Středa, Květen 23

Fotografie

Fort St. Vrain v obrázcích, část 5

Fort St. Vrain v obrázcích, část 5

Články, Fotografie
V druhé polovině roku 1968 získala energetická společnost Public Service of Colorado potřebná povolení od dozorného úřadu. Tímto milníkem oficiálně začala výstavba komerční jaderné elektrárny s vysokoteplotním reaktorem Fort St. Vrain.  Svařovací štít obklopující spodní část vložky do nádoby z předepjatého betonu. Ocelová vložka byla vyráběna ve výrobním závodu a až po výrobě byla přesunuta na staveniště elektrárny. Otvory uvnitř vložky jsou pro přesné rozmístění héliových dmychadel a parogenerátorů.   Ačkoliv General Atomic, který byl koupen společností General Dynamics v roce 1967, byl hlavním dodavatelem elektrárny, zaměstnala energetická společnost Public Service of Colorado společnost EBASCO jako hlavního konstruktéra. V&n
Fort St. Vrain v obrázcích, část 4

Fort St. Vrain v obrázcích, část 4

Články, Fotografie, Věda a jádro kolem nás
Fort St. Vrain byla komerční jaderná elektrárna s vysokoteplotním reaktorem se speciální reaktorovou nádobou z předepjatého betonu. V minulých článcích byly shrnuty základní informace o reaktorové nádobě, konceptu, i předchozí, demonstrační elektrárně Peach Bottom. V následujících odstavcích pokračuje výčet jednotlivých systémů a testování héliových dmychadel. Ve Fort St. Vrain byly parovody zařízeny složitěji, než v jiných elektrárnách. Pára byla zpětně vháněna do nádoby z předepjatého betonu, kde poháněla dmychadla. Výstupní parametry páry byly 16,5 MPa a přibližně 540 °C. Při těchto hodnotách pára vstupovala do vysokotlakého dílu turbíny (na diagramu označeného jako H.P.). Potom, co pára expandovala na vysokotlakém dílu turbíny, byla přivedena zp
Fort St. Vrain v obrázcích, část 3

Fort St. Vrain v obrázcích, část 3

Články, Fotografie
V dosavadních článcích byla shrnuta historie jaderné elektrárny Fort St. Vrain a jedinečnost konceptu vysokoteplotního reaktoru s reaktorovou nádobou z předepjatého betonu. Články také informovaly o výhodách a nevýhodách této reaktorové koncepce i porovnání s prvním vysokoteplotním reaktorem firmy General Atomic, umístěném v elektrárně Peach Bottom. Důležitým návrhovým vylepšením elektrárny Fort St. Vrain s vysokoteplotním plynem chlazeným reaktorem generace II, byla kompaktní reaktorová nádoba, mnohem kompaktnější, než jaká byla použita na elektrárně Peach Bottom. Inovativní návrh reaktorové nádoby byl vyvinut s použitím skládaných grafitových bloků, obsahujících palivové tyče s palivem ve formě povlakovaných částic. Na obrázku je
Fort St. Vrain v obrázcích, část 2

Fort St. Vrain v obrázcích, část 2

Články, Fotografie
V minulém článku byly shrnuty základní informace o elektrárně Fort St. Vrain, výběr lokality, schvalovací proces a částečně výstavba elektrárny. V následujících odstavcích se dozvíte více informací o vysokoteplotním, plynem chlazeném, grafitem moderovaném reaktoru v Coloradu. Zejména pak informace o jedinečné reaktorové nádobě. Projekt elektrárny Fort St. Vrain byl v mnoha ohledech inovativní. V 70. letech nebyl ani jeden blok vysokoteplotního reaktoru v komerčním provozu, protože jadernou elektrárnu Peach Bottom nelze brát jako plnohodnotný komerční blok. Bylo provedeno několik změn v návrhu, které měly později vést k jednoduššímu licencování a výstavbě vysokoteplotních jaderných elektráren. Jedna z nejzajímavějších změn návrhu oproti el
Fort St. Vrain v obrázcích, část 1

Fort St. Vrain v obrázcích, část 1

Články, Fotografie
To, co vedlo později k jaderné elektrárně Fort Saint Vrain, začalo jako studie proveditelnosti téměř 20 let před dokončením prvního vysokoteplotního reaktoru.  Zatímco úsilí vyvinout komerční vysokoteplotní reaktor se neprojevilo jako velká konkurence lehkovodním reaktorům, přidalo velké množství informací ohledně plynem chlazených reaktorů, vysokoteplotních jaderných systémů a jejich použití do znalostní báze lidstva. V následujících odstavcích a obrázcích můžete proniknout do výstavby komerční jaderné elektrárny s vysokoteplotním reaktorem. Energetická společnost Public Service Company of Colorado (PSCo) – vlastník a provozovatel jaderné elektrárny Fort St. Vrain – začala s jadernou energetikou v roce 1954, když ona a dalších 8 společností vytvořily j
Balakovská jaderná elektrárna, fotogalerie

