Středa, 5 srpna
Shadow

Německý režisér natočil unikátní dokument o využití jaderné energie v Německu

 

Německo patří v Evropě spíše k „protijaderným“ zemím, spolu například se Švédskem. Jádro rozděluje německou politickou scénu a částečně i obyvatelstvo. Debata však často sklouzává do extrémních postojů z obou stran – buď „Jádro je dobré proto, že je to jádro“ nebo „Jádro je zlo, protože to je jádro“. K pokroku v této otázce se pokusil přispět svým originálním způsobem člověk, na míle vzdálený technickým otázkám energetiky – režisér Volker Sattel. (redakce Atominfo.cz)

Německý režisér Volker Sattel strávil tři roky rešeršováním podkladů ke svému dokumentárnímu filmu o nukleární energii v Německu a zejména o tom, co se děje v zákulisí jaderných elektráren, píše magazín Spiegel. Film Unter Kontrolle neboli Pod kontrolou si tento týden odbyl premiéru na Berlínském filmovém festivalu. Jeho autor získal mimořádný přístup do nejrůznějších jaderných zařízení, k jejich zaměstnancům, a dokonce mohl natáčet otevřený jaderný reaktor. Dnes tvrdí, že jaderná debata v Německu je zbytečně vyhrocená a hysterická.

Většina obyvatel Německa má značnou averzi k představě dlouhodobého využívání jádra. Červeno-zelená koalice rozhodla v roce 2002 o ukončení veškerých aktivit spojených s výrobou energie z jádra do roku 2020. Současná černo-žlutá koalice však tento verdikt loni v říjnu částečně revidovala a rozhodla o prodloužení provozu současných 17 elektráren, takže se definitivně uzavřou až v roce 2035. Spor tím však nekončí. Německé firmy totiž mají obrovské know-how v jaderné energetice a tyto schopnosti nemohou uplatnit ve vlastní zemi. Existuje zhruba 800 velkých a středních podniků, které pracují na výše uvedených projektech po celém světě, hlavně v oblasti dodávek turbín, řídicích systémů a aplikací, transformátorů, distribučních sítí a podobně. Ve světě tedy slaví se svými výrobky a znalostmi velké úspěchy, ve svých bilancích doma výsledky těchto úspěchů vykazují pod jinými tituly než jaderná energie.

Režisér Sattel ovšem není žádný advokát jádra. Je přesvědčen, že nukleární energie je zastaralá a že sen o čistém využívání tohoto zdroje je jednoznačně prokázanou utopií. Přesto argumentuje, že debata je v Německu zbytečně emotivní. Podle Spiegelu jeho snímek obsahuje unikátní záběry, které poměrně originálně nedoprovází žádný komentář. Promlouvají jen inženýři a bezpečnostní technici, kteří mezi sebou vedou běžné pracovní debaty. V druhé části snímku Sattel opouští elektrárny a výzkumné reaktory a přesunuje se s kamerou do zařízení, která už byla zavřena. V závěru filmu se už neobjevují téměř žádní lidé. Čtyřčlenný tým filmařů sestupuje do podzemních úložišť s kontejnery s radioaktivním odpadem, navštěvuje rezavějící německé elektrárny, jejichž funkční části odkoupilo Rusko,a natáčí dokonce bizarní zábavní park vedle nedostavěné elektrárny, který se kvůli zastavení energetického projektu také nedočkal spuštění.

„Když jsme se chystali natáčet, každý se nás ptal, zda se nebojíme nemoci z ozáření. Strach mezi lidmi je opravdu velký a možná oprávněně, protože vzpomínka na Černobyl je dosud živá,“ řekl Spiegelu režisér. „O jádru se nedalo s nikým diskutovat, všichni se jen báli. Proto jsem natáčel – abych rozptýlil mlhu a umožnil klidnější debatu,“ dodává tvůrce. Po letech práce na filmu si vytvořil vlastní názor na problém jádra, nechce se však pouštět do změny veřejného mínění. „To bych musel natáčet populističtěji, jako Michael Moore,“ směje se režisér. Někteří lidé mají z jeho snímku pocit, že obava z jaderných technologií je opodstatněná. „Jenomže když můj snímek vidí jaderný inženýr, odnese si z něj něco úplně jiného. Názorů je hodně a člověk musí problém znát do hloubky, aby mohl vynášet soudy,“ říká Sattel.

Hlavním přínosem filmu je podle něj napětí mezi nebezpečím a schopností jej kontrolovat, mezi hrozbou a krásou. „Když jste v úložišti, jsou tam obrovská bezpečnostní opatření. Hrozbu nelze necítit. Ve velínu jaderné elektrárny naopak vidíte absolutní technologickou špičku a její krásu. Napětí mezi těmito polohami – hrozbou a krásou – vlastně samo vypráví celý náš příběh,“ říká Sattel. Občas mu sice nedovolili v některých elektrárnách natáčet, ale bylo to především kvůli prevenci proti teroristické hrozbě. „Ani ve Volkswagenu ve Wolfsburgu vás nenechají filmovat všechno,“ odbývá otázku režisér.

Spiegel Sattelovi vytýká, že ve filmu nenechal ani jednou promluvit odpůrce jaderné energie. „Jenomže to by už byl úplně jiný film. Kritici jádra nevědí o každodenním provozu elektráren vůbec nic. Na druhou stranu představují také součást kontroly – bez nich by možná technologie neudělaly takový pokrok. Za to vděčíme tlaku zvenčí,“ přiznává režisér. Nejsilnějšími zážitky podle něj bylo natáčení nad reaktorem během výměny palivových tyčí, „exkurze“ do úložiště v solných dolech 600 metrů pod zemí, anebo pohled do experimentálního reaktoru. „Na vlastní oči vidíte energii, monstrózní a neuvěřitelnou. Dnes už dovedu pochopit, proč jsou tím jaderní fyzici tak fascinovaní,“ říká režisér. Přiznává, že na dnešní německou debatu o jádru nezná odpověď. Odpůrci si podle něj například neuvědomují, že rozebrat elektrárny bude stát miliardy eur. „Asi se kloním k názoru, že ani jedna strana nemá úplnou pravdu. Ale neměli bychom se rozhodovat podle emocí,“ uzavírá tvůrce. V Německu je dnes 17 jaderných reaktorů v provozu, 19 jich bylo odstaveno, nestaví se žádný další a podíl jaderné energie na celkové výrobě elektřiny je bezmála třicet procent.

Zdroj: Český rozhlas

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..