Pondělí, 28 září
Shadow

Čínský syndrom číslo dvě

Záběr z legendárního seriálu Simpsonovi. Čínský hlad po energiích v kombinaci s dostatkem vládních prostředků, fantastickou cílevědomostí a naprostým deficitem odborníků je vskutku nebezpečnou kombinací, která může zcela změnit současné převážně příznivé klima, jemuž se jaderná energetika těší.

Čínští jaderní předáci slibují, že povedou svou politiku v oblasti informování o haváriích jaderných elektráren směrem k větší otevřenosti. Podnětem k tomu se stala obvinění ze strany politických elit a veřejnosti Hongkongu, kteří jim vyčítají utajování přesných informací a opožděnému oznamování všech „nepříjemných“ událostí.

Liuovy sliby

V Číně od roku 1984 funguje orgán, jehož název se dá do češtiny přeložit jako Národní úřad pro jadernou bezpečnost (NÚJB). Fakticky jde o nezávislý kontrolní orgán, který má dbát na bezpečnost civilních jaderných objektů a informování lidu o všech mimořádných událostech, které na nich nastávají.

Nelze rozhodně říci, že by svůj druhý úkol čínský NÚJB nezvládal zcela. Oficiální stránky organizace uvádějí seznam ze šesti vážnějších incidentů a havárií. Jedno z nich ovšem nemá s Čínou co dělat, v seznamu je totiž uveden i výbuch na Černobylu.

V rozhovoru pro vlivný hongkongský obchodní internetový portál Caing.com přislíbil tajemník NÚJB Liu Hua, že se tento stav má v brzké době změnit. Čínští regulátoři hodlají začít s „mnohem otevřenějším“ přístupem k mimořádným situacím na jaderných objektech. V čem ovšem přesně budou změny práce úřadu spočívat, se nezmínil.

Je možné, že tím je míněno zkrácení doby, po kterých jsou nehody oznamovány veřejnosti. Zatím je situace taková, že prostý lid sice má možnost se o většině incidentů dozvědět, ale jen s velkým zpožděním a často jen z místního tisku nebo z neveřejných zdrojů.

Únik radioaktivní vody na Daya Bei

Poslední kapkou se pro Hongkong staly události na jaderné elektrárně Daya Bei. Na prvním bloku elektrárny byla 23. října roku 2010 nalezena netěsnost, kterou unikala radioaktivní voda. Stalo se to po zastavení reaktoru před plánovanou revizí a kontrolou zařízení objektu.

První zprávy o incidentu, včetně té na Atominfo.cz, uváděly, že proteklo potrubí prvního obvodu, později tato informace nebyla potvrzena. Faktem je, že nehoda (či spíše „problémová situace“) vedla k malému překročení standardní dávky ozáření personálu a byl jí přiřazen stupeň 1 mezinárodní stupnice INES.

Příčina netěsnosti byla nalezena prakticky ihned – tři praskliny na jednom z vedlejších potrubí. Podle zprávy NÚJB vznikly buď tepelnou únavou materiálů, nebo korozí. K podobným problémům dochází i na jiných elektrárnách, postavených podle stejného projektu, takže teoreticky by tento konkrétní případ (i vzhledem k nízkému stupni ohrožení – stupeň 1 podle INES znamená „anomálie mimo rámec běžného provozu“) neměl nikoho příliš vzrušovat. V Hongkongu však vyvolal skutečnou bouři. Důvodem bylo, že informace o incidentu pronikly na veřejnost až 16. listopadu, tedy až po více než třech týdnech. Navíc odpovědné osoby čínského jádra neuveřejnili zprávu z vlastní vůle, ale až po silném nátlaku ze strany honkongské vlády, kterou zneklidnily prosakující útržkovité informace a spekulace.

Hongkongské nervy nadranc

Nervozita čínské kapitalistické enklávy je pochopitelná. Jaderná elektrárna „Daya Bei“ se dvěma reaktory o výkonu 1000 megawattů byla vybudována v roce 1994 pouhých 50 kilometrů od hongkongských hranic. Navíc lze vážně spekulovat o tom, nakolik bylo toto umístění náhodné – je možné, že čínská vláda prostřednictvím výstavby jaderných elektráren utvrzuje svůj vliv. Velkou nevoli jak Jižní, tak Severní Koreje totiž vyvolal záměr Číňanů postavit elektrárnu na sporném území u hranic KLDR, kde se nachází posvátná korejská hora Pektusan.

Co se týče Hongkongu, tam svého času JE Daya Bei vyvolala obrovské protesty a byla zaznamenána řada případů emigrace kvůli strachu z jádra. Podle čínské vlády však jedno jádro v regionu nestačí, nechala proto postavit nedaleko druhou – JE Linyao, na níž fungují tři bloky a probíhá stavba čtvrtého.

Opožděné informování o říjnové nehodě na Daya Bei omlouvají představitelé čínského jaderného průmyslu a regulátoři tím, že při něm nedošlo k žádnému reálnému nebezpečí pro okolní obyvatele a personál. Odborníci se shodují – je tomu skutečně tak. Avšak veřejnost, která se příliš nevyzná v detailech jaderného strojírenství, to neuklidní, a její zástupci, hongkongští poslanci, napsali jednomu z akcionářů Daya Bei rozhořčený dopis, v němž ostře vyjádřili svůj nesouhlas s tím, jak kontinentální úřady a vedení elektrárny postupovaly.

