Pátek, Září 21

Archiv pro štítek: fotogalerie

Bazénové reaktory – větší plány, lepší vybavení

Bazénové reaktory – větší plány, lepší vybavení

Články, Fotografie
V předchozím článku byly představeny obecně bazénové reaktory a jejich nejstarší představitelé, u kterých byly ovládací prvky přímo nad aktivní zónou. Jak se ale reaktory zvětšovaly, zvětšoval se i jejich výkon a míra ozáření personálu, takže musely být ovládací prvky vzdáleny od aktivní zóny. Později byly ovládací prvky přesunuty do samostatných místností – velínů (jak je vidět na fotografii výše). Velíny bývaly umístěny jak na podlaží reaktoru s výhledem na něj, tak i mimo podlaží bez přístupu k reaktoru. Před koncem 50. let se většina zařízení pro reaktory začala vyrábět ve větším měřítku a nešlo již jen o několikakusovou zakázkovou výrobu, takže mohly být reaktorové systémy a bazény stavěny mnohem rychleji. Malé reaktory se tak staly mnohem dostupnější a lacinější
Bazénové reaktory – úvod

Bazénové reaktory – úvod

Fotografie, Ve světě
Historie bazénových reaktorů sahá až do 70. let, kdy se inženýři začali zajímat o vývoj jednoduchých reaktorů, primárně určených k vytápění částí měst. Jednalo se převážně o bazénové reaktory s otevřenou hladinou. Jednou ze společností vyvíjející tuto technologii byla také ASEA-ATOM. Nyní se opět tyto snahy vrací a jedná se o velmi chytré myšlenky. Nynější bazénové reaktory jsou většinou výzkumné, či výukové, ale nikoliv energetické. Studenti se pomocí nich učí základní charakteristiky a ovládání jaderných reaktorů. V tomto článku se můžete dozvědět základní informace o těchto reaktorech. Typy reaktorů Bazénové reaktory byly historicky chápány jako reaktory neurčené k výrobě elektřiny, ani výrobě tepla. Spadaly do kategorie výzkumných, testovacích a výukových reaktorů. Byly
Příběh lodi s jaderným pohonem, NS Savannah

Příběh lodi s jaderným pohonem, NS Savannah

Aktuálně, Fotografie
21. července jsme si mohli připomenout výročí spuštění jaderné lodi NS Savannah na vodu. V roce 1995 tak byla uvedena do provozu jediná komerční obchodní loď s jaderným pohonem, kterou kdy Spojené státy vyrobily. NS Savannah byla průkopníkem i jiným způsobem, reaktorové systémy na ní použité byly v mnoha ohledech zkvalitněny a vylepšeny oproti systémům použitých v tehdejších jaderných elektrárnách. Hlavní problém Když byla jaderná loď NS Savannah navrhována a stavěna, byla stavěna na základě již předem stanovených požadavků na výkon. Nejdůležitějším z nich byl výkon 20 000 koňských sil (téměř 15 MW) na hřídeli dlouhodobě a 22 000 koňských sil (16,5 MW) krátkodobě. Nominálního výkonu bylo dosaženo pomocí dálkově ovládaného ventilu, jehož ovládání bylo umístěno na ř
Fort St. Vrain v obrázcích, část 3

Fort St. Vrain v obrázcích, část 3

Články, Fotografie
V dosavadních článcích byla shrnuta historie jaderné elektrárny Fort St. Vrain a jedinečnost konceptu vysokoteplotního reaktoru s reaktorovou nádobou z předepjatého betonu. Články také informovaly o výhodách a nevýhodách této reaktorové koncepce i porovnání s prvním vysokoteplotním reaktorem firmy General Atomic, umístěném v elektrárně Peach Bottom. Důležitým návrhovým vylepšením elektrárny Fort St. Vrain s vysokoteplotním plynem chlazeným reaktorem generace II, byla kompaktní reaktorová nádoba, mnohem kompaktnější, než jaká byla použita na elektrárně Peach Bottom. Inovativní návrh reaktorové nádoby byl vyvinut s použitím skládaných grafitových bloků, obsahujících palivové tyče s palivem ve formě povlakovaných částic. Na obrázku je
Fort St. Vrain v obrázcích, část 1

Fort St. Vrain v obrázcích, část 1

Články, Fotografie
To, co vedlo později k jaderné elektrárně Fort Saint Vrain, začalo jako studie proveditelnosti téměř 20 let před dokončením prvního vysokoteplotního reaktoru.  Zatímco úsilí vyvinout komerční vysokoteplotní reaktor se neprojevilo jako velká konkurence lehkovodním reaktorům, přidalo velké množství informací ohledně plynem chlazených reaktorů, vysokoteplotních jaderných systémů a jejich použití do znalostní báze lidstva. V následujících odstavcích a obrázcích můžete proniknout do výstavby komerční jaderné elektrárny s vysokoteplotním reaktorem. Energetická společnost Public Service Company of Colorado (PSCo) – vlastník a provozovatel jaderné elektrárny Fort St. Vrain – začala s jadernou energetikou v roce 1954, když ona a dalších 8 společností vytvořily j
Balakovská jaderná elektrárna, fotogalerie

Balakovská jaderná elektrárna, fotogalerie

Fotografie, Ve světě
Balakovská jaderná elektrárna leží poblíž města Balakovo v Saratovské oblasti. V komplexu jsou v provozu 4 jaderné reaktory VVER-1000, typ 320, stejný typ jako je vystavěn v Temelíně. Původní plán počítal se 6 bloky VVER-1000, ale výstavba 5. a 6. bloku se v roce 1992 pozastavila a nebyla nikdy realizována. Balakovská jaderná elektrárna patří k novějším komplexům vystavěným v Rusku, výstavba prvního bloku začala v roce 1980 a ke komerčnímu provozu přešel již v roce 1986. Další bloky byly postupně stavěny v letech 1981, 1982 a 1984. Všechny jaderné bloky jsou prozatím v provozu. Plánovaná životnost reaktorů VVER-1000 je podle plánu 30 let, pokud blok splňuje bezpečnostní kritéria, může být provozován i nadále, musí však projít kv
Laboratoř vysokých energií v Dubně

Laboratoř vysokých energií v Dubně

Fotografie, Hlavní, Věda a jádro kolem nás
Veksler-Baldinova laboratoř vysokých energií je jednou ze sedmi laboratoří provozovaných Spojeným ústavem jaderných výzkumů v ruském městečku Dubna, situovaném přibližně 100 km severně od Moskvy. Laboratoř pro zkoumání chování částic, především jejich srážkám, při vysokých energiích byla založena v roce 1944. V roce 1949 začala výstavba urychlovače, synchrofázotronu. Celý urychlovač byl umístěn v jedné budově a hmotnost elektromagnetů dosahovala přes 36 000 tun. Jedním z důvodů, proč nebyla jádra elektromagnetů rozebrána, poté co byl odstaven, byl strach ze stability budovy po odstranění tak velké hmotnosti. Pomocí synchrofázotronu bylo možné urychlovat protony až do energie 10 GeV či těžká jádra do energie 4 GeV na nukleon. Nyní již není synchrofázotron používá
Fotogalerie Leningradské II elektrárny

Fotogalerie Leningradské II elektrárny

Fotografie, Nové bloky ve světě
Přibližně 70 kilometrů západně od Petrohradu se nachází Leningradská jaderná elektrárna, jejíž výstavba začala 3. března 1970. Během následujících 5 let v této oblasti začala výstavba dalších 3 bloků, které byly postupně spouštěny v letech 1974 až 1981. Bloky, které  nyní dodávají elektřinu Petrohradu a přilehlým oblastem jsou ruské RBMK-1000, které jsou známé zejména z černobylské havárie. RBMK-1000 jsou grafitem moderované, lehkou vodou chlazené reaktory o elektrickém výkonu 1000 MW. Vývoj RBMK a VVER reaktorů začal přibližně ve stejné době, ale pro tehdejší Rusko byly RBMK reaktory mnohem důležitější, neboť v nich vzniká plutonium ve větší míře, než ve VVER reaktorech. Obohacení paliva RBMK reaktorů je mnohem nižší, než u VVER reaktorů, takže nebylo třeba oboh
Modernizace urychlovače LHC – fotogalerie svařování potrubí

Modernizace urychlovače LHC – fotogalerie svařování potrubí

Fotografie, Věda a jádro kolem nás
Na začátku roku 2013 byl komplex urychlovačů CERN na 2 roky odstaven kvůli modernizaci vybavení (Long Shutdown 1 = LS1). Modernizace umožnila provoz urychlovače LHC (Large hadron Colider = Velký hadronový urychlovač) s vysokými energiemi částic, až 13 TeV.  Během odstávky bylo třeba propojit více jak 10 000 konektorů mezi magnety, upravit 628 metrů ventilačního systému u Proton Synchrotronu, natáhnout více jak 100 km kabelů u Super Proton Synchrotronu a mnoho dalšího. Pro nový, výkonnější urychlovač LHC bylo nutné vyměnit cívky elektromagnetů, držící a urychlující svazek v nastaveném průřezu. Jednalo se celkem o 27 000 zkratovacích spínačů, které poskytují alternativní cestu proudu v případě, že by došlo ke ztrátě supravodivosti elektromagnetu. Pokud
Bilibinská jaderná elektrárna

Bilibinská jaderná elektrárna

Fotografie, Nové bloky ve světě, Ve světě
Bilibinská jaderná elektrárna stojí poblíž města Bilibino v Čukotské oblasti Ruska. Jedná se o nejmenší a nejseverněji položenou jadernou elektrárnu na světě. Její 4 malé jaderné reaktory jsou v provozu od roku 1977, přičemž výstavba začala v roce 1970. Elektrický výkon jednoho bloku je 12 MW, tepelný výkon 62 MW. Všechny reaktory jsou lehkovodní grafitem moderované, typu EGP-6, jejich předpokládané vyřazení z provozu je plánováno na rok 2019. Reaktory by měla nahradit plovoucí elektrárna Akademik Lomonosov, která bude disponovat dvěma reaktory KLT-40S o celkovém elektrickém výkonu 70 MW elektrických, či 300 MW tepelných. Tlakovodní reaktory  budou provozovány s nízkoobohaceným palivem (do 14,1 %). Hlavní výhodou plovoucí elektrárny je její snadné zapojení v