Exkluzivní rozhovor s Václavem Bartuškou, vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín

Tendr na dostavbu JE Temelín je jedním z největších tendrů v Evropě a určitě největším v české historii. Jeho výsledek rozhodne nejen o faktickém dodavateli, ale bude mít vliv na energetickou orientaci ČR po další desítky let – vítěz se stane také dodavatelem paliva pro nové bloky a při stavbě dalších nových kapacit se jeho šance na zakázky velmi zvyšuje. Atominfo.cz přináší exkluzivní rozhovor s Václavem Bartuškou, vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín.

Václav Bartuška (nar. 1968) je český politik, publicista a velvyslanec pro energetickou bezpečnost. Vystudoval žurnalistiku na FSV UK a byl jedním ze studentských vůdců Sametové revoluce, poté pracoval jako novinář (například v MF Dnes). V roce 2006 se stal zvláštním vyslancem vlády pro otázky energetické bezpečnosti a letos vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín.

Pane Bartuško, já začnu takovou standardní otázkou, kterou jste určitě slyšel mnohokrát, nicméně: co vlastně obnáší práce vládního zmocněnce pro dostavbu JE Temelín?
Nehledejme za tím nic dramatického. Vláda chtěla mít někoho, kdo bude ten tendr sledovat a referovat jí o tom. Naposled jsem mluvil s premiérem včera, chce po mně reference dvakrát měsíčně. V zásadě je to přiznání toho, že jde o největší tendr v historii naší země, nepochybně také změní to, jak jsme vnímáni ve světě, v jakých aliancích chceme být viděni. Je to souboj USA, Ruska a Francie. Nicméně je jasné, že v celé vládě se tomu reálně budou moct věnovat jeden až dva lidé, protože před ostatními budou stát problémy jako penzijní reforma, záchrana veřejných financí a tak dále. Nemám žádnou rozhodovací pravomoc, nechtěl jsem ji, nejsem v dozorčí radě ČEZ, což jsem také nechtěl, protože nyní reprezentuji nikoliv stát, ale všechny akcionáře ČEZu – stát v něm vlastní 70%, nikoliv 100%. Je to pozice informátora, nic víc.
Neobáváte se, že už samotné zřízení postu „vládního zmocněnce“ v sobě nese riziko soudních pří nebo jiných námitek ze strany účastníků?
Nechápu, proč. Všude na světě je nukleární téma vysoce politickou věcí a nevidím zde důvod k ničemu podobnému. Stát nemůže nechat jmenování vítěze pouze na ČEZ, tak to nefunguje nikde na světě.
Je zajímavé, že jakmile jste se stal vládním zmocněncem, změnila se i vládní rétorika vůči Rusku jako účastníkovi tendru, zmírnila se. Dříve jste mnohem rázněji vystupoval pro vyloučení Ruska z tendru…
Já jsem byl skutečně ten, kdo chtěl Rusy vyloučit z tendru, to je všeobecně známé. Moje druhá role je velvyslanec pro energetickou bezpečnost a v okamžiku, kdy v naší zemi máme 100% bloků ruského designu, 100% paliva z Ruska, považuji diverzifikaci za logickou a nutnou. Vláda mě jmenovala do role zmocněnce pro Temelín a já musím respektovat, že jsem souboj o tu diverzifikaci prohrál, protože jsem byl jediný, kdo to chtěl. Ostatní trvali na tom, že účastníků by mělo být co nejvíce, konkrétně čtyři. Čtvrtý, Mitsubishi, se nakonec nepřihlásil, zůstali tedy tři a já to respektuji. Je to tendr otevřený všem, žádný vítěz není určen dopředu.
Jak to tedy bude, až jeden z nich vyhraje? To ostatní dva dostanou vzkaz: „Přátelé, bohužel s Vámi nemůžeme počítat“?
Ano, jistě, to se stává.
A nebylo by lepší pro ČEZ a pro český stát najít nějaké kompromisní řešení?