Balakovská jaderná elektrárna, fotogalerie

Fotografie, Ve světě
Balakovská jaderná elektrárna leží poblíž města Balakovo v Saratovské oblasti. V komplexu jsou v provozu 4 jaderné reaktory VVER-1000, typ 320, stejný typ jako je vystavěn v Temelíně. Původní plán počítal se 6 bloky VVER-1000, ale výstavba 5. a 6. bloku se v roce 1992 pozastavila a nebyla nikdy realizována. Balakovská jaderná elektrárna patří k novějším komplexům vystavěným v Rusku, výstavba prvního bloku začala v roce 1980 a ke komerčnímu provozu přešel již v roce 1986. Další bloky byly postupně stavěny v letech 1981, 1982 a 1984. Všechny jaderné bloky jsou prozatím v provozu. Plánovaná životnost reaktorů VVER-1000 je podle plánu 30 let, pokud blok splňuje bezpečnostní kritéria, může být provozován i nadále, musí však projít kv
Laboratoř vysokých energií v Dubně

Laboratoř vysokých energií v Dubně

Fotografie, Hlavní, Věda a jádro kolem nás
Veksler-Baldinova laboratoř vysokých energií je jednou ze sedmi laboratoří provozovaných Spojeným ústavem jaderných výzkumů v ruském městečku Dubna, situovaném přibližně 100 km severně od Moskvy. Laboratoř pro zkoumání chování částic, především jejich srážkám, při vysokých energiích byla založena v roce 1944. V roce 1949 začala výstavba urychlovače, synchrofázotronu. Celý urychlovač byl umístěn v jedné budově a hmotnost elektromagnetů dosahovala přes 36 000 tun. Jedním z důvodů, proč nebyla jádra elektromagnetů rozebrána, poté co byl odstaven, byl strach ze stability budovy po odstranění tak velké hmotnosti. Pomocí synchrofázotronu bylo možné urychlovat protony až do energie 10 GeV či těžká jádra do energie 4 GeV na nukleon. Nyní již není synchrofázotron používá
Fotogalerie Leningradské II elektrárny

Fotogalerie Leningradské II elektrárny

Fotografie, Nové bloky ve světě
Přibližně 70 kilometrů západně od Petrohradu se nachází Leningradská jaderná elektrárna, jejíž výstavba začala 3. března 1970. Během následujících 5 let v této oblasti začala výstavba dalších 3 bloků, které byly postupně spouštěny v letech 1974 až 1981. Bloky, které  nyní dodávají elektřinu Petrohradu a přilehlým oblastem jsou ruské RBMK-1000, které jsou známé zejména z černobylské havárie. RBMK-1000 jsou grafitem moderované, lehkou vodou chlazené reaktory o elektrickém výkonu 1000 MW. Vývoj RBMK a VVER reaktorů začal přibližně ve stejné době, ale pro tehdejší Rusko byly RBMK reaktory mnohem důležitější, neboť v nich vzniká plutonium ve větší míře, než ve VVER reaktorech. Obohacení paliva RBMK reaktorů je mnohem nižší, než u VVER reaktorů, takže nebylo třeba oboh
Trend budoucnosti? SMR

Trend budoucnosti? SMR

Fotografie, Věda a jádro kolem nás
Zkratku SMR definují jinak různé skupiny, ale hlavní význam je shodný, jedná se o malé reaktory s modulární konstrukcí a výstavbou. Podle IAEA jsou SMR malé a středně velké energetické bloky s výkonem do 700 MW elektrických, zatímco podle US DOE znamená SMR malé modulární reaktory. Konceptů malých modulárních reaktorů je velké množství a zahrnují nejrůznější možné sestavy. Většina z nich je řešena integrálním způsobem, což znamená, že většina komponent je v jedné (reaktorové) nádobě, výjimku tvoří pár výjimek, také ruský KLT-40S, které jsou řešeny smyčkovým způsobem. Kromě tlakovodních konceptů jsou ve vývoji také koncepty vysokoteplotních, či rychlých reaktorů s pokročilým palivovým cyklem. Bohužel je většina konceptů pouze v detailním rozpraco
Modernizace urychlovače LHC – fotogalerie svařování potrubí

Modernizace urychlovače LHC – fotogalerie svařování potrubí

Fotografie, Věda a jádro kolem nás
Na začátku roku 2013 byl komplex urychlovačů CERN na 2 roky odstaven kvůli modernizaci vybavení (Long Shutdown 1 = LS1). Modernizace umožnila provoz urychlovače LHC (Large hadron Colider = Velký hadronový urychlovač) s vysokými energiemi částic, až 13 TeV.  Během odstávky bylo třeba propojit více jak 10 000 konektorů mezi magnety, upravit 628 metrů ventilačního systému u Proton Synchrotronu, natáhnout více jak 100 km kabelů u Super Proton Synchrotronu a mnoho dalšího. Pro nový, výkonnější urychlovač LHC bylo nutné vyměnit cívky elektromagnetů, držící a urychlující svazek v nastaveném průřezu. Jednalo se celkem o 27 000 zkratovacích spínačů, které poskytují alternativní cestu proudu v případě, že by došlo ke ztrátě supravodivosti elektromagnetu. Pokud