Úterý, Květen 21

Jaderné dny 2019 řeší otazníky jaderné energetiky

V Plzni probíhá tradiční výstava Jaderné dny určená pro žáky, studenty a odbornou i laickou veřejnost. Kromě exponátů, které tvoří různé modely i průmyslové výrobky, jsou součástí akce i přednášky pro žáky a odborné semináře. Výstava byla zahájena seminářem Otazníky jaderné energetiky, kde padly některé nové informace o přípravě výstavby.

Model korejského reaktoru APR-1400. (Foto. Vladislav Větrovec)

Nevíme, co vlastně chceme

Během semináře byl patrný rozkol v tom, jak máme vnímat plánované nové bloky. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl řekl: „Bylo rozhodnuto tak, že se bude co nejrychleji připravovat výstavba jednoho bloku v Dukovanech s možným rozšířením na dva bloky a příprava v lokalitě Temelín bude pokračovat tak, aby mohl být projekt v případě potřeby rychle aktivován.“ To znamená, že nové bloky mají sloužit primárně jako náhrada dosluhujících Dukovan. Na druhou stranu bývalý ministr průmyslu ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr řekl, že nové bloky mají být především náhradou za uhelné zdroje, které budou v nadcházejících letech odstavovány.

S tím úzce souvisí i otázka, jak dlouho budou provozovány stávající bloky Dukovan. Petr Závodský z útvaru Nové jaderné zdroje společnosti ČEZ ve svém vystoupení již pracoval s provozem 30+30 (tedy do let 2045-2047). Míl zároveň uvádí, že v Dukovanech je možný souběžný provoz stávajících bloků a maximálně jednoho 1200MW.

Petr Závodský, ředitel útvaru Nové jaderné zdroje, ČEZ. (Foto. Vladislav Větrovec)

Co to tedy znamená pro to, kolik bloků se má stavět a kde? Podíváme-li se do Státní energetické koncepce (SEK, pro vládu je závazná), najdeme tam, že v roce 2040 máme vyrábět 42,9 až 57,9 TWh elektřiny z jádra. To vše nám dává dohromady to, že v roce 2035 by měl být spuštěn blok EDU II-1 a v roce 2040 blok ETE-3 (uvažujeme stejnou technologii jako v Dukovanech, tedy 1200MW blok) – to je také jediný možný způsob, jak splnit koridor stanovený SEK a technické požadavky lokality Dukovany.

Pokud by měl být koridor udržen i v roce 2048, kdy bude po 60 letech provozu odstaven poslední ze stávajících dukovanských bloků, znamená to, že do té doby musí vzniknout celkem čtyři nové 1200MW bloky (ETE-1,2 + EDU II-1,2 + ETE-3,4 = 46,6 TWh při uvažovaném postupném zvyšování výkonu stávajících bloků Temelína). Jiným způsobem opět není možné splnit Státní energetickou koncepci. Z toho je vidět, že mluvit o výstavbě jednoho bloku, možná dvou, a Temelín si rozpracovávat, aby byl případně připraven, lze přinejmenším označit za velice opatrné.

Co se týče náhrady uhlí, nabízí koridory SEK dvě varianty. Pokud vzniknou 4 nové bloky (výroba v JE v roce 2040: 42,9 TWh) a výroba z OZE a druhotných surovin vzrostou na 2,7násobek oproti roku 2017 (25 TWh) a nedojde k výstavbě nových plynových elektráren, klesne výroba elektřiny z uhlí zhruba na polovinu. Koridory vytyčené SEK však umožňují ji snížit až na jednu čtvrtinu, což by vyžadovalo růst OZE a druhotných surovin na 25 TWh a jádra na 57,9 TWh; plyn by vzrostl jen na necelý dvojnásobek (7,4 TWh).

Tento scénář by však vyžadoval výstavbu celkem 5 nových bloků, pokud by měl být scénář udržen i po roce 2048 a odstavení posledního dukovanského bloku. Tím se vlastně dostáváme zpět k tomu, co říkal bývalý vládní zmocněnec Ján Štuller, tedy, že pro plnění SEK a dekarbonizaci naší energetiky jsou nezbytné 2 bloky v Dukovanech, 2 v Temelíně a 1 v nové lokalitě.

Jaký dodavatelský model?

Na odborných seminářích a konferencích se už delší dobu diskutuje tzv. česká cesta, které byl věnován v roce 2018 například i kulatý stůl v Dukovanech. Ve stručnosti by to obnášelo koupit projekt jaderného ostrova, nebo jaderný ostrov včetně komponent (podle toho, jak by to vycházelo ekonomicky) a zbývající část by dodělaly české firmy – tedy tak, jak probíhala výstavba českých a slovenských jaderných elektráren. Grégr tuto cestu podpořil a označil za jedinou možnou.

Miroslav Grégr, ministr průmyslu a obchodu v letech 1998 – 2002. (Foto. Vladislav Větrovec)

Významný posun zazněl z úst Míla. Zatímco původně se diskutovalo jen o dodávce na klíč s určitým dojednaným zapojením českých firem, ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková na konferenci Budoucnost jaderné energetiky v ČR, která proběhla v rámci MSV 2018, uvedla: „V podmínkách pro výběr dodavatele bude požadována maximální účast českých firem jak z oblasti energetického strojírenství, tak přepravních a stavebních firem.“ Během Otazníků jaderné energetiky Míl řekl, že se jedná s odborníky a dodavateli o vhodném modelu realizace. Výsledkem má být doporučení toho, jakou cestou se má dále postupovat. Tato jednání jsou výrazným posunem, protože se začínají hodnotit i jiné modely než EPC.

