Islámská republika nevylučuje, že by mohla přestat s obohacováním uranu, pokud jako protihodnotu dostane výměnou za svoji surovinu hotové palivo, ale trvá na tom, že jakákoliv smlouva tohoto druhu má respektovat a zahrnovat dohodu, kterou letos v březnu uzavřely Írán, Brazílie a Turecko ohledně přechodného skladování.
„Pokud chce vídeňská skupina zprostředkovatelů(stálí členové Rady bezpečnosti OSN plus Německo, pozn. red.) vyjednávat o výměně paliva, (….), můžeme to akceptovat jen v případě, že základem pro jednání bude Teheránská deklarace (podepsaná Íránem, Brazílií a Tureckem, pozn. red.)“, prohlásil ministr zahraničních věcí Iránu Manúčer Mottákí v rozhovoru pro státní informační agenturu IRNA. Reagoval tak na zprávy ze západních médií o tom, co chce šestice zprostředkovatelů Islámské republice údajně nabídnout.
Jedná se o program, podle něhož by Írán mohl dodávat vlastní nízkoobohacený uran do západních zemí, které by vyráběly palivo pro jeho jaderné objekty, ať už jde o výzkumný reaktor TRR v Teheránu nebo elektrárnu v Búšehru.
Jedním ze sporných bodů je otázka pořadí této výměny. Íránští představitelé už nejednou vyslovili obavy ohledně toho, že pokud jako první vydá světu své zásoby nízkoobohaceného uranu, riskuje, že nedostane nic.
V květnu letošního roku se do situace vložilo Turecko, jehož vláda nabídla Íránu, že zajistí dočasné uložení jeho uranu na svém území až do doby, kdy do Islámské republiky dorazí palivové kazety pro TRR (o palivo pro Búšehr se zatím neuvažuje).
Dalším problémem je nízká kvalita íránského uranu (vysoká kontaminace molybdenem). Výroba palivových článků z něj je proto spjata s velkými kompenzacemi. V úvahu proto přichází možnost, že země, která by se zavázala palivo Íránu dodávat, by jej vyráběla z vlastních zdrojů a výměnou přebírala íránský uran pro nějaké vlastní potřeby
