Z obrovských zahraničních příležitostí vyzdvihuje šéf a majitel Vítkovic Machinery Group Jan Světlík zvláště Indii. Ta chystá nové jaderné elektrárny o výkonu téměř šedesáti temelínských bloků. České firmy by se tam mohly uplatnit mimo jiné jako dodavatelé do ruských technologií, říká jeden z nejbohatších Čechů a ostravský patriot Světlík.
V minulosti jste několikrát mluvil o tom, že se české strojírenství dostává do kritické situace. Co by se mělo stát, aby ta situace kritická nebyla?
Mé kritické připomínky měly sloužit hlavně k tomu, aby se české strojírenství do kritické situace nedostalo. Třeba fotovoltaický příplatek k ceně elektřiny ve výši 700 korun na megawatthodinu by byl pro exportéry katastrofou. Ten, kdo prodává v České republice, si takový příplatek zahrne do marže a zdraží třeba o desetník veškeré zboží. To já na světovém trhu udělat nemohu. I nynější předpoklad, že se příplatek zvýší na 370 korun ze 166 korun, znamená, že tato složka ceny elektřiny poroste více než o sto procent.
Snížení příplatku, které schválila Poslanecká sněmovna, už je relativně přijatelné?
Je to vlastně takové vytloukání toho, co už bylo utraceno, protože mnozí již do fotovoltaických elektráren zainvestovali. Teď je tu pouze boj o to, komu se ty zvýšené náklady promítnou. Pokud by se měly brutálně promítnout exportérům, budeme na tom mnohonásobně tratit. Může to mít dopad na nezaměstnanost, snížení salda zahraničního obchodu. V Německu to vyřešili tak, že velké spotřebitele a exportéry z placení příspěvku na obnovitelné zdroje úplně vyňali. Teď ale nespekulujme, jak to dopadne, počkejme si. To, že sněmovna udělala restrikce, je jediná správná věc. Musíme udržet konkurenceschopnost. V těch světových destinacích, do kterých exportujeme, nám nebudou chtít akceptovat vyšší cenu. Chtějí samozřejmě cenu nižší.
Cena silové elektřiny, která tvoří základní složku celkové ceny, ale na trzích klesá. To by pro vás mohlo být určitou výhodou?
Jestliže se vám na trhu zhoupne cena elektřiny plus minus nějakých pár procent, tak to může být příjemné nebo nepříjemné. Ale je to čistě moje rozhodnutí, za jakou cenu si elektřinu nasmlouvám. Nemohu pak vykládat – vládo, já jsem špatně nakontrahoval. Je to můj problém. Ale v případě, že mi vláda říká, že si z mého konta jen tak vybere jakousi mimořádnou daň za každý kilowatt, je to samozřejmě nefér.
Fotovoltaika ale není jediný problém, o kterém mluvíte…
České strojírenství se letos dostalo do problémů kvůli extrémnímu zdražení hutních polotovarů. Ve druhém a třetím kvartále šly ceny meziročně nahoru o nějakých třicet čtyřicet procent. Jestliže se předtím strojírenské firmy pomalu rozjížděly, toto oživení se dočasně zastavilo.
Nedávno se dohodly na obnovení spolupráce dvě ostravské hutní společnosti – Evraz a ArcelorMittal. Jak je to pro vás důležité?
Je to pozitivní signál. Kdyby Evraz v Česku vyráběl ocel pouze z nakupovaných bram – tedy méně jakostní ocel, přinášelo by to komplikace. Evraz Steel dnes bude schopen vyrábět kvalitní ocel a to je dobrá zpráva pro všechny – jak pro huťaře, tak pro strojaře.
Vítkovice byly tradičním dodavatelem pro jaderné elektrárny s ruskými reaktory VVER. Je tedy pravda, jak naznačil vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška, že byste si přáli, aby v tendru na nové bloky zvítězilo česko–ruské konsorcium Škody JS a Atomstrojexportu?
Vítkovice byly tradičním dodavatelem parogenerátorů, kompenzátorů objemu, vysokotlakých a nízkotlakých ohříváků. Vyrobili jsme šestašedesát parogenerátorů a spoustu dalších dílů, které jsme dodali více než do třiceti bloků typu VVER, ale v menším množství jsme dodávali také pro Arevu. Myslím si však, že ideální by bylo zopakovat první dva bloky Temelína – spojit ruskou technologii s americkým řídicím systémem. Je to jedna z alternativ. Dnes je to samozřejmě nastavené trochu jinak, ale hlavní je, aby český průmysl získal díky dostavbě kladné reference.