Tento názor podporuje i Zdeněk Šíma, který vystoupil během semináře Nové projekty a technologie pro JE (proběhl v rámci Jaderných dnů 23. dubna 2019). Řekl: „Z pozice českého občana bychom neměli být závislí na nikom a měli bychom použít stejnou cestu jako v případě stávajících českých jaderných elektráren. Za optimální cestu považuji koupit to, co nemáme, tedy projekt jaderného ostrova nebo celý jaderný ostrov.“

Tato cesta také může být jednou z možností, jak vybřednout ze začarovaného kruhu tendru na dodávku na klíč. Vezměme si to abecedně: Reaktor společnosti Atmea neexistuje a nad demonstračním projektem v Turecku visí otazníky. Čínská CGN je vnímána mezi bezpečnostními experty a částí politiků jako bezpečnostní hrozba. Reaktor EPR od EDF má na dukovanskou lokalitu příliš velký výkon. Reaktor EU-APR od korejské KHNP by byl prvním svého druhu a pro Dukovany je příliš velký. KHNP během semináře Nové projekty a technologie pro JE kladla větší důraz na svůj druhý projekt APR-1000, který však dosud nikde nebyl postaven a výstavba není v blízké době ani plánována. Reaktor VVER-1200 by chtěli technici, ale bezpečnostní experti a někteří politici na Rosatom opět upozorňují jako na možnou hrozbu pro bezpečnost státu. A reaktory AP1000 od amerického Westinghouse (donedávna byl v bankrotu) mají vážné problémy kvůli velmi nedostatečnému řízení výstavby.

Suma sumárum zakázku na klíč nemůžeme udělit nikomu. Česká cesta by toto mohla vyřešit a tendr by se vypisoval pouze na některé části projektu a zbytek by byl v českých rukou.

Nepostavíme radši malé reaktory?

Míl se ve svém vystoupení také zmínil o malých modulárních reaktorech. Řekl: „Budoucnost jaderné energetiky nespočívá ve velkých reaktorech, a pokud mluvíme o tom, že v Dukovanech má být postaveno 2400 MW v nových blocích, neříká se, jestli to musí nutně být 2×1200 MW, nebo 4x 600 MW.“ Jedním z důvodů pro menší výkon je podle něj to, že v příštích desetiletích přijdeme o 20 uhelných zdrojů menšího výkonu, které balancují přenosovou soustavu. Dále připomněl kratší výstavbu v lokalitě díky prefabrikaci, nižší nároky na seizmickou odolnost, nulové ochranné pásmo ad.

Uveďme však, že se neustále bavíme o tom, že technologie nových bloků musí být ověřené a zatímco generace III+ se postupně dostává do reálného provozu (VVER-1200 od roku 2017, EPR a AP1000 od 2018), neexistuje žádný projekt 600MW reaktoru, který by byl vyzkoušený a měl výhody uváděné Mílem.

Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl (Foto. Vladislav Větrovec)

Jaderné dny

V expozici mohou návštěvníci vidět modely jaderných reaktorů, maketu palivové kazety, interaktivní virtuální jadernou elektrárnu a další exponáty. Za pozornost stojí i řada exponáty zapůjčené společností ZAT, které dokumentují vývoj hardwaru systému kontroly a řízení jaderných elektráren od původních sovětských přístrojů až po současné desky.

Žáci se během Jaderných dnů mohou těšit na přednášky: Žijeme v poli záření, Od přírodního jaderného reaktoru k jaderné energetice, Mýta a fakta o jádru ad. Pro odbornou veřejnost a studenty VŠ jsou připraveny semináře Měření a regulace pro JE, Vyřazování JE a skladování RAO, Nové materiály a technologie pro JE ad.

Výstava trvá od 17. dubna do 22. května 2019.

Vystavené modely jaderných reaktorů. (Foto Vladislav Větrovec)


Vladislav Větrovec

One Comment

  • Mirek

    Zajímavé je, že vůbec první bloky AP1000 byly dokončeny loni v Číně. která je ale sama už považuje za zastaralé. V samotných USA nefunguje ještě ani jeden !!
    V Číně byl také loni dokončen vůbec první blok EPR na světě. Francouzi mají ale obrovské problémy s délkou výstavby (ve Finsku, v Hinkley Point C i ve Francii samotné). Kromě toho mají ve Finsku i Francii (ve Flamaville) problémy s kvalitou svarů. a s vibracemi v tlakovodní trase. A výkon 1600 MW reaktoru EPR je pro naše potřeby zřejmě příliš velký.
    Jižní Korea má velké problémy s dokončovanými reaktory ve Spojených arabských emirátech. Uzavřela smlouvu s EDF, aby Francouzi dohlíželi na dostavbu, provoz a bezpečnost jihokorejských reaktorů. Ta nedůvěra Korejce rozzuřila.
    Prostě, Rosatom je jediný (s velkými výhradami i Čína), kdo je způsobilý u nás postavit další reaktory. Jaderná část reaktorů v Temelíně i Dukovanech pracuje spolehlivě, spolehlivé jsou i dodávky paliva od ruské firmy TVEL. Velká účast našich firem na dostavbě JEDU i JETE je zaručena.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..