Současná situace ve světové jaderné energetice se dá ohodnotit jako vzestup po létech útlumu. O reaktory projevují zájem další a další země, stávající jaderné mocnosti rozšiřují vlastní kapacity. Zkoumají se nové cesty – uzavřený cyklus, rychlé neutrony. Pod hlavičkou mezinárodního projektu „Nové technologie jaderných reaktorů a palivových cyklů“ (International Project on Innovative Nuclear Reactors and Fuel Cycles, INPRO), který podnítila MAAE, v současnosti pracují největší kapacity jaderných věd ze třiceti zemí světa. Jedním z prioritních úkolů projektu je navrhnout skutečně použitelné a kvalitní kompletní struktury jaderně-energetických systémů s rozšířenou druhotnou výrobou paliva, uzavřeným palivovým cyklem a reaktory nových typů. Jaké jsou však prognózy expertů ohledně dalšího vývoje světového jádra, dělané na základě tvrdých relevantních dat? Optimistické, nikoliv však zcela v růžových tónech.
Za jeden z hlavních důvodů toho, že v současné době se většina zemí s velkou spotřebou elektrické energie obrací k jádru čelem po desetiletí útlumu je to, že nechtějí být závislé na příliš nestabilních a těžko předvídatelných cenách uhlovodíků, pomalé vyčerpávání tradičních ložisek a nízká výnosnost hloubkové těžby. Prognózy trhu tomuto pesimistickému pohledu nahrávají: pokud budou pokračovat současné trendy, dosáhne těžba ropy svého vrcholu už za deset let a pak začne klesat. A do roku 2030 pak musejí hlavní světoví průmysloví hráči najít palivovou náhradu pro dvě třetiny dnešních ložisek. Částečně může pomoct zvýšení těžby zemního plynu, avšak za současných okolností i ten bude stačit jen do roku 2050.
Podle názoru převážné části vědecké veřejnosti je jediným zdrojem, který je schopen stabilně plnit stále rostoucí energetické požadavky světového průmyslu na roky dopředu. Zatím nalezené zásoby hlavní suroviny pro jaderné palivo, uranové rudy, postačí na zajištění lidstva elektřinou na více než 100 let.
„Je zřejmé, že probíhá renesance světového jaderného průmyslu. Pevné odhodlání rozvíjet tuto oblast projevují Indie, Čína, ale také země, které nikdy dříve o jadernou energetiku zájem neprojevovaly, například Saúdská Arábie, která disponuje největšími zásobami ropy na světě“ , řekl například představitel další z významných mezinárodních jaderných institucí, ředitel ruského mezinárodního centra pro obohacování uranu Alexei Lebeděv. „Jordánsko, Egypt a Nigérie jsou také na tomto seznamu“. Rozšiřování kapacit zůstane v nejbližší době doménou asijských zemí. Z 56 budovaných reaktorů je 36 stavěno právě v Asii a tam se také nachází 30 ze 41 nových reaktorů, které byly připojeny k rozvodným sítím v poslední době. Cílem Číny je zvýšit instalovanou kapacitu svých elektráren na 40 Gwatt ze současných 8,4 Gwatt do roku 2020. Indie deklarovala záměr zdolat v roce 2050 příčku 470 Gwatt.
Nicméně jádro ve světě nemá na růžích ustláno. Prodražování jaderných elektráren ve vyspělých zemích (zářným příkladem je finské Olkiluoto), trvalý nedostatek kvalifikovaných pracovníků, vysoká cena obohacování uranu a neochota největších jaderných mocností poskytnout volný přístup „nespolupracujících“ zemí ke svým technologiím výrazně brzdí rozvoj této oblasti. Podle posledních analýz MAAE bude podíl „jaderné“ elektřiny ve světě růst jen velmi pomalu a z loňských 7,6% se v roce 2020 dostane na 9,6%, v roce 2030 na 10,4 % a v roce 2050 na 11,9%. Své sehrála i světová finanční krize, která se sice na jaderné energetice nepodepsala přímo, MAAE však uvádí, že byla jedním z faktorů, který způsobil četné časové skluzy a odkládání realizace jaderných projektů v některých zemích světa.
Experti však nepovažují tyto předpovědi za definitivní a nevylučují, že jadernou energetiku mohou čekat i lepší scénáře. Kupříkladu podle prognóz z roku 2008 měla celková kapacita všech jaderných elektráren dosáhnout 511 Gwatt v roce 2030, avšak už na konci roku 2009 činila 371 Gwatt. V novějších analýzách z letošního roku předpovídají experti MAAE, že za 20 let budou jaderné elektrárny schopny vydat až 807 Gwatt. Je zajímavé, že ohledně cen uranu se předpovědi příliš neliší – vypadá to, že příštích 90 let se bude víceméně stabilně držet na 130 dolarech za kilogram.
Zdroj: www.atominfo.ru