„Vaše společnost (akcionář Daya Bei) čekala 10 dní, než o nehodě informovala vládu, a 23 dní, než informovala veřejnost. Hongkongští zákonodárci považují takováto zpoždění za zcela nepřípustná“, uvádí čínský list China Daily, jehož redaktoři měli možnost přečíst si obsah dopisu.

Lidé mají právo vědět, co se děje na jaderných elektrárnách, a není věcí jejich majitelů rozhodovat o tom, kdy a jaké informace mají dostat, to je hlavní heslo dne hongkongských politiků.

Čínský syndrom číslo dva

Čínský syndrom číslo jedna neměl s Čínou nic společného (viz Čínský syndrom na Wikipedii). Nyní se však přímo před našima očima rodí čínský syndrom číslo dva a odpovědnost za něj plně leží na ramenou elit ČLR. Představitelé čínského atomového průmyslu nešetří fantastickými plány na rozvoj tohoto odvětví, avšak pokud při jejich plnění dojde k nějaké vážnější havárii, může to mít zcela zvrátit současný trend zlepšování postoje veřejnosti k jaderné energii, která se pro politiky a investory zase stane ošklivým kačátkem.

V nejoptimističtějších prognózách uvádějí čínské jaderné instituce, že chtějí dosáhnout celkového výkonu 100 gigawattů do roku 2020. Zamyslete se nad tímto číslem – Čína se chystá za pouhých deset let dohnat a předehnat Spojené státy, přičemž začíná téměř od nuly!

Experti včetně odborníků MAAE, kteří se čínskou tématikou zabývají, se ve svých názorech vzácně shodnou: „Ano, Číňané jsou schopni udělat vše, o čem mluví“. Ale téměř jednohlasně dodávají: „Ale může při tom dojít k vážné havárii“.

Problém Číny nespočívá ve výrobních kapacitách, těch má dost. Problém není ani v životaschopných projektech, ty jsou také k dispozici ve velkém. Překvapivě není ani v kvalitě – Číňané dokážou vytvořit velmi kvalitní zařízení, potvrzuje to i fakt, že americký Westinghouse dokázal zadat až 70% zakázek při stavbě nových čínských bloků místním dodavatelům. Není ani v penězích – zdroje státnímu kapitalismu potíže nedělají. Problém spočívá v lidech, v nedostatku kvalitních odborníků jak v samotném průmyslu, tak i v regulačních orgánech.

Netýká se jen Číny. Lidé jsou tím faktorem, na který zapomínají mnohé odpovědné osoby při plánování jaderné renesance, a to jak kapitalističtí manažeři, tak i socialističtí straničtí komisaři. Na přípravu jaderného inženýra, který je schopen své znalosti účinně aplikovat a nacházet i nová řešení pro mimořádné situace, je potřeba minimálně desetiletí. Lidé z ulice se pro práci v jaderném průmyslu nehodí. Uvažme jen potíže, které má nyní s hledáním vhodných kádrů ČEZ, a to jde o Českou republiku s více než čtyřicetiletou tradicí v oboru.

Mnohé zdroje s obavami mluví o tom, že na nové čínské bloky jsou posíláni zkušení pracovníci ze starších reaktorů, zatímco ty obsluhují zelenáči. V důsledku to zvyšuje riziko nehod na fungujících blocích, Daya Bei je toho názorným příkladem (dva incidenty za rok, první se stal letos v březnu).

Situace v čínským kontrolních orgánech není o mnoho lepší, spíše naopak, ale ten o tom díky své nezávislosti na místní a celostátní vládě může alespoň mluvit nahlas.

Na jaře loňského roku na mezinárodním jaderném fóru v Pekingu z úst představitelů čínských regulátorů zazněla prohlášení, která způsobila malou senzaci – přiznali, že tempo růstu jaderné energetiky jako takové v zemi výrazně převyšuje tempo, kterým se daří organizovat účinnou práci kontrolních úřadů. Nepřímo tak přiznali reálnou existenci nebezpečí toho, že jaderné společnosti v honbě za ziskem a plánem mohou přivřít oči nad faktorem bezpečnosti, což může vyvolat světový záchvat „čínského syndromu“ v celé kráse.

Mírnou pojistkou proti tomu může sloužit Hongkong. Zvláštní region s významným a nezávislým postavením si může dovolit veřejnou diskuzi o problémech, vyvolaných prudkým rozvojem jaderného průmyslu a tlak, který vyvíjí na kontinentální regulátory, je nutí být přísnější na jaderné investory a provozovatele.

Svůj podíl na snaze zabezpečit čínské jaderné elektrárny má i MAAE. V letošním roce agentura vyslala do Číny celou misi odborníků, kteří měli posoudit stav čínských kontrolních orgánů a dát doporučení k jejich reformě. Pekingské politické špičky přislíbily, že budou hlasu MAAE naslouchat.

Zdroj: Atominfo.ru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..