Já si v této situaci těžko představuji kompromisní řešení. Tady existuje noční můra jménem Temelín I a II – míchání dvou různých technologií, americké a sovětské, a dvou různých typů mentalit. Myslím, že po takové zkušenosti by někdo chtěl znovu zkoušet nějaký kompromis.
A nedalo by se to rozdělit například tak, že by Temelín III a IV postavila například Areva, pak Dukovany by stavěli Rusové…?
To už je něco jiného, ale podívejte, já ani premiér, ani stát jako takový nebudeme tím, kdo bude určovat, koho si má ČEZ vybrat. On pouze potvrdí nebo nepotvrdí výběr ČEZ. Ten bude vybírat podle kritérií, která jsou vcelku jasná, je to cena, je to transfer know-how, je to podíl českých výrobců a začlenitelnost nových bloků do stávajícího systému. A těžko si můžu představit, že by ČEZ chtěl tady mít najednou tři nové technologie, protože zvládnout i tu MIR.1200, která sice navazuje na nějakou tradici, přesto přichází s novými prvky, není lehké. A nezapomínejte, že to, co dnes probíhá ve světě, není jaderná renesance, ale jaderná resuscitace. Nukleární know-how je poměrně omezené a i velké firmy mají potíže se udržet na trhu. Já myslím, že může zvažovat maximálně dvě nové technologie, například že by podle jedné postavil větší reaktor v Temelíně, menší v Dukovanech, ale to je spíš teoretická úvaha. Myslím, že ve finále budou energetici spíše chtít jeden typ reaktorů všude.
Mnoho lidí říká, že ten tendr není důležitý jen z hlediska postavení nového zdroje elektřiny, nýbrž i proto, že to obnoví ta odvětví českého průmyslu, která pak budou dejme tomu za dvacet let, co si o tom myslíte?
Pro mě jako pro energetického velvyslance je to jedno z hlavních témat mé práce – z čeho budeme žít za dvacet let. Co budeme, až odejdou ty montovny, co tady jsou. Co budeme? Lázeňskou zónou, turistickou zónou? Máme tu silný atomový průmysl, ale ten může být za patnáct let pryč, protože podobně jako levné čínské výrobky vytlačily celou škálu laciného spotřebního zboží, tak teď zase jiní výrobci útočí na tu střední kategorii a podobně, jako zmizely ledničky, vyráběné na Slovensku nebo pomalu i ty italské, tak za chvíli budeme mít jako Evropa šanci buď s opravdu hi-tech technologiemi, anebo se staneme nějakou deindustrializovanou zónou. A představa, že by Evropané chtěli pracovat dvanáct hodin denně za šest dolarů, je podle mě nereálná.
Pokud je tedy cílem snažení vlády, včetně Vaší práce, nějaký strategický záměr v tomto směru, není otázka Temelínu jen o tom, kdo jej postaví, jde i to, zda tím pomůže místnímu výzkumu, výrobcům, je to tak?
Jistě. Jsme zemí, která má výzkumný reaktor a vysokou školu od roku 1955, máme rozsáhlou a respektuhodnou historii v oboru – 24 reaktorů kompletovaných v Československu, 14 z nich dosud funguje. Máme nějaké nukleární know-how, já to vidím na vztahu Američanů, Francouzů, potažmo i Rusů k nám, protože vyhrát tendr v České republice je pro ně trochu něco jiného, než vyhrát tendr třeba v Bulharsku nebo v Polsku. Tato země prostě má nějaký jaderný potenciál a jistou, řekněme, referenci. Například Dana Drábová jezdí všude po světě, já jsem minulý pátek byl na Temelíně, chtěl jsem, aby tam jela se mnou, ale ona přednášela v Oxfordu! Přednáší pro Japonce, pro Američany. Máme další takové lidi, například je to Aleš John, lidé z centra v Řeži a podobně. Je to o vysokém školství, je to i o kvalifikovaných dělnických profesích.
Navštívil jste nějaké objekty, které staví účastníci tendru?
Ano, byl jsem nedávno v Rusku, na Flamanville. Všude slyším to samé – že jim chybí základní dělnické profese, že chybějí svářeči, chybějí chlapi na armatury. Musíme to brát tak, že je to vysoce kvalifikované odvětví, v němž se v Americe třicet let, v Evropě dvacet let v podstatě nestavělo, a ten propad je myslím znát v Rusku, v USA a ve Francii.

Myslíte si, že na tendr by mohla mít vliv geopolitika? Například fakt, že Rusko má ve své vojenské doktríně NATO pořád za nepřítele, zatímco Česká republika je jeho členem?
Já myslím, že nejdůležitější je ta technologická zdatnost uchazečů, schopnost nejen vyhrát tendr, ale reálně tu elektrárnu postavit. Cena, know-how a podobně. Pokud budou nabídky skutečně rovnocenné, pak může přijít na řadu politika. Ale v první řadě půjde o technologickou vyspělost. Důležitá je samozřejmě i rétorika. Já například říkám Američanům, že jim strašně škodí, že nemají v Praze velvyslance.
Tak teď už jej mít budou…
No, slovo „už“ mi po roce a půl přijde docela přehnané. Je to velký tendr, jeden z největších v Evropě a největší u nás, roli bude hrát mnoho faktorů, ale ty klíče budou skutečně pragmatické – cena, kvalita…to já říkám všem uchazečům. Sešel jsem se s nimi všemi hned po svém jmenování a říkal jsem jim, že tohle je tak velká věc, že hrát nějakou špinavou hru za zavřenými dveřmi není možné. Všechno je dokonale vidět, vidět, sledují to nejen Rusko, Francie a USA, ale sledují to i naší sousedé, sleduje to i Čína – chystají se také stavět nové bloky a stavitelé chtějí mít referenci cenovou i technologickou.
Když nastoupila současná vláda, hodně se psalo, i v ruském tisku, že tato vláda má negativní postoj k Rusku. Dá se říct, že to tak je? Mohlo by to ovlivnit průběh tendru?
Tak jednak si nemyslím, že to tak je, zadruhé pochybuji, že i kdyby z voleb vzešla vláda sociální demokracie, byla by jiná v tomto ohledu. Česká republika je členem EU a NATO, na její základní orientaci se nic nemění a měnit nebude. Výsledek letošních voleb na tom nic nemění. Jistě, můžete v této vládě najít lidi, kteří jsou výrazní a pro Rusko nepříjemní, na druhou stranu je tam asi deset lidí, kteří jsou úplně noví.
Teď jsou zrovna připravovány ty zadávací dokumentace tendru. Může se stát, že budou nastaveny takovým způsobem, že to některého ze tří uchazečů vyřadí předem?
Tohle je klíčová věc. Teď probíhá dialog všech tří soupeřů s ČEZ. Nás opravdu zajímají ty tři nabídky a nechceme nikoho vyloučit předem. Byl jsem zastáncem vyloučení Rusů z principu, ale přijde mi nefér vyloučit je kvůli nějaké technické drobnosti. Kupříkladu že na stránce 453 je napsáno, že pokud nemáte ventily X takové velikosti…Vyloučit někoho předem není záměrem nikoho. Mimochodem, dva ze tří uchazečů nám indikovali, že ty podmínky, které tam jsou, jsou psány příliš výhodně pro jednoho uchazeče, pro Rusy.
Proč?
Protože vycházejí ze starých československých norem. Jádro je obor, ve kterém panuje velká setrvačnost. ČPS, Česká přenosová soustava, má tedy parametry, které odpovídají technologii MIR blahé paměti.
Jak jste to účastníkům vysvětlil?
Musel jsem jim vysvětlovat, že naším záměrem není kohokoliv vyloučit, že bychom si škodili sami sobě, a poprosil jsem je, aby se v případě jakékoliv pochybnosti tohoto druhu obrátili na mě. Myslím, že i v zájmu ČEZ je, aby všichni měli rovné podmínky.
