Neznámý zdroj tepla, který se nachází pod tlustou vrstvou zmrzlé vody v okolí jižního pólu Saturnova měsíce Encelada, vyzařuje okolo 15,8 gigawattů energie, což odpovídá kapacitě více než 20 uhelných elektráren. Ukázaly to údaje, získané sondou Cassini.
V článku, zveřejněném v časopise Journal of Geophysical Research, uvedli autoři, vědecký tým z amerického Southwest Research Institute pod vedením Carlyho Howetta, data získaná z infračerveného spektrometru ze sondy Cassini. Ta si „teplou skvrnu“ u jižního pólu měsíce podrobně prohlédla v roce 2005.
„Zatím je pro nás záhadou, jakým mechanismem se uvolňuje takové velké množství tepla, a je otázkou, zda to vůbec jsou schopny vysvětlit současné modely dlouhodobých zdrojů geologického tepla“, uvádí Howett, jehož cituje tisková zpráva NASA.
„Horká skvrna“ u jižního pólu Enceladu se nachází v oblasti takzvaných „tygřích pruhů“, čtyř souběžných trhlin v ledovém povrchu měsíce. Každá z nich má okolo 150 kilometrů na délku a přibližně 2 kilometrů na šířku. Pozorování z Cassini ukázala, že z nich do vesmíru vystřeluje vodní pára, částečky ledu a kapalná voda. Je však otázkou, zda se kapalná voda vyskytuje ve větším množství pod povrchem Enceladu. Právě zjištění silného přirozeného zdroje tepla dává naději, že tomu tak skutečně je.
V předběžných výpočtech, které vědci prováděli v roce 2007, byly za hlavní „ohřívač“ na Enceladu považovány slapové jevy (gravitační působení dalších měsíců Saturnu) a radioaktivní prvky ve vnitřních vrstvách měsíce. To však dohromady dávalo pouhých 1,4 gigawattů tepla.
Faktem však je, že ve skutečnosti „topí“ jižní pól Enceladu více než desetkrát tolik. Jedno z možných vysvětlení spočívá podle vědců v tom, že slapové působení na Enceladus ze strany Saturna a Diony se může měnit s časem, zesilovat a zase zeslabovat. Možná měla Cassini pouze štěstí a zastihla měsíc ve fázi vyšší aktivity.
Howett zdůraznil, že ve světle nových výsledků se jeví přítomnost tekuté vody pod zledovatělým povrchem Enceladu mnohem pravděpodobnější, než dříve: „Možnost existence kapalné vody, vlastní geotermální zdroj tepla a přítomnost organických látek ve kouscích ledu, vyvrhovaných „tygřími pruhy“, činí tento měsíc velmi zajímavými z hlediska astrobiologie“.
Enceladus je malý měsíc Saturnu, který byl objeven britským astronomem Williamem Herschelem v roce 1789 a pojmenován po jedné z postav řecké mytologie – titána, jenž byl poražen v bitvě s bohy a pohřben Athénou pod sopkou Etna.
Jeho průměr činí jen okolo 498 kilometrů (pro srovnání, průměr Měsíce je 3 472 kilometrů) a povrch má nejvyšší albedo (míra odrazivosti světla) ze všech objektů Sluneční soustavy – odráží okolo 90% padajícího světla. Znamená to, že povrch Enceladu tvoří z valné většiny čistý led.
Mise Cassini-Huygens je společným projektem vesmírných agentur USA a Evropy pro studium Saturnu. Sonda Cassini s manipulovatelným aparátem Huygens byla vypuštěna v roce 1997 a dosáhla oběžné dráhy planety 1. července 2007. Huygens prostudoval atmosféru a povrch Titanu a Cassini po oddělení sondy pokračoval ve studiu planety a její družic.
Koncem září loňského roku dostala Cassini nový úkol pod názvem Slunovrat (Solstice): doba provozu byla prodloužena do roku 2017 a sama sonda dá vědcům poprvé možnost detailně prostudovat celý oběhový cyklus Saturnu.
