Šéf ruské Federální kosmické agentury: „Jaderné pohony jsou nejperspektivnějším směrem vývoje“

Krátce před Světovým týdnem kosmonautiky, který proběhl 4. až 10. října (na počest výročí vypuštění první umělé družice 4. října 1957) se v Praze uskutečnil Mezinárodní astronautický kongres, na který dorazilo na 2,5 tisíc účastníků. Ruskou delegaci vedl ředitel Federální kosmické agentury Anatolij Perminov, s nímž mluvila Natallia Sudlianková.
Při plenárním zasedání bylo vidět, že Vaše vystoupení, na kterém jste mluvil o využívání jaderných pohonů na vesmírných lodích, vyvolala celou bouři emocí a velký zájem. Počítal jste s tím?
Všichni už pochopili, že ruská iniciativa na používání pohonů s jadernými reaktory je velmi perspektivní. O tomto směru dnes diskutují vědci a inženýři všude, ve všech vesmírných agenturách.
Co si myslíte, jakých technologických objevů je zapotřebí pro to, aby člověk mohl cestovat do vzdáleného vesmíru?
Abychom se mohli dostat do vzdáleného vesmíru, je potřeba zvýšit rychlost pohybu plavidel. A k tomu je zapotřebí nových energetických pohonů, protože existující raketové systémy neumožňují dosáhnout takové rychlosti, která by byla dostatečná. Pro pohyb vysokou rychlostí jsou zapotřebí buď obrovské těžké rakety, které lidstvo v tuto chvíli nemá kapacity postavit, nebo nové pohonové systémy. Velké rakety budou ztrátový podnik v každém případě, protože dokonce i na cestu k Marsu jsou zapotřebí desítky tun vody, jídla a dalších věcí pro posádku. Takže hmotnost rakety bude natolik velká, že uskutečnit takovou cestu je téměř nemožné.
Co tedy můžeme dělat, jaké jsou naše možnosti?
Na dnešní den lidstvo nepřišlo na nic jiného, než jsou jaderné pohony. V Rusku byl zahájen projekt na toto téma, vědci-experimentátoři a inženýři pracují s plným nasazením a studují možnosti využití jaderné energie pro pohyb ve vesmíru.
Není nebezpečné pro lidi, lidově řečeno, sedět na jaderném reaktoru? Jedná se přece o pilotované lety…
Ano, je potřeba velmi silné ochrany před vlastním jaderným systémem. To je nesmírně komplikovaná záležitost. Všechny tyto problémy byly velmi důkladně studovány v Sovětském svazu a v tomto směru existuje velké množství různých projektu a nápadů. Je potřeba vzít jeden z nich jako základ a jít tím směrem dopředu na základě moderních technologií, moderních materiálů, které dříve nebyly. Myslím, že takto se to také bude vyvíjet.
Je možné už teď říct nebo nějakým způsobem vymezit, jaké nové možnosti poskytne lidstvu přechod na jaderný pohon ve vesmíru?
V tomto okamžiku je jasná jedna věc — ať už budou všichni vědci na celém světě, kteří se zabývají raketovými pohony, pracovat jakkoliv intenzivně a dobře, nejvyšší zlepšení, kterého můžeme dosáhnout, budou zlomky procenta. Ze starých raketových technologií už jsme, lidově řečeno, vysáli všechno, co šlo, proto pracovat na dalším zvýšení tahu a specifického impulsu nemá až takový význam. S jadernými pohony bude například možné uskutečnit cestu na Mars a zpět za dva až čtyři měsíce místo roku a půl, který je na takovou výpravu potřeba dnes.
Nejsou největším omezením pro výpravy do vzdálených míst lidské možnosti posádky?
Jsou, vždycky to bylo velké omezení. Neustále pořádáme nové a nové pokusy, abychom poznali hranice lidských sil v situacích, které mohou nastat ve vesmíru. Pamatuji si na první diskuze o tom, zda je možné pracovat na zemské orbitě půl roku. Představitelé NASA, mimochodem, nebyli z tohoto nápadu příliš nadšeni. Dalo nám velkou práci přesvědčit vědeckou veřejnost, že člověk může pracovat ve vesmíru půl roku nepřetržitě, nebo i sedm měsíců. Dnes už uvažujeme o ročních a dvouletých misích kosmonautů, ale možnosti člověka jsou samozřejmě omezeny, i když ty hranice zatím přesně neznáme. A souhlasím s tím, že tato omezení jsou stejně zásadní, jako charakteristiky vesmírných pohonů. Nicméně vesmírné pohony jsou i v tomto ohledu výhodou — letět na Mars rok či dva je něco úplně jiného, než letět tam tři měsíce.
To znamená, že zatím nás od Marsu toho dělí hodně?
Jsou tu tři hlavní pilíře — rychlost pohybu, energetika a ochrana před zářením a sám člověk. Všechny problémy, které jsou s tím spojené, musíme vyřešit, než vyrazíme do takové mise. Proto zatím provádíme tady na Zemi experiment Mars-500, v němž imitujeme cestu na Mars. Lidově řečeno, spočívá v tom, že v uzavřeném sudu sedí určitý počet lidí s nějakým psychologickým profilem. Musíme vědět, zda tam vydrží sedět dohromady a společně řešit nějaké problémy, nebo ne, jestli se člověk vrátí z roční mise v uzavřeném prostoru normální, nebo ne.
A jaký je zatím průběh experimentu?
Zatím uběhlo 105 dní a výsledky jsou uspokojivé. Všichni účastníci, Číňané, Rusové i Evropané, jsou rozhodnuti v experimentu pokračovat.
Anatolij Perminov (nar. 1945) je v současnosti ředitelem Roskosmosu, ruského analogu NASA. Narodil se ve vesnici v Kirovské oblasti (Střední Rusko) a jeho kariérní životopis je velmi pestrý — vystudoval technické inženýrství na vojenské akademii v Permi, vojenskou službou prošel v raketových vojskách. Nejvyšší hodnosti, které v této oblasti dosáhl, byl první náměstek velitele raketových vojsk SSSR. V letech 1991-1993 vedl Státní zkušební polygon Pleseck, z nějž za tu dobu startovalo více než 100 vesmírných letů a zkušebních raket. Poté pracoval na různých vedoucích pozicích ve správě raketových vojsk. V roce 2004 přešel do civilní služby a byl jmenován ředitelem Federální kosmické agentury Ruské federace, která v té době prošla velkými organizačními změnami.