. Mezi stavbou elektráren na zelené louce a jejich dlouhodobým provozem je však velký rozdíl, jak nyní čínské elity poměrně bolestně zjišťují.

Havárie na jaderných elektrárnách Three Miles Island a Černobylu šokovaly svět a zbrzdily rozvoj mírové jaderné energetiky (ačkoliv i to je věcí názoru – z tragických zkušeností, získaných při likvidacích, vyrostla celá plejáda nových bezpečnostních požadavků a konstrukčních prvků). Nedokázaly jej však úplně zastavit. Stejně tak havárie na Fukušimě v Japonsku nezastaví současnou jadernou renesanci. S tímto heslem zahájili čínští úředníci 6. dubna v jihočínském Šenčenu devátou mezinárodní jadernou výstavu.

Zúčastnila se jí francouzská Areva (největší jaderná společnost na světě), japonská Hitachi a hlavní představitelé čínského jádra.

Čína se stále nevzdává svých plánů zvýšit celkovou kapacitu domácích jaderných elektráren z dnešních 10,8 gigawattů na 80 gigawattů do roku 2020. To by byl velmi úctyhodný nárůst (pro srovnání, současná kapacita českých jaderných elektráren činí okolo 4,5 GWatt, amerických asi 95 GWatt). Dokonce i tak však jádro činí jen velmi malý podíl na celkové energetické bilance Říše středu – okolo 5%.

Aby tyto ambiciózní plány dokázala ČLR naplnit, musí uvádět do provozu deset (!) nových bloků ročně. Zatím se to čínským úřadům, inženýrům a stavitelům daří a podle zcela suverénních výroků oficiálních představitelů země v tom hodlají pokračovat.

Na této cestě však čelí mnoha výzvám. Tou největší z nich je bezpečnost. V Číně jsou podmínky pro výstavbu jaderných bloků mnohem příznivější, než v Evropě, Rusku a USA – státní dotace a půjčky s nízkými úroky jsou na denním (téměř doslova vzhledem k jejich počtu) pořádku, regulátoři a kontrolní orgány v Pekingu jsou rychlejší a mnohem méně nároční, než jejich západní kolegové. Často jsou dokonce tak nenároční, že v některých městech začala místní samospráva připravovat stavební parcely pro elektrárny, ještě než získaly z centra formální povolení, protože jej považovaly za samozřejmé. Spokojenost je oboustranná – stavba je pro investory výhodná a stát získává stálé příjmy a elegantně řeší problém nezaměstnanosti, který je v Číně velmi bolavý.

Je nutné říci, že zatím se v Číně nestaly žádné vážnější nehody na jaderných objektech, přinejmenším o nich není veřejně známo. První atomová elektrárna však byla v ČLR postavena v roce 1993, jaderný průmysl země je tedy poměrně mladý. Číňané tedy nemají ani tolik zkušeností s řešením mimořádných situací v této oblasti.

Čínské lidové republice stále chybí úplné a všeobecné jaderné zákonodárství. Kontrolní orgány v zemi jsou mnohem slabší a mají mnohem menší pravomoci, než výbory pro národní rozvoj a reformy, odpovídající za výstavbu nových jaderných objektů. Bezpečnost jaderných elektráren hlídá minimálně 10 vládních organizací, jejichž kompetence se často i několikanásobně překrývají. Patří k nim ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo veřejné bezpečnosti, ministerstvo správy aktiv a další. Stojí za zmínku, že neprůhledná a ne zcela jasná hierarchie v jaderném sektoru je obecným rysem východoasijských zemí, což se v Japonsku projevilo nyní po havárii na JE Fukušima (viz zprávy na Atominfo.cz, rozhovory s Františkem Hezoučkým a Vladimírem Asmolovem). Nikdo neví, jak se úřady zachovají v případě problémů na jaderných objektech a kdo se chopí kormidla a odpovědnosti za jejich řešení.

Po havárii na JE Fukušima se čínská vláda snaží uklidnit svět – 16. března přestala vydávat povolení ke stavbě nových jaderných bloků a nařídila kontrolním orgánům přezkoumat všechny procedury, spojené s hodnocením bezpečnosti. Jako další krok směrem ku bezpečnému jádru hodlá Národní úřad pro jadernou bezpečnost (NNSA, National Nuclear Safety Administration) zvýšit počet svých stálých zaměstnanců na tisícovku ze současných tří set.

Pro srovnání, americká NRC, která hlídá provoz 104 bloků v USA, zaměstnává okolo 4000 lidí. Navíc na rozdíl od ruských nebo evropských jaderných úřadů a korporací, kterým média věnují velkou pozornost, interní záležitosti čínských podniků a výborů a jejich chod jsou stále záležitostí neveřejnou. Nejde je ani pořádně zkontaktovat – novináři z Evropy a USA se již mnohokrát pokoušeli spojit s NNSA a NNECC (Národní výbor pro mimořádné situace na jaderných objektech), pokaždé však narazili buď na „Spletli jste si telefonní číslo“ nebo na „Teď nemáme čas, zavolejte, prosím, později“.

Stojí za zmínku, že ani japonské úřady nejsou příliš sdílné, nejde tedy o specifický čínský problém. Světová jaderná bezpečnost je tak otázkou nejen technickou a politickou, ale v jistém smyslu i kulturní – jak sladit „naše“ a „jejich“ představy o organizaci jaderného průmyslu tak, aby mohl nadále fungovat a rozvíjet se.

Související články: Čína: turisé versus jádro, jádro versus turisté

Čínské jádro trpí nedostatkem kádrů a kolísavou kvalitou vyráběných zařízení

Čínský syndrom č. 2

Zdroj: Atominfo.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..