Neděle, 27 září
Shadow

Ižorské závody – život a dílo

Výroba v plném proudu. Ižorské závody.
Výroba v plném proudu. Ižorské závody, jeden z největších strojírenských podniků na světě

Ižorské závody, jeden z nejstarších a největších strojírenských podniků v Rusku, který patří do skupiny OMZ, v polovině září dokončily kontrolní montáž reaktoru VVER-1200 pro první blok Novovoroněžské jaderné elektrárny.

Tato událost nevypadá v kontextu četných zahraničních zakázek na ruské jaderné reaktory příliš významně, ve skutečnosti však jde o přelomový okamžik jak pro ruskou jadernou energtetiku, tak i pro ruskou účast v tendru na JE Temelín. Jedná se o první reaktor, který si Rusko postavilo pro potřeby své vlastní jaderné energetiky za posledních 20 let. Všechny předchozí projekty pouze dokončovaly staré sovětské reaktory. A druhý důležitý moment je, že se jedná o první reaktor typu VVER-1200, který by se měl stát zdrojem referencí, které jsou jednou z hlavních podmínek toho, aby mohla ruská technologie vstoupit do boje o českou zakázku.

Z šedesáti reaktorů VVER, které Ižora vyrobila (patří sem i VVER-440 a VVER-1000), pracuje v Rusku pouhých 15. Ostatní jsou buď v jiných zemích, nebo už vyřazeny. Poslední tyto reaktory, tehdy ještě pro potřeby Ukrajinské SSR, byly vypraveny počátkem 90. let.

Ižorské jaderné strojírenství zachránily zahraniční zakázky. V roce 2001 byl postaven reaktor VVER-1000 pro íránskou JE Búšehr, v letech 2001-2002 dva reaktory VVER-1000 pro čínskou jadernou elektrárnu Tianwan, v letech 2004-2005 pak dva VVER-1000 pro indický Kundankulam.

Přestože platební podmínky, které nastavili zákazníci, nebyly podle neoficiálních informací z ruských atomových kruhů příliš výhodné pro Rusko, pomohly jadernému průmyslu přežít až do spuštění Federálního rozvojového programu RF pro rozvoj jaderné energetiky.

Samotné spuštění programu ovšem ještě nic nezachránilo a nic nezaručovalo. Není tajemstvím, že od oficiálního startu federální pomoci do okamžiku, kdy na Ižorské závody dorazily první skutečné peníze, uplynulo několik let. Za tuto dobu se tento podnik nejen udržel při životě, ale dokázal provést rozsáhlou modernizaci. Hlavní důvod tkví v tom, že Ižora měla velké štěstí, například ve srovnání s továrnou Atommaš, postavenou v sovětských dobách, která se měla stat pýchou socialistického jaderného průmyslu. Po vítězství kapitalismu Atommaš byl rozkraden. Ižorské závody koupila skupina OMZ, kterou později získal pod svá křídla Gazprombank. Tento mohutný a solventní partner Ižoru zachránil.

Rusko v průběhu 20 let od rozpadu SSSR pokračovalo v dostavbě vlastních jaderných elektráren, ale pouze dokončovalo projekty, načaté za SSSR. Například podle údajů časopisu Expert, na Rostovské jaderné elektrárně stojí reaktor, vyrobený pro jadernou elektrárnu ve Východním Německu. Na Kalininské JE je v provozu reaktor VVER-1000, vyrobený v roce 1988 plzeňskou škodovkou. Ten mimochodem Rusové nejprve chtěli nainstalovat na bulharské elektrárně Belene, nicméně kvůli průtahům a čekání na rozhodnutí bulharské vlády ohledně jejího financování a použili jej doma. Nový reaktor pro Belene dělají také Ižorské závody.

Kromě něj a výše uvedeného reaktoru pro Novovoroněž jsou ve výrobě další tři reaktory VVER-1200 – jeden také pro Novovoroněžskou a dva další pro Leningradskou jadernou elektrárnu. Právě Leningradskou JE jako referentní objekt navštívila 8. září česká delegace v čele s vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín Václavem Bartuškou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..