Pátek, Listopad 22

Osel.cz: Mé prosby k studentům před dalšími „stávkami za klima“

Gréta Thurnbergová dorazila na plachetnici do USA, kde se má v září zúčastnit klimatického summitu OSN. Vstříc jí vypluje sedmnáct plachetnic a účast této celebrity bude jedním z vrcholu tohoto setkání. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že směr, kterým se vydala jí symbolizovaná kampaň, není dobrý a ke zlepšení životního prostředí i snížení emisí nepřispěje.

Větrné elektrárny mohou sice přispět k nízkoemisnímu mixu, ale jen omezeně (Zdroj: osel.cz)

Na začátku kampaně středoškoláků spojené se stávkami za klima jsem vyjádřil jisté pochybnosti o tom, jaký bude jejich přínos (zdezdezdezdezde a zde). Zda opravdu přispěje ke zvýšení povědomí o reálném průběhu a zdrojích klimatických změn i možnostech efektivního snížení emisí bez negativních dopadů na životní prostředí i sociální a životní úroveň společnosti. V následujícím textu se pokusím vysvětlit, proč si myslím, že se naplňují mé obavy o spíše negativním dopadu této kampaně.

Realizovaná kampaň přesvědčuje pouze přesvědčené

Řada osobností, které Gretu oslavují a vyjadřují ji podporu, zdůrazňuje, že je to hlavně proto, že ona je první, která ve veřejném prostoru na rizika z emisí CO2 takto hlasitě upozorňuje a pomůže tím o nich přesvědčit další velkou část společnosti. To ovšem není pravda. Katastrofické vize kolapsu způsobeného antropogenními emisemi oxidu uhličitého rezonují ve společnosti řadu let až desetiletí. Vzhledem k tomu, že čtenost je tím vyšší, čím je podání tématu katastrofičtější, tak se už léta každý extrém v počasí nebo přírodní katastrofa přisuzuje již probíhající změně klimatu a jejímu budoucímu vyústění v podobě smrtelného ohrožení lidské společnosti. Jen těžko existuje někdo v našem civilizačním okruhu a v těch částech lidstva, které je kampaň okolo Grety schopna oslovit, kdo by se s těmito vizemi nesetkal. Stačí se podívat na intenzivní střety „klimaskeptiků“ a „klimaalarmistů“ v diskuzích pod texty s těmito tématy, kterých je již řadu let plný nejen internet.

V takovém případě však je způsob použité kampaně značně kontraproduktivní. Je totiž postaven na extrémně zjednodušené interpretaci závěrů klimatického panelu IPCC. Hlavním jejím heslem je, že v případě, když se do dvanácti let nepodaří dramaticky snížit emise CO2, tak dojde ke kolapsu lidské společnosti a smrti současných mladých lidí, kteří tak nemají žádnou budoucnost.

Taková kampaň však může oslovit pouze přesvědčené. Vyhlášení, že o velikosti dopadů průmyslových emisí oxidu uhličitého na vývoj klimatu už není potřeba (dokonce ani možné) diskutovat, že už tuto věc vědci rozhodli (nebo alespoň 97 % z nich), těžko může přesvědčit pochybující. Zvláště, když je to prezentováno s podtextem, že vědci sdílí právě tu zmíněnou katastrofickou interpretaci. Což vůbec není pravda. Naopak řada i velmi uznávaných klimatologů, mezi českými například Ladislav Metelka a Radim Tolasz, upozorňují, že zmíněná zavádějící interpretace závěrů klimatického panelu nemá s realitou moc společného. Pochybující by mohla přesvědčit spíše racionálně předkládaná fakta a diskuze o nich. Ne kategorická heslovitá vyhlášení bez jakéhokoliv hlubšího porozumění dané problematice.

Zadržování vody v krajině bude stále důležitější její funkcí (zdroj: osel.cz)

Značná ideologizace kampaně

Obrovským problémem je i velká míra ideologizace, která se do realizace kampaně dostala. Již dlouho řadě aktivistů, kteří se nutností snížení emisí CO2 ohánějí, nejde ani tak o efektivní cestu k jejich snížení, ale o prosazení jejich ideologických doktrín na fungování společnosti a prosazení jejich politického směru. Téma si tak do značné míry uzurpovala levicová až extrémně levicová hnutí. Výsledkem je, že začalo docela platit, že na pravici má místo jen „klimaskeptik“ a na levici pak jen „klimaalarmista“.

Realitou ovšem je, že o míře ovlivnění vývoje klimatu antropogenním oxidem uhličitým nerozhoduje ideologie, ale přírodní zákonitosti. Jejich postupné poznávání je pak možné pomocí stále přesnějšího měření koloběhu uhlíku a množství i původu oxidu uhličitého (zdezde a zde), teploty na povrchu, v oceánech i v atmosféře a co nejpřesnější určování globální teploty (zde). Potřebná měření jsou realizovaná na povrchu Země i z vesmíru (zde). Pomáhá také rozvoj našich výpočetních metod i dalších technologií. Zde realita přírodních zákonů zůstane, ať už si bude jakýkoliv ideologický směr myslet cokoliv.

Zároveň se ukazuje, že demokratický vývoj společnosti potřebuje svobodnou soutěž různých pravicových i levicových proudů. Naopak totální vítězství extrémní levice nebo extrémní pravice vede ke společenským katastrofám. Snahy o poznání reality klimatického vývoje a hledání možných efektivních cest ke snížení emisí a ochrany životního prostředí by tak měly jít napříč co nejširšího politického a společenského spektra. Jen tak je vysoká šance, že budou úspěšné. Problémem kampaně pro klima je tak i to, že velmi často se spíše než hledání efektivní cesty ke snížení emisí objevuje prosazování až ultralevicových ideologických kolektivistických koncepcí o omezení svobod jedince. To také přispívá k odrazování části společnosti od tohoto tématu.

Neekologické kampaně ekologických organizací

Podívejme se, jestli má kampaň Grety Thurnbergové pozitivní vliv ve směru snahy o efektivní snížení emisí alespoň u skupin přesvědčených o dominantním vlivu antropogenního CO2. Mezi ně patři všemožné zelené aktivistické skupiny. Ty se ke kampani Grety Thurnbergové okamžitě přimkly. Pokud se však podíváme na jejich vyjádření a aktivity, je vidět, že ani naléhavý hlas Grety u nich nevedl k sebereflexi.

Jednou z podstatných příčin zatím nízké náhrady fosilních zdrojů nízkoemisními je velmi úspěšný boj zelených aktivistů podobnými dřívějšími kampaněmi proti jaderným elektrárnám. Pokud by například využívaly i ostatní státy podobně jako Francie, Švédsko, či Slovensko mix jaderných a obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny, měla by už Evropa nyní nízkoemisní elektroenergetiku a řešila by „pouze“ elektrifikaci dopravy a dalších oblastí. To, že patří Německo k největším evropským znečišťovatelům a nedokončilo cestu k mixu podobnému francouzskému, jak původně plánovalo, je výsledek právě jejich kampaně. Zde jsou tak plány k odchodu od uhlí vázány až k roku 2038. Navíc půjde dominantně pouze o přechod k jinému fosilnímu zdroji – zemnímu plynu.

Ani nynější hlas Grety Thurnbergové je nepřesvědčil o prioritě snížení emisí před jejich ideologickými doktrínami. Stále tak je jejich prioritou boj proti jádru. A bohužel ji do značné míry přebírá i kampaň, která se kolem švédské dívčiny zformovala. Je to vidět z toho, jak zareagovala, když si Greta dovolila jen okrajově o jaderné energetice zmínit ne úplně negativně. A také to je vidět z toho, že německá část kampaně, která je jedna z nejmohutnějších, se nedokázala ani zmínit o možnosti prodloužit provozování existujících německých jaderných bloků, což je nejjednodušší reálný způsob, jak snížit emise CO2 už v nejbližších letech.

Vzhledem k tomu, že se při hledání náhrady v oblasti nízkoemisních zdrojů po zavržení jaderné energetiky upnuly zelené organizace k produkci energie z biomasy, došlo u nich k celé řadě kampaní, které vedly i k značným škodám na životním prostředí. Pro intenzivní náhradu uhlí spalováním biomasy se masově i přes Atlantik vozí dřevní hmota a pálí v několika evropských zemích při produkci elektřiny. Pro výrobu bioplynu se intenzivně využívá i speciálně pěstovaná kukuřice. To, že pěstování řepky a přimíchávání biopaliva není příliš ekologické řešení, už zelené organizace uznávají, ale masívní produkce elektřiny pomocí pěstované biomasy je stále úhelným kamenem jejich energetických koncepcí, jak se můžeme přesvědčit například v Energetické [R]evoluci Greenpeace.

Celý článek naleznete zde.

Zdroj: osel.cz, Autor: Vladimír Wagner

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..