V obří staveniště se promění lokalita Dukovan, pokud ČEZ zanedlouho kývne na variantu výstavby dalšího bloku. Deset let příprav a pět let stavby se rovná zprovoznění dalšího reaktoru někdy v roce 2026. Kde ale vzít dost vody pro chlazení pátého bloku? Je to jedna z věcí, kterou nyní řeší tým odborníků, jenž má přípravu na starosti. Pomohla by čistší voda z řeky Jihlavy i část vody z řeky Oslavy.
ČEZ chce stávající elektrárnu provozovat nejméně do roku 2035. Tlakovodní reaktory spotřebují na ochlazování tolik vody z řeky Jihlavy, že v Dalešické přehradě zbývá kapacita pro uchlazení dalšího reaktoru o výkonu od šesti set do tisíce megawattů. Pokud by se v Dukovanech přistavoval pátý blok, ČEZ by se přiklonil ke stejnému výrobci technologie, který vyhraje tendr na dostavbu Temelína. Světové firmy, které přicházejí v úvahu, ale dodávají zařízení o výkonu převyšujícím oněch hraničních tisíc megawattů.
Pozemky? Ožehavé téma
Převod vody z řeky Oslavy do řeky Jihlavy je jednou z variant, která by zlepšila zásobní objem vodního díla Dalešice. Stačilo by potrubím přivést malou část průtoku řeky Oslavy o pár kilometrů dřív před soutokem s řekou Jihlavou v Ivančicích. Kudy potrubí případně povede, k tomu se ČEZ zatím nechce vyjadřovat. „To vám dnes nikdo přesně nepoví. Pozemky a stavby jsou v Česku velmi ožehavá záležitost. Příkladů by se dala uvést řada,“ sdělil mluvčí elektrárny Petr Spilka. „Čísla volné kapacity jsou z roku 1986, hydrologické poměry byly loni znovu prověřeny a realizovatelnost nového bloku potvrzena. Právě nyní se provádí detailní analýza za použití klimatických modelů, modelů chování povodí. Výsledky s doporučením případných technických opatření budou známy v polovině příštího roku,“ naznačil Martin Uhlíř, vedoucí týmu, jenž má na starosti rozšíření Dukovanské elektrárny.
Velmi výrazně ovlivňuje spotřebu vody nutné k chlazení reaktorů čistota říční vody. Kvůli špíně ve vodě, která přitéká do nádrží z řeky Jihlavy, lze využít ke chlazení odpařováním v chladicích věžích jenom zlomek z celého průtoku.
„Čistší voda z horního toku Jihlavy může tento podíl zvýšit až na kapacitu chlazení stávající elektrárny i nového bloku,“ objasnil mluvčí Spilka. Znamenalo by to hledání zdrojů znečištění od Jihlavy po ústí do dalešického jezera a patrně stavbu série čističek v obcích, kterými řeka protéká.
Řeka je ale přírodní živel, co nahodilé extrémní výkyvy počasí? „Byla navržena technická opatření, jako přesunutí odstávek bloků pro výměnu paliva do sušších měsíců, použití jiného typu chladicích věží. Na zvážení je zmíněné zlepšení kvality vody horního toku řeky Jihlavy i převod vody z Oslavy do Jihlavy,“ načrtl možnosti Martin Uhlíř. Nabízí se další otázka: Co bude se starou elektrárnou, až doslouží?
Například v sousedním Německu rozebírají elektrárny Rheinsberg a Nord bezmála 18 let, od roku 1992. „Jaderný blok lze poté, co doslouží, zlikvidovat až na zelenou louku a na jeho místě postavit cokoli nebo nic. Možná je překvapivé konstatovat, že více než devadesát procent materiálu je bez problému možné recyklovat, či uložit na normální skládky,“ objasnila předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Podle jejích slov skutečně radioaktivní části zdaleka nemají takové objemy, jak by se mohlo zdát. I pro ně existují možnosti minimalizace objemu či dokonce řízené přetavby. Ukládají se v úložištích. Části, které „nesvítí“, je možné recyklovat. Jedná se o štěrk z betonů, kovy, plasty. Zůstávají stavby, které mají využití pro další provoz, případně nový blok. „Než budou odstaveny dnešní dukovanské bloky, předpokládám, že budou stát nové bloky, které ty současné včas nahradí,“ dodal Uhlíř.
Výstavba nového bloku jaderné elektrárny dnes stojí 100 miliard korun. Dukovanská elektrárna začala růst v roce 1979, elektřinu produkuje od roku 1985. V současnosti probíhá kompletní obnova technologie, díky níž v roce 2012 stoupne její výkon z 1 760 MWna 2 000MW.
Zdroj: Třebíčský deník