O možnosti, že by se spojila ruská a americká nabídka, se hodně mluvilo. Ale minimálně americký Westinghouse, či přesněji jeho majitelé z japonské Toshiby tuto možnost odmítají…
Je jasné, že dokud všichni uchazeči budou mít de facto stejné šance, budou se snažit je maximálně využít pro sebe. Myslím, že rozhodujícím parametrem bude cena, protože si nemůžeme zatížit naši energetiku nějakým extra drahým zdrojem. Po předložení prvních cenových nabídek už bude každý mluvit zase trochu jinak. Samozřejmě, že uchazeč s nejlepší nabídkou nám vyroste a uchazeč s nejhorší cenovou nabídkou bude zase vstřícnější. Je to normální tendr, normální byznys, jenom má o řád nebo dva řády vyšší úroveň.
Z pohledu významné části českého průmyslu může být výhodné spolupracovat s Atomstrojexportem, pokud ale jde o politické hledisko, mluví se o riziku, zvyšování závislosti na Rusku. Co si o tom myslíte?
Já osobně riziko nevidím. Jestliže si ČEZ koupí základní design a jaderný ostrov (základní část reaktoru – pozn. red.), který se navíc fakticky vyrobí v plzeňské Škodě JS, a subdodávky zajistí české firmy, snížíme závislost na komkoliv. A to si myslím, že je v zájmu České republiky. Dvěma klíčovými parametry pro vyhodnocení tendru by podle mého názoru měly být cena a podíl českého průmyslu. Jakápak závislost na Rusku, když budeme vlastnit ten základní design. A jestli ony dva klíčové parametry splní nejlépe Areva nebo Westinghouse, proč ne.
Stojíte v čele Národního strojírenského klastru. Máte páky na to, abyste prosadili co největší účast českých firem na dostavbě Temelína?
Dospěl jsem k názoru, že bychom neměli čekat, až nás budou poptávat, ale zvolit obrácený postup. Tedy jít a předložit kompletní nabídku za české firmy. Na výkonné radě jsme se dohodli, že právě to uděláme. Myslím, že to bude i férovější, když všichni tři uchazeči dostanou kompletní nabídku s konkrétní představou – jsme schopni dělat ty a ty věci. Také vyhodnocení podílu českého průmyslu pak bude jednoznačnější, zamezí se spekulacím a různým pochybným propočtům, kdy by každý počítal nějaká procenta z rozdílného základu.
Bývalý podnik zahraničního obchodu Škodaexport, dnes PA Export, zkrachoval a je na prodej. Někdejší pézetky sjednávaly dodávky větších technologických celků do zahraničí, což vy také děláte. Vy si dnes vystačíte sami?
Svět se za posledních dvacet let neuvěřitelně zrychlil. Dneska si na internetu vyjedete u jedné komodity tisíce kontaktů, vyberete si, co vám vyhovuje a co ne. Nemusíte mít kvůli tomu kancelář v Istanbulu nebo Káhiře. Ale ty kanceláře dnes potřebujete kvůli něčemu jinému – ony pečují o zákazníka. Umím si vše vyjet na tom internetu, ale potřebuji také přímý kontakt. Musíme si vytipovat rozvojová teritoria, v nichž budujeme vlastní kanceláře. To není Evropská unie, byla by hloupost sázet jen na další zvýšení exportu do EU. Čína zase uzavírá svůj trh. Nám tedy zůstává severní tah na Rusko a jižní přes severní Afriku včetně Egypta a dále přes Turecko do Asie – Pákistánu, Indie, Malajsie, Indonésie. Kromě toho je tu subsaharská Afrika a Jižní Amerika. To jsou pro nás exportní teritoria budoucnosti.
Nedávno jste oznámili, že budete investovat v Turecku do elektrárny a rozvoje uhelných dolů. Chystáte teď nějaký další podobný projekt?
Připravujeme více projektů právě i v Turecku. Kromě toho jsme v současné době aktivní na trzích asi deseti zemí. Zaměřujeme se na klasickou uhelnou energetiku, tedy elektrárny o výkonu sta až pětiset megawattů. Druhým klíčovým odvětvím je pro nás jaderná energetika. Rozhodli jsme se, že naší doménou nebudou paroplynové elektrárny, protože jde o relativně jednoduchou technologii, do které se pustily některé stavební firmy typu PSJ. Nemá smysl, abychom se na malém českém trhu čtyři bili o jeden projekt jednoho klienta. Je nutné se specializovat. Byla by hloupost bojovat o každou zakázku ve stylu brouk Pytlík, práce všeho druhu.
Ty dva základní směry v energetice se týkají i ruského trhu?
Určitě. Na ruském trhu dnes nemáme nějaké velké kontrakty, ale zajímáme se o několik potenciálních projektů. Určitě nás budou zajímat subdodávky pro jadernou energetiku. A to jak pro vnitřní ruský trh, tak pro Atomstrojexport v dalších zemích.
Sdílíte tedy názor, že pokud by Rusové zvítězili v temelínském tendru, otevře se českým firmám možnost subdodávek pro Atomstrojexport i v dalších zemích?