Vy jste ten, kdo o všech třech uchazečích ví asi nejvíce ze všech, můžete nějak naznačit u každého z nich nějaké silné a slabé stránky?
Nebudu komentovat žádného z uchazečů, nepřijde mi to korektní.
Dobře. Martin Kocourek minulý týden říkal, a je to dokonce i psáno v koaliční dohodě, že prioritou vlády je dostavba jaderné elektrárny Temelín a modernizace elektrárny Dukovany. Také řekl, že na Dukovanech zatím stavba nového bloku vůbec nepřipadá v úvahu.
Podívejte se, když vidím, s jakými těžkostmi se rodí bloky všude po světě – ve Finsku, ve Francii, v Číně i v Rusku – myslím, že stavba dvou bloků na Temelíně, když tam tedy budou čtyři, je obrovský kus krajíce pro ČEZ i pro kteréhokoliv dodavatele. Co se týče Dukovan, tam už řadu let úspěšně probíhá „ladění“ těch bloků, že se zvyšuje jejich výkon. Pátý blok Dukovan nebo bloky v Jaslovských Bohunicích by byly sice lákavé pro ČEZ a pro dodavatele, ale opravdu, zopakuji zde ještě jednou svůj oblíbený termín, to, co probíhá ve světě, je opravdu jen jaderná resuscitace, ne jaderná renesance.
Takže postavíme dva bloky na Temelíně a uvidíme, je to tak?
I s Temelínem III a IV bude taková spousta práce, že teď bych se tím vůbec nezabýval. Samozřejmě, že pokud v průběhu té stavby přijdou lidi z ČEZ a řeknou: „Nemáme teď co na práci, rádi bychom postavili další blok v Dukovanech“, pak ano, můžeme o tom mluvit. Do té doby budeme rádi, že zvládáme ten Temelín. Byl jsem na Flamanville minulý týden, to dělá EDF – francouzský koncern, co už postavil 58 bloků. Stavějí jeden blok ve Flamanville, mají tam I a II starší reaktory, staví III a vedle mají prostor ještě pro IV. Říkal jsem: „Tak tady, pánové, má stát ta čtyřka?“ a povím Vám, že ty pohledy, které mi věnovaly, nebyly vůbec přátelské. EDF teď zvažuje stavbu dalšího bloku, ale to vůbec není jisté a až v příštích letech se uvidí, jestli do toho vůbec půjdou. A to je EDF, s jejich obrovským finančním potenciálem, s obrovským know-how – a ten jeden blok na Flamanville je zaměstnává plně.
Říkal jste také, že, ač to není možné dát do podmínek tendru, ale je to důležité při rozhodování – předání technologií…
Transfer know-how.
Lze vůbec předpokládat úplné předání všech potřebných technologií?
Ten klíčový pojem není „know-how“, ale „know-why“. Zmínil jsem Dukovany, tam byli technici schopni vyladit bloky na vyšší výkon. V této zemi skutečně je jaderné know-how, ale také know-why – v Plzni, v ČEZ, v Řeži prostě věděli, jak ten reaktor funguje. Zkušenost Temelína I a II byla taková, že nakonec ten ČEZ prostě musel si udělat to know-why, pochopit, jak to funguje. Myslím, že jsme země, která má poměrně slušnou základnu technickou i lidi a bylo by dobré, když chceme postavit něco, co bude fungovat dalších 60 let, abychom byli schopni to provozovat, opravovat a vědět, co v tom je. Že to žádné z těch tří firem nevyhovuje – to je pravda, ale na druhou stranu je to tak velký tendr, že si myslím, že jsme schopni z něj ty technologie získat.
Jde tedy o jaderný ostrov, nebo i o nejadernou část?
Ale jistě, tady se jedná o všechno – jaderný ostrov, turbínový ostrov, bezpečnostní zařízení. Nemůžete z toho vyloučit jednu část, musíte vědět, co se tam odehrává. Zkušenost Dukovan a Temelína říká, že jsme schopni ty bloky provozovat, vědět, co se tam odehrává a případně je modernizovat a opravovat.