Čtvrtek, 3 prosince
Shadow

Čína: turisté versus jádro, jádro versus turisté

Jedna ze šantungských pláží. Jedno z takových míst kdysi soudruzi určili ke stavbě jaderné elektrárny. Tehdy, pravda, pláž vypadala trochu jinak.

ČLR čelí při stavbě jaderné infrastruktury problému, který pro socialistická zřízení není příliš obvyklý. Čínská střední třída ostře vystupuje proti plánům na výstavbu nových elektráren v okolí jejich oblíbených míst pro dovolenou a turistiku, přičemž používá všechny prostředky, které má k dispozici: peníze, známosti i veřejné protesty.

Elektrárna na pláži

V roce 1983 zařadili jaderní plánovači do seznamu míst, určených pro jaderné elektrárny, nepoužívanou pláž v provincii Šantung (Shandong, severovýchodní Čína). Nedaleko od ní měla být postavena dvoubloková JE Rushan Hongshiding, jedna ze tří na 120-kilometrové linii podél pobřeží Šantungského poloostrova.

Od té doby však oblast prošla zásadní proměnou. Z pláže, která připomínala poušť, se stalo oblíbené místo pro odpočinek střední třídy, v jejím okolí vyrostlo několik bytových a vilových čtvrtí. Místa, určená pro novou elektrárnu, jsou v Číně známá jako „Východní Havaje“ pro svou krásnou přírodu. Podle těch nejpesimističtějších odhadů tam každé léto jezdí 200 tisíc turistů včetně zahraničních, jde tedy o skutečně velkou atrakci, která se navíc stala zlatým dolem pro provozovatele turistických služeb všeho druhu. Jaderné plány strany však nebyly zrušeny, přičemž ústřední a místní vláda k věci přistupovaly zcela opačně.

Peking několikrát potvrdil, že elektrárna Rushan Hongshiding vybudována bude. Stalo se tak v letech 1995, 2003 a 2006, přičemž v posledním případě představitelé uvedli i předpokládaný typ reaktoru, čínský systém CPR-1000.

Místní výbory po celou dobu ze všech sil podporovaly a podněcovaly výstavbu bydlení a hotelů. Ty však byly pochopitelně určeny pro turisty, nikoliv pro jaderný personál. Na území o rozloze 5 miliónů čtverečních metrů vzniklo více než 60 tisíc bytů a vil.

Nakonec v boji jádro versus turistický ruch zvítězila turistika. Pravděpodobně tak, že si centrální vláda uvědomila, jaké kompenzace by musela vyplatit majitelům staveb v turistické oblasti v případě, že by je nechala zbourat, a vzdala se. Projekt Rushan Hongshiding potichu skončil, aniž by pořádně začal.

Žádné oficiální zrušení se nekonalo, ve všech databázích je tato elektrárna pravděpodobně uváděna jako plánovaná. Avšak kanceláře společnosti, která byla v roce 2006 zřízena pro stavbu této elektrárny, jsou uzavřeny a už dávno tam není nikdo, kromě ochranky.

Vzpoura turistů

Případ Rushan Hongshiding je příkladem jednoho z největších bolavých míst čínského jaderného průmyslu: v honbě za novými gigawatty (která je ovšem vzhledem ke stále rostoucímu hladu čínského průmyslu po elektřině pochopitelná) státní úřady plánují jednu elektrárnu za druhou. Mnoho míst, vhodných pro jejich stavbu, se nachází na pobřeží, kde nevyhnutelně dochází ke konfliktům se zájmy místních obyvatel a turistického ruchu.

Ačkoliv se při povrchním pohledu může zdát, že jde o klasický boj „občan versus socialistický stát“, celý problém je mnohem složitější a čínským plánovačům vskutku není co závidět. CPR-1000 je reaktorem druhé generace, který pro svou práci potřebuje moře. Elektrickou energii, kterou vyrábějí, potřebují jak lidé, tak i průmysl, obojího je v Číně nejvíc právě podél pobřeží. Rostoucí počet příslušníků střední třídy a její průměrné životní úrovně vytvářejí obrovský tlak jak na energii, tak i na kvalitu služeb. Výběr nových lokalit pro jaderné elektrárny (a nejen pro jaderné, samozřejmě) je tak těžší a těžší, jejich seznamy z dob tvrdého socialismu jsou beznadějně zastaralé, jak ukazuje právě výše popsaný případ.

Až donedávna ve většině případů, kdy měli Číňané postoupit svůj životní prostor elektrárnám, brali to poměrně sportovně a bez velkého reptání. Čínské jaderné úřady platí těm, kdo žije přímo v plánovaných ochranných zónách a na stavebních parcelách a musí se kvůli stavbě odstěhovat jinam, velice slušné (podle čínských měřítek) kompenzace a pomáhají jim najít nové bydlení.

Ti, co žijí dále, mimo ochranné pásmo, ale přesto relativně blízko, dostávají nepřímé dotace. Správci elektrárny platí do rozpočtů místních vlád, které je mohou použít na rozvoj vzdělávací, zdravotní nebo dopravní infrastruktury.

Příběh Rushan Hoshiding je však výjimkou a může znamenat zcela nový trend. Místní obyvatelé, kteří měli být projektem přímo zasaženi, proti tomu příliš neprotestovali. Opozici vedli provozovatelé turistických služeb, především developeři a ti, kdo v této oblasti investoval do nemovitostí.

Podle zákonů ČLR musí před výstavbou nové jaderné elektrárny společnost, která je za projekt zodpovědná, provést průzkum veřejného mínění. V tomto případě se je však pokusila zfalšovat a rozdala ankety pouze místním obyvatelům, to se jí však nepodařilo – developeři a pracovníci v turistickém ruchu udělali velký skandál, který dolehl i k „těm nahoře“.

Mimochodem, pojem „nahoře“ je v čínské jaderné hierarchii poměrně vágní. Seznam parcel pro stavbu jaderných elektráren vede národní výbor pro rozvoj a reformy (NDRC). Tvoří jej návrhy projektovacích společností, tedy vzniká „zezdola“, výbor však má právo dle vlastního uvážení přidávat vlastní lokality, nebo naopak odmítat stávající návrhy.

To však není konec. Poslední slovo má v této věci Státní rada ČLR, která má právo odmítnout jakýkoliv projekt. V případě, kdy je elektrárna schválena, se ke slovu dostávají orgán regulátorů, jehož název v anglické zkratce zní NNSA. Ti musejí schválit bezpečnost projektu a lokalitu a než své povolení vydají, nesmí nikdo začít se stavbou.

„Vzpoura turistů“ se stala druhým v čínské historii případem, kdy veřejnost (respektive část veřejnosti) vybojovala zrušení jaderné stavby. Před lety se to povedlo skupině podnikatelů, která dokázala prolobbovat změnu parcely v provincii Fujian. Důvody si však nechala pro sebe a nejsou veřejně známy.

Čínu pravděpodobně čekají další protesty. Čínská střední třída už má mnoho zkušeností v boji (ve významném procentu případů úspěšném) proti chemickým závodům. Není pochyb, že zanedlouho se začne vážně obávat i jaderné energie a bude se všemožně bránit tomu, aby výroba nových gigawattů omezovala jejich vlastní životní prostor podle hesla: „Postavte si to kde chcete, ale ne u mě před domem“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..