Maďarsko má jedinou jadernou elektrárnu ve městě Pakš (Paks), se stejným reaktorem, jaký používá JE Dukovany. Produkuje okolo 40% elektrické energie v zemi. Přinášíme krátkou reportáž ing. Bořivoje Župy, předsedy Občanské bezpečnostní komise JE Dukovany, který navštívil jak samotnou elektrárnu, tak i přidružené nejaderné objekty. Jako první ji uveřejnil Třebíčský deník.
Jaderná elektrárna v městě Paks leží jižně od Budapešti na pravém břehu Dunaje. Vodu této řeky využívá i na chlazení a proto zde chybí dominanty chladících věží. Elektrárna má čtyři bloky.
VVER 440, tedy je zde to samé co v Dukovanech, toliko o několik málo let starší. Po modernizaci spojené se zvýšením výkonu dodávají čtyři bloky do sítě 2000MW. Vedení elektrárny nás seznámilo s plány na prodloužení provozu a s úmyslem postavit na pozemku elektrárny další bloky.
Po nahlédnutí do dozorny 3. bloku a na reaktorový sál 3. a 4. bloku, jsme se přesunuli do blízkého školícího střediska. A to byla teprve ta správná pastva pro oči!
Elektrárna totiž zakoupila reaktor a další komponenty primárního okruhu z polské nerealizované elektrárny. Provozní a údržbový personál tak má jedinečnou příležitost poznat do detailu zařízení, ke kterým je na jedoucí elektrárně přístup omezený nebo zcela nemožný.
Lze tak bez rizika nacvičit mnohdy velice komplikované pracovní postupy. Cena, kterou elektrárna zaplatila za nákup komponent i výstavbu vlastního objektu nebyla jistě malá, ale její návratnost formou dokonale vycvičeného personálu je určitě jistá.
Cesta pomalu končí a tak jako třešničku na závěr jsme navštívili sice nejaderný, ale přesto velice zajímavý objekt. Slovenské elektrárně provozují na přehradě u obce Gabčíkovo průtočnou elektrárnu na Dunaji.
Ponechám stranou právní stránku projektu díla Gabčíkovo – Nagymaros a zmíním se toliko o dojmu, kterým na mne, elektrikáře, zapůsobila vlastní elektrárna. Specifické podmínky, tedy malý spád a velké množství vody si vyžádaly i netradiční technické řešení turbosoustrojí.
Na elektrárně je instalováno 8 vertikálních kaplanových turbín. Každá má čtyři nastavitelné lopatky, jejichž průměr je více jak devět metrů. Roztáčí generátor o výkonu 90MW. Průměr statoru je rovněž impozantní, měří okolo osmnácti metrů a má 88 pólů, což ukazuje na 68,2 otáček za minutu. Celková hmotnost rotačních částí je 1225,5 tun. Ale dosti čísel.
Přišli jsme na elektrárnu v okamžiku, kdy bylo jedno turbosoustrojí odstaveno a byl demontován rotor generátoru. Výše popsané jsme si tak mohli prohlédnout detailně. Velice působivý byl vstup do odvodněné komory turbíny. Ne každý si sáhne na lopatky (či spíše lopaty) tak velké turbíny. Co říci na závěr? Komisaři se přesvědčili o tom, že navštívené elektrárny postupují při modernizaci a návazném zvyšování výkonu a prodlužování doby provozu nad dobu projektem stanovenou obdobně jako Dukovany.
Je vidět, že elektrárny typu VVER byly projektovány se značnou rezervou výkonu a je na ekonomech, aby zvážili jaké navýšení výkonu, při zachování požadované bezpečnosti, se ještě vyplatí.
Zdroj: Třebíčský deník