Proč nedodávat do ruských technologií třeba v Indii, ve Vietnamu, v Turecku? Problém nukleárních technologií je v tom, že v minulých dvaceti letech tady bylo minimální množství obchodů. Ale Indie, která dnes provozuje jaderné bloky o výkonu čtyř tisíc megawattů, chce do roku 2032 dosáhnout výkonu 63 tisíc megawattů. Vnímáte to? Indie chystá elektrárny o výkonu 59 temelínských bloků. A rok 2032 je zítra, protože jadernou elektrárnu nějakou dobu stavíte. Ani parogenerátor nevyrobíte za tři měsíce, děláte ho rok a půl. Ruské firmy, které navíc čeká obnova dvaceti šesti bloků doma, už v Indii podepsaly kontrakty. Je to obrovská příležitost.
Mnozí exportéři kritizují ministerstvo zahraničí, které rušilo ambasády a posty obchodních radů v zahraničí. Jak to vidíte vy?
Je to obrovský problém. Přitom v Evropské unii je obchodních radů naopak příliš. My nepotřebujeme obchodního radu ve Vídni. Tam si umím vyřídit všechno sám. Ale vezměte si, že rušíme třeba post konzula v indické Bombaji. V Indii je přitom obrovský rozdíl, jestli někam přijdete sám, nebo s velvyslancem či konzulem. A to je demokratická země, vůbec se nebavím o některých afrických zemích. Rušení velvyslanectví považuji za strašnou chybu. Až se budeme jednou vracet, bude to obtížné a drahé.
Je pravda, že vidíte šance v zeleném byznysu?
Ano, pěkně se nám rozjíždí využívání stlačeného zemního plynu CNG. Je to přesně ta zelená technologie, která na rozdíl od byznysů typu fotovoltaik funguje. Zatímco u fotovoltaiky získáváme špatné technické řešení za velké peníze, v případě CNG máme dobré technické řešení za méně peněz. To je ten zelený byznys, jak my ho vnímáme. Musí být přece nejen ekologičtější, ale hlavně musí přinést ekonomický efekt. Používáme CNG všude – od vysokozdvižných vozíků až po nákladní auta a lokomotivy. Úspory jsou úžasné, a to bez jakéhokoliv rabování státního rozpočtu. Kromě toho se zaměřujeme na čističky odpadních vod, bioplynové stanice.
Zklamalo vás, že se Ostrava nestala evropským městem kultury?
Samozřejmě, že jsme to prožívali špatně. Zaznívaly tady takové vtipy, že teď už nebudeme pít ani pivo, protože by mohlo být plzeňské. Myslím, že Plzeň měla standardně dobrý projekt, Ostrava měla výjimečný projekt. Členové výběrové komise se rozhodli, že zvolí ten průměrný. Předseda komise to tady řekl natvrdo – ten váš projekt je pro Londýn nebo Liverpool, ale ne pro Ostravu.
Viděli v tom nevýhodu?
Mysleli si, že je snad nerealizovatelný. Ostrava to ale vzala velmi vážně. V Plzni se nakonec radovalo možná tři sta lidí, v Ostravě smutnily tři tisíce. To byl asi ten základní rozdíl. Výsledkem je bohužel to, že nedůvěra Ostravanů k centru ještě vzrostla, zesílil pocit, že na Ostravu se vždycky zapomene. To je špatná zpráva.
Myslíte, že na tom výběrovém řízení bylo něco nekorektního?
Zase bych to nepřeháněl. Jedná se vlastně pořád jenom o bumážku s razítkem. Trochu se to před volbami zpolitizovalo, mělo to příchuť předvolebního guláše. Nakonec obě města obrovsky vydělala. Plzeň i Ostrava mají projekt, jak oživit svoji kulturu. Špatné je, že se do toho v Česku pustila jenom tato dvě města – tedy kromě Hradce Králové, který vypadl v prvním kole. Oběma je třeba složit hold. Teď je jenom otázkou, jak se k tomu postaví nové politické reprezentace obou měst a jak budou připravené projekty realizovat.
Jan Světlík (52)
Je majitelem nejméně padesátiprocentního podílu ve vítkovickém strojírenském holdingu, kde zároveň působí jako výkonný šéf a předseda představenstva. Svůj podíl ustál v náročných právních bitvách s dalšími podnikateli Davidem Beranem a Karlem Komárkem. Spory o další akcie Vítkovic pokračují. Do Vítkovic nastoupil už poté, co v roce 1982 vystudoval Vysokou školu báňskou. Začínal jako kovář a prošel mnoha dalšími pozicemi. V čele vítkovického holdingu stanul v roce 2003. Jako ostravský rodák se výrazně zapojuje do tamního společenského života. Investuje do obrazů, za klíčový projekt považuje revitalizaci Dolní oblasti Vítkovic s tamními historickými památkami.
Zdroj: E15
