Sobota, 26 září
Shadow

Na urychlovači v CERNu začnou simulace stavů vesmíru krátce po Velkém třesku

Hlavní a současně nejproblematičtější součást urychlovače - supravodivé magnety.
Hlavní a současně nejproblematičtější součást urychlovače – supravodivé magnety.

Fyzikové ve čtvrtek ráno dokončili poslední v letošním roce experiment s protonovými srážkami a začali připravovat první pokusy s ionty olova, ve kterých hodlají přivést hmotu dostavu kvark-gluonového plazmatu. Podle současných poznatků a teorií právě tento stav panoval v našem vesmíru krátce po Velkém třesku (krátce v tomto případě znamená zlomky sekundy), než vznikly nám důvěrně známé protony a neutrony. Tuto zprávu oznámil tiskový odbor Evropského centra jaderných výzkumů CERN.

Kvark-gluonové plazma je zvláštní stav hmoty, vznikající za extrémních podmínek. V běžném prostředí jsou kvarky a gluony pevně vázány a tvoří například protony, neutrony a další elementární částice. Za velkých teplot a energií se však mohou uvolnit a vytvořit horkou „polévku“, v níž už platí zcela jiná pravidla, než jaká známe z běžného mikrosvěta.

„Srážky těžkých iontů jsou unikátní mikrolaboratoří pro studium takových stavů s neuvěřitelně vysokou hustotou a teplotou hmoty“, říká Jurgen Schukraft, vedoucí týmu vědců, zabývajících se tímto tématem a obsluhujících detektor ALICE (A Large Ion Collider Experiment), který byl navržen speciálně pro tento účel.

Pokusy s těžkými ionty budou probíhat do 6. prosince – pak si bude urychlovač užívat zasloužených vánočních prázdnin, které potrvají do února roku 2011, kdy nejdražší fyzikální přístroj na světě bude znovu spuštěn.

Velký hadronový urychlovač (angl. Large Hadrone Collider), jehož stavba přišla na 6 miliard eur, byl vytvořen právě pro experimenty s extrémními stavy látky, z nichž vědci chtějí získat nové údaje o povaze hmoty a nejzákladnějších fyzikálních zákonech. Anglický název „collider“ (od „collide“, srážet) znamená, že na tomto urychlovači se střetávají částice ze dvou proti sobě puštěných paprsků, nikoliv svazek částic a nehybný terč, jak tomu je u běžných urychlovačů.

Svazky protonů či kladně nabitých iontů se pohybují ve dvou vyvakuovaných trubkách. Ve čtyřech bodech, kde dochází ke srážce, se nacházejí detektory ALICE, ATLAS, CMS a LHCb, které měří výsledky vzájemných třesků částic.

Stavba systému LHC začala koncem 90. let minulého století, v září roku 2008 byl slavnostně spuštěn – fyzikům se podařilo úspěšně provést protony v obou směrech, avšak už po dvou týdnech došlo na urychlovači k havárii kvůli netěsnosti héliového chlazení, pro kterou jeden z magnetů přišel o supravodivost. Oprava urychlovače a jeho modernizace, kupříkladu instalace systému QPS, jenž má podobným situacím předcházet, trvala okolo 14 měsíců a více než 40 milionů dolarů. S tím, že se po spuštění vyskytnou problémy, však vědci i inženýři počítali a ani největší optimisté nespoléhali na to, že všechno poběží podle plánů. Nyní konečně začíná LHC dostávat svému jménu.

Zdroj: aliceinfo.cern.ch (oficiální strány systému ALICE)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..