Harold F. McFarlane je velmi známý americký odborník na jaderné reaktory, současný prezident Americké nukleární společnosti, který se ve své vědecké práci věnuje reaktorům s rychlými neutrony a uzavřeným palivovým cyklem. Na letošní 54. generální konferenci MAAE, která proběhla koncem září ve Vídni a kde byl přítomen jako nezávislý pozorovatel za USA, poskytl rozhovor pro ruský zpravodajský portál Atominfo.ru, který nyní přinášíme našim čtenářům.
Pane McFarlane, jaký je Váš názor na průběh letošní generální konference MAAE? Všiml jste si nějakých změn, souvisejících s příchodem nového ředitele?
Myslím, že celkově probíhá konference jako obvykle a že změny v MAAE přicházejí pomalu a postupně. „Jako obvykle“ znamená „jako obvykle dobře“.
Myslím si, že je brzo mluvit o nějakých vnitřních změnách v agentuře. Ale pozoruji některé velmi zajímavé a pozitivní náznaky. Například výběr tématu pro vědecké fórum, které tradičně probíhá souběžně s hlavní konferencí. Letos bylo věnováno jaderné medicíně a používání jaderných technologií pro léčení onkologických onemocnění.
Ano, také jsme si všimli, že letos na vědeckém fótu nebyly probírány otázky energetiky, jako obvykle, ale jiné, řekněme, humanitní směry využití jaderné energie.
Zdá se to jako neobvyklé. Je však potřeba říci, že pod záštitou MAAE probíhá velké množství programů v těchto a dalších neenergetických směrech jaderného výzkumu, které jsou zvlášť důležité pro rozvojové země.
Vědecké fórum tedy bylo letos věnováno jaderné energetice. Co si myslíte, možná existují i další směry, ve kterých by nebylo od věci spolupracovat v rámci MAAE? Například odsolování mořské vody s jadernými zdroji energie?
Je celá řada různých zajímavých věcí, na které nyní MAAE upíná svou pozornost. Co se týče konkrétně odsolování mořské vody, já si myslím, že je to hudba budoucnosti. V tuto chvíli je to nejspíš příliš drahá záležitost, než aby se to vyplatilo.
Americká bilance
Jaké události v jaderném průmyslu Spojených států v letošním roce považujete za zvláště významné?
Myslím, že letos se toho stalo hodně důležitého. Jako první věc bych asi vyzdvihl státní záruky pro nové bloky 3 a 4 jaderné elektrárny Vogtle (stát Georgie, jedná se o první smlouvu na stavbu nových bloků v USA od havárie elektrárny Three Miles Island v roce 1976, na kterou poskytl úvěr americký stát – pozn. red.). Jsem přesvědčen, že časem bude americký stát poskytovat záruky i pro další typy reaktorů.
Je to velmi důležitá událost. Stát svým vkladem snižuje finanční riziko stavby nových bloků, což činí takové projekty přijatelnějšími pro investory.
Druhá věc, kterou bych chtěl zmínit, je to, že Komise pro jadernou regulaci (NRC) výrazně pokročila při zkoumání žádostí o kvalifikaci projektů plánovaných bloků.
Pokračuje proces vývoje a kvalifikace vysokoteplotních reaktorů, včetně koncepce „velmi vysokoteplotních reaktorů“ (VHTR, Very High Temperature Reactor, a také modulové reaktory, což je velmi populární směr v USA. (Modulové bloky jsou takové, které sestávají z několika nízkokapacitních reaktorů – pozn. red.)
Modulované reaktory nízkých kapacit, které nyní v USA procházejí kvalifikačním řízením jsou jakého typu, lehkovodního?
Ano. Lehkovodní reaktory se těší největší pozornosti a na nich je soustředěno všechno úsilí – koneckonců, jde o nejúspěšnější komerční technologii. Už však existují i projekty jiných, inovačních druhů reaktorů. Jde například o rychlé reaktory se sodíkovým chlazením, s chlazením na základě těžkých kovů a některé další.
Proč jsou malé reaktory ve Spojených státech tak populární?
Je pro to celá řada důvodů. Myslím, že hlavní jsou ty ekonomické. Stavba malého reaktoru je v absolutních číslech samozřejmě levnější, než stavba velké elektrárny. To nemůže nechat lhostejným soukromníky, pro které je důležitý „vstupní kapitál“, tedy absolutní částka, kterou je potřeba zaplatit ihned, spíše než relativní cena za jednotku instalované kapacity.
Sázka na rychlost
S přihlédnutím k Vašemu životopisu se nemůžeme nezeptat na Váš názor na vyhlídky do budoucna reaktorů na rychlých neutronech.
Rychlé reaktory byly a zůstávají středem zájmu v mnoha zemích. Z událostí posledních měsíců bych zmínil fyzické spuštění výzkumného centra CEFR v Číně, obnovení činnosti japonského energetického reaktoru Mondžú. Blíží se ke konci stavba rychlého sodíkového reaktoru PFBR-500 v Indii.
Stále se rozvíjí mezinárodní spolupráce v této oblasti. Vím o mnoha probíhajících výzkumech, týkajících se bezpečnosti systémů na rychlých neutronech a paliva pro ně.
Mám-li být stručný, rychlým reaktorům nastávají skvělé časy. Nové perspektivy, které se otevírají, jsou až dechberoucí.
Co si myslíte o technologii chlazení na základě těžkých kovů ve srovnání s tekutým sodíkem?
Co si o tom myslím? Myslím si, že největší zkušenosti a kapacity v tomto oboru má Rusko. Obzvláště se to týká systémů na základě směsi olovo-bismut.
Může to být velmi zajímavá alternativa, má všechny šance zaujmout své pevné místo mezi reaktory čtvrté generace. Reaktory s těžkými kovy však mají řadu známých technických problémů – například koroze konstrukčních materiálů v proudu roztaveného kovu za relativně nízkých teplot. Ve střednědobé perspektivě proto povedou spíše sodíkové reaktory. (…). Je však možné, že časem přijde v této oblasti nějaký skutečný průlom.
Související články: První reaktor Hyperion v USA na sebe údajně nenechá dlouho čekat
V Číně bylo dosaženo kritického stavu na experimentálním reaktoru na rychlých neutronech
Čtvrtstoletí od dosažení kritického stavu slaví unikátní indický reaktor na rychlých neutronech
