Neděle, Leden 26

Kulturní noviny: JADERNÁ ELEKTRÁRNA V ZWENTENDORFU: PŘÍBĚH SÍLY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ V DEMOKRATICKÉ ZEMI (3. ČÁST)

V těchto dnech uplyne 41 let od jedné ne nevýznamné rakouské události: lidového hlasování o mírovém využití jaderné energie v Rakousku a o uvedení atomové elektrárny v Zwentendorfu do provozu. Kniha nazvaná „Kein Kernkraftwerk in Zwentendorf!“ („Ne jaderné elektrárně v Zwentendorfu!“) a stejnojmenná výstava ve Štýrském Hradci chtěly toto výročí oslavit příběhem tehdy vzniklého hnutí bojujícího s etablovanými institucemi a jeho vítězství v boji proti civilnímu využívání atomové energie v Rakousku, který dosáhl svého vrcholu referendem 5. listopadu 1978. Přinášíme třetí část výboru z textu, jehož první části najdete zde a zde, a který může ukázat cestu i mnohým občanům dnešní České republiky…

Pohled do jaderného reaktoru elektrárny Zwentendorf (Zdroj: atlasobscura.com)

BŘEZEN 1978: ZBOŘENÍ METEOROLOGICKÉHO STOŽÁRU VE SVATÉM PANTALEONU (FRIEDRICH WITZANY)

Zwentendorf je připraven k provozu, ve Svatém Pantaleonu začínají první stavební přípravy poté, co byli vystěhováni a odškodněni přímí sousedi. Pro pozorování povětrnostních poměrů a pro zajištění důkazů je na otevřeném poli vztyčen 70 metrů vysoký stožár. Přitom se provozovatelé při schvalovacím jednání chovají velkoryse a spolupracují. Údaje ze stožáru totiž mají sloužit ku prospěchu a k ochraně obyvatelstva – ale kromě toho mohou být využity i při stavbě rafinérie v Ennsdorfu, chemičky v Enži a nové ocelárny u Traunu. Tyto úvahy a plány se ve vší vážnosti objevují v jednom vydání oficiální studie o pouhých 400 kusech. Z plánované „průmyslové zóny Linec – Enže – Perg“ však nebylo uskutečněno mnoho. Namísto rafinérie přišlo skladiště paliva a nová chemička, na niž občanský protest svázaný s jadernou elektrárnou už nestačil, byla hospodářským fiaskem a je dnes již opět srovnána se zemí. Proto se naštěstí také neuskutečnilo zamýšlené vysídlení některých blízkých osad poblíž Dunaje.

Zpět k meteorologickému stožáru na otevřeném poli a k jeho cynickému zdůvodnění provozovateli. Nyní lidé vidí: skutečně začínají, zcela bez rozpaků nad tím, co se kolem Zwentendorfu odehrává. Začátkům se musí zabránit. Jedné jarní noci uprostřed března padá stožár za oběť útoku. Mohutná ocelová roura leží promáčknutá v poli. Média o tom přirozeně podávají zprávu. V našich kruzích se to rozkřikne jako blesk. Ne bez škodolibosti se jdeme podívat. Zpráva naplno udeřila i ve Vídni. V parlamentu se jaderná politika beztak už stala jablkem sváru.

Odteď je v regionu znát napjatý klid. Mluví se o tom, že pro provozovatele atomových elektráren to v celé Evropě neběží tak dobře. Nehledě na technické potíže a vysoké náklady jsou atomové elektrárny politicky stále méně prosaditelné, což je synonymum toho, že občanský odpor příliš zmohutňuje.

Poptávka po jaderných elektrárnách klesá, uvádění do provozu stagnuje. Švédsko se rozhoduje pro úplné upuštění od jádra. Také jaderná elektrárenská společnost Svatý Pantaleon jde do defenzivy. Zřídila, jak se to patří, řádné informační centrum, kterým jsou prováděny školní třídy, kterým jsou nabízeny názorné pomůcky jako je model jaderné elektrárny v průřezu s mnohačetnými ochrannými a bezpečnostními obaly a odpadním vzduchovým komínem, z něhož nic nevychází.

Infocentrum však časem začíná trpět poklesem návštěvníků, rovněž i dotazy mladých lidí jsou stále kritičtější. Jednoho dne najdeme budovu střeženou četnictvem a obehnanou ostnatým drátem. Prý se zase chystá nějaká akce občanských iniciativ. Znejistění provozovatelů je citelné už i navenek. A jaký je osud podřezané meteorologické věže? Její obří roura byla údajně rozřezána a po částech odvezena velkými dunajskými čluny. Čtvrtstoletí po činu po ní zůstaly čtyři betonové díly nerušeně v zemi, kolem nichž se už stačily uchytit stromy a keře. Hezčí památník odpůrcům atomu nemohl být postaven. I tyto betonové bloky však nedávno padly za oběť tlaku intenzivnímu obhospodařování zemědělských ploch. Informační centrum je už dávno zbouráno a most přes Dunaj v Mauthausenu, tehdy odshora dolů polepený plakáty s textem „Tod auf Raten“ – „Smrt na splátky“, je už čistá a nechává po sobě už zase hrčet neustále sílící provoz. Do vysídlených domů, které po léta zůstaly prázdné, se opět nastěhovali lidé a firmy.

1970 – 1989: ZELENÝ AUTOBUS (LEOPOLD BUCHNER)

Při většině velkých demonstrací protiatomového hnutí ve Vídni a okolí byl používán zelený autobus Volkswagen s mödlingskou poznávací značkou, který má svůj vlastní příběh. Já, Leo Buchner, povoláním strojní inženýr a někdejší mladý čtenář literatury sci‑fi jsem byl před debatou protiatomového hnutí tím, kdo důvěřuje technice a s nadšením jsem navštívil výstavbu atomové elektrárny ve Zwentendorfu. Zarazilo mě ale, když jsem ve vysvětlujícím „atomovém expertovi“ poznal bývalého vedoucího vozového parku jedné firmy, u níž jsem kdysi pracoval. Mé přesvědčení proti atomové energii započalo během hnutí kolem „arény“ v létě 1976, kdy Michi Grosser referoval o tomto tématu a informoval o dosavadním boji protiatomových hnutí v Německu.

Na počátku mé angažovanosti na levicové scéně ve Vídni v sedmdesátých letech jsem často litoval, když dobrá věc zůstala zcela nevyslyšena kvůli nedostatečné zvukové technice. Tak jsem začal tuto technickou záležitost řešit a při politických akcích začal používat malý přenosný zesilovač a reproduktor, aby byly naše požadavky alespoň slyšet. Občas jsme s naší pěveckou skupinou, jejíž tón udával Kurti Winterstein, ve vídeňských pasážích používali malé bateriové zařízení a vysílali naše požadavky (jako například písně proti paragrafu 144 o potratech anebo o konfliktech se zaměstnavateli) do éteru.

Celý článek najdete zde.

Zdroj: kulturni-noviny.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